O tom, že Broken Age zanechá nesmazatelnou stopu v herní historii, bylo rozhodnuto už počátkem roku 2012, kdy studio DoubleFine během pouhých osmi hodin vybralo na Kickstarteru požadovanou částku 400 tisíc dolarů (zhruba 8 milionů korun), a ukázalo tak světu novou metodu financování her.
DoubleFine Adventure, jak se tehdy nejasný projekt ještě jmenoval, nebyl první a není ani nejúspěšnější hrou vzniklou z komunitního financování, ale bez debat je tou nejsymboličtější. Očekávání byla obrovská a já musím říct, že ne všechna se zcela povedla naplnit.
Broken Age (PC)
Největší zklamání si jistě prožijí ti, co od Broken Age očekávali tradiční point’n‘click adventuru. A těch jistě nebude málo, vždyť to bylo prakticky to jediné konkrétní, co Tim Schaffer na Kickstarteru sliboval.
Věc se má tak, že Broken Age je těžce casual záležitost, jejíž hlavní trumfy nespočívají v propracovaném příběhu a náročných hádankách, nýbrž v kouzelném technickém zpracování a pohodové odpočinkové hratelnosti. Jestli je to dobře, nebo špatně, to si už rozmyslete sami.
Hra pro děti ze staré školy
Broken Age (PC)
Jak už bývá v dnešní době zvykem, jedna hlavní postava prostě nestačí. Na výběr tak máme dvě, mezi nimiž lze libovolně přepínat.
Otázkou je, proč by to někdo chtěl dělat. Každá má totiž svůj separátní příběh a zakysnout v této hře prakticky není možné.
V kůži chlapce Shaye uvězněného na vesmírné lodi se snažíme nabourat každodenní stereotyp skládající se z jídla, školy a her, zatímco s dívkou Vellou se musíme vzepřít tradičnímu zvyku, který velí obětovat život nejkrásnějších dívek pro dobro rodné vesnice.
Ač tedy kulisy obou protagonistů nemohou být rozdílnější, téma je společné: boj za svobodu a převzetí odpovědnosti za svůj život. Na papíře to sice vypadá hezky, ale výsledek je na můj vkus až příliš šablonovitý a doslovný. V kombinaci s grafickým zpracováním se pak nelze ubránit dojmu, že cílovou skupinou jsou především odrostlejší děti.
Broken Age (PC)
Výtvarná stránka hry je totiž … stylová bude asi to správné slovo. Mezi všemi hyperrealistickými počiny snažícími se napodobit co nejvěrněji skutečnost je hraní Broken Age nesmírně osvěžující.
Že jsou hry novou formou umění, již snad dnes nikdo nerozporuje, ale je jasné, že se tento kousek nezavděčí každému. Přes všechnu nezpochybnitelnou kvalitu a originalitu, kterou vizuální část hry oplývá, se musím přiznat, že je na můj vkus až příliš infantilní.
Dobrého pomálu
Příběh a grafika jsou záležitostmi osobního vkusu, ale Schaffer se bohužel nevyhnul i mnohem zásadnějším nešvarům. Tím v mých očích nejzásadnějším je rozdělení hry na dvě poloviny.
V dnešní době nic neobvyklého, vždyť i "konkurenční" Broken Sword je na tom stejně. Jenže ten nabídl ucelenou zábavu na osm hodin, zatímco Broken Age za stejnou cenu nenabízí ani půlku.
Vzhledem k tomu, že je hra rozdělená na dva příběhy, dostanete dva ani ne dvouhodinové fragmenty! Z tohoto důvodu zde ani nenajdete číselné hodnocení. To málo, co jsme zatím měli možnost ochutnat by momentálně nestačilo ani na 70 %.
Po dvou letech čekání a vybraných čtyřech milionech dolarů jsem jednoduše čekal mnohem víc. Pro srovnání: čeští Warhorse na Kickstarteru požadovaných 300 tisíc liber označují jako desetinu celkového rozpočtu, obě hry tak stojí plus minus stejně. Jenže Dan Vávra vyvíjí historickou hru na hrdiny v otevřeném světě, zatímco Tim Schaffer předvedl "jen" klasickou 2D adventuru.
Řekni, kde ty prachy jsou
Tím nechci říct, že Schaffer peníze zpronevěřil. Jen jich podle mého příliš nacpal do omáčky a příloh a na samotný hlavní chod toho nezbylo až tolik.
Broken Age (PC)
O kouzelné grafice už řeč byla, ale proti tomu, co zažijí vaše uši, je to slabý odvar. Nádherný orchestrální soundtrack patří k těm, které uchvátí, aniž byste nutně museli znát hru. Dabing od špičkových herců s Elijahem Woodem a Jackem Blackem v čele je pak tou nejlepší částí hry a právě díky nim se občas i zasmějete.
Celý Broken Age se nese v odlehčeném duchu, opravdového humoru je v něm ovšem překvapivě pomálu. Pokud vás tedy nerozesmávají zvracení či dvojsmyslné fekální narážky.
Broken Age (PC)
Osobně mě však nejvíce mrzela děsivá jednoduchost a minimální nároky na hráče. Vše je sice logické, ale kvůli nenápaditosti hádanek a malému počtu aktivních míst celou dobu jdete na jistotu.
Hra sice ohromí několika skvělými nápady, ty jsou však čistě v rovině audiovizuální, nikoli v hratelnosti. Ano, není důležitý cíl, ale samotná cesta, a proběhnout hrou přímo za nosem je hřích. Jenže ono zde nic jiného bohužel dělat nelze a na to jen tak si hrát zde není žádný prostor. A neříkejte mi, že to nejde. Stačí se podívat na Machinarium nebo stařičký Neverhood.
Jediná opravdu oldschoolová věc na Broken Age je tak paradoxně ovládání. Je to klasický systém point’n‘click, kdy vám na všechny akce stačí jediné tlačítko myši a na výběru otázek během dialogů nezáleží, protože je stejně musíte odkliknout všechny.
Kam s ní?
Broken Age (PC)
Bylo by nefér hře vyčítat, že není přesně taková, jakou jsme si představovali. Jenže i když zkusíme odhlédnout od celé kickstarterové mánie, slibů o tradiční adventuře či jména legendárního vývojáře, co nám zůstane? Nápaditá hříčka s úchvatným vizuálem a ještě úchvatnějším ozvučením, která na čtyři hodiny zabaví přímočarou nenáročnou hratelností.
Někomu to možná stačí, ale já myslím, že za 23 eur (zhruba 640 korun) je to proklatě málo a Tim Shaffer se bude muset v druhé části sakra ohánět, aby dokázal, že nejde jen o obrovskou marketingovou bublinu. Jedno je jisté: nová klasika, která by se mohla hrdě postavit vedle Grim Fandanga a Psychonautů, to určitě nebude.
