"Manufaktura měla obytnou a výrobní část, ta už je ale v hodně špatném stavu. Je to krásná stavba, nejen technicky, ale i architektonicky. Kdyby se opravila, patřila by mezi ozdoby města," hodnotí budovu Jitka Štáblová z Národního památkového ústavu Šumperk.
Jenže sama vzápětí dodává, že šance nejsou velké.
"Vypadá to špatně, vlastník nemá peníze ani energii to opravovat. Vždycky se sejdeme, konstatujeme, že stav je špatný a dál se zhoršuje, on řekne, že by to rád opravil, ale nemá na to. A s tím se zase rozejdeme," krčí památkářka rameny.
"Nabízely se různé dotační tituly, ale majitel nemá ani ten potřebný zbytek, který by musel doplatit. Náklady by už navíc nyní byly značné," dodala.
Současnému majiteli se k budově váží vzpomínky
Majitel budovy Karel Šašinka potvrzuje, že rekonstrukce je mimo jeho možnosti. "Když jsem žádal dotace, tak mě odmítli. Budu rád, když dám dohromady peníze na pokryv střechy. Tím ale skončím," říká.
Historie manšestrovnyPrvní továrnu na manšestr mimo britské ostrovy postavil v Šumperku v roce 1785 vídeňský velkoobchodník Johann Ernst Klapperoth. Manufaktura se brzy stala vyhlášenou a její jemný manšestr si oblíbil i rakouský císařský dvůr. V době největšího rozkvětu na počátku 19. století zaměstnávala 300 lidí na sto stavech. V roce 1822 kvůli konkurenci přešla na výrobu plátna a v roce 1829 při krizi plátenictví na severní Moravě zanikla. |
"Je to pro mě přitom srdeční záležitost, protože se tu narodila maminka a já jsem tu prožil mládí," dodává s pohledem na rozpadající se budovu.
Dům je navíc už řadu let v exekuci, protože Šašinka nezaplatil pokuty za to, že chátrající stavba ohrožovala okolí.
"Podal jsem trestní oznámení. Je to už několik let a je klid. Doufám, že už mě nebudou otravovat," komentuje svérázně. Památku zdědil se sestrou. "Chtěla to celé prodat a rozdělit se, ale to jsem odmítl. Radši jsem se zadlužil a sestru vyplatil," popisuje.
Také město mu prý opakovaně nabídlo, že budovu odkoupí: "Musel jsem se smát, protože nabízeli cenu, která byla nižší než cena pozemku. S radnicí se nejde rozumně dohodnout na ničem."
Jenže podobná slova zní i z opačné strany. "Město Šumperk mělo v minulosti opakovaně zájem nemovitost získat a jednalo s majitelem, ale bohužel bezvýsledně, a to nejen z důvodu ceny. Komunikace s ním je velmi komplikovaná," řekla Helena Miterková, vedoucí odboru školství, kultury a vnějších vztahů.
Oprava je zatím v nedohlednu
Město je přitom podle ní nadále ochotné uvažovat o odkoupení, ale klíčová je cena. "Pokud by byly podmínky přijatelné, tak by město bylo ochotné znovu jednat. Podmínky ovšem musí zohledňovat aktuální technický stav budovy a navazující nutné investice," nastínila Miterková.
Současně také potvrdila, že se město pokoušelo vlastníka k opravám dotlačit, uspělo však jen částečně.
"Nemáme prakticky žádné možnosti, jak vlastníka k opravě nemovitosti donutit. Odbor výstavby v minulosti nařídil tehdejším vlastníkům manufaktury, aby provedli základní udržovací práce. Když je neprovedli, uložil jim sankce, proti kterým se odvolali a odvolací orgán rozhodnutí zrušil s odkazem na špatnou sociální situaci vlastníků," shrnula Miterková.
V roce 2005 podle ní požádal vlastník o povolení udržovacích prací - obnovy komínů, okapních žlabů a dešťových svodů, tří nároží domu a lokálního poškození střešní krytiny.
"Tyto udržovací práce byly odborem výstavby se souhlasem památkářů v březnu 2005 povoleny. Svého práva na opravu objektu však vlastník plně nevyužívá a na výzvy a případné urgence nereaguje," dodala.
Podle hodnocení památkářů vyžaduje zchátralá budova celkovou obnovu včetně zabezpečení statiky, rekonstrukci střechy či obnovy vnějších i vnitřních omítek.
