Pod sjezdovkou Alpe Cermis jste jela ve skupině bojující o 7. až 11. místo. Bylo jasné, že jedna lyžařka z téhle "party" se do Top 10 nevejde.
No právě, na to jsem myslela. Už ráno jsem říkala manželovi: Já mám strach, že budu jedenáctá. Odpověděl mi, že i jedenácté místo je dobré. Tak mu povídám: Jenže já bych chtěla být desátá.
Bolelo vás pak stoupání na Alpe Cemis víc než jindy?
Naopak, bolelo míň. Po startu etapy jsem vyjížděla na trať sama jako sedmá a jela 16 vteřin před skupinou pronásledovatelek. Ráno jsme to probírali a řekli jsme si: Jo, dobře, zkusím jet před nima a když to nepůjde, počkám na ně. Na 2. kilometru jsem vnímala, že jsou jen kousek za mnou. Tak jsem trošku zvolnila, aby mě dojely. Při nástupu do sjezdovky jsem za to zase vzala a už jsem ani nesledovala, co se děje za mnou.
Která pasáž byla pro vás na sjezdovce nejtvrdší? I druhá Jacobsenová tam chvílemi jen kráčela.
My tam kráčely úplně všechny, snad s výjimkou Johaugové a Stephenové. Začátek kopce se mi jel výborně. Pak jsem v prudší pasáži nasadila takovou tu chůzi a nastala krize. Na chvíli jsem vypadla z tempa. Ale potom v těch setrpentýnkách už to zase šlo.
Když jste pak na sjezdovce poodjela vašim konkurentkám ve skupině, už jste doufala, že ve vysněné první desítce budete?
Já to ani úplně nevnímala, kdy jsem ostatním odjela. Ale najednou v serpentynách vidím, že se za mnou drží jen Saarinenová. Tak jsem si říkala: Jo paráda, maximálně mě vezme už jen ona. A ta mě naštěstí ani nepředjela. Jenže pak přilítla zezadu Američanka Stephenová, která je v kopcích famózní bruslařka, a odsunula mě ze 7. na 8. místo. Viděla jsem, jak se přibližuje a jak s tím nemůžu nic dělat. Akorát mě trošičku mrzí, že už jsme společně nepředjeli Finku před námi. Ta už byla na dosah.
Těsně před cílem vlála u trati i česká vlajka. Potěšilo vás to?
Strašně moc. S těmi českými fanoušky jsem se bavila už včera. Je to parta, která tu fandila už Katce Neumannové. Byla jsem strašně ráda, že konečně zase mohou říci, že mají českou lyžařku, které mohou fandit takhle vepředu, a že nemusí čekat, až projede 30 závodnic a pak se tam snad nějaká Češka dodrkotá.
Jak vám bylo za cílem, v poloze vleže na italském sněhu?
Válela jsem se tam jako ostatní. Ale oproti tomu, jak hrozně mi tam bývalo v minulých letech, mě letos ten kopec stál opravdu daleko míň sil. A teď jsem zase v euforii a necítím únavu.
Kdysi jste říkala, že po skončení Tour de Ski jste schopná celý týden prospat.
Tak to letos nepůjde, o víkendu mě čeká svěťák na domácím sněhu, sprinty v Novém Městě. Doma bych se asi měla ukázat. I když popravdě, hned zase závodit se mi moc nechce.
Ale krátkou oslavu 8. místa z Tour stihnete, ne?
Myslím, že ji necháme na doma a na zítřek. Sedneme si s rodiči k vínečku, co jsme dostali k Vánocům.
