Když se mladý absolvent architektury na Princetonské univerzitě, Michael Herrman, vydal z Ameriky na zkušenou, ještě nevěděl, že se do Miami nevrátí. Nejprve pracoval v tokijském studiu architekta Arata Isozakiho a poté v Paříži u Jeana Nouvela. Evropa Michaelovi naprosto učarovala. V Paříži si v roce 2005 otevřel vlastní architektonickou kancelář, zamiloval se a založil rodinu.
Může se hoditNajděte si bydlení, které bude vyhovovat vaší rodině. Vybírejte z nabídky na Reality.iDNES.cz. |
Se ženou dlouze hledali místo, kde by mohli spokojeně žít. Když narazili na dům v samotném srdci pařížské čtvrti Madeleine, na náměstí nedaleko kostela a luxusního lahůdkářství Fauchon, bylo jasno.
Při přestavbě mohl konečně zúročit všechny zkušenosti, které získal ve světových studiích. "Chtěl jsem posunout hranice vnímání prostoru, nikdy se doma nenudit," vysvětlil Michael Herrman pro iDNES.cz.
"Každý detail v bytě má důvod. Zrcadlová jídelna, kde jsou odrážecí plochy na stole, židlích i zrcadlech na zdi, není samoúčelná. Násobí se v ní vyhlídky na okolní pařížské střechy. Každou návštěvu totiž překvapí hlavně camera obscura, díky které si užíváme třeba i pohled na Eiffelovu věž."
Inspirací mu byl i mezi Pařížany velmi známý a dnes už neexistující apartmán na Champs Elysées, který ve dvacátých letech minulého století navrhl Le Courbusier pro majetného bonvivána a sběratele umění Charlese de Beisteguiu.
"Courbusierovi se tam podařilo spojit modernismus interiéru s bláznivou surrealistickou terasou, kterou pro de Beisteguiu navrhl sám Salvador Dalí. Podobného efektu jsem chtěl dosáhnout i já," říká Herrman.
V exteriéru je poměrně nečekaným prvkem mramorový krb s efektní římsou s hodinami a svícny, který navazuje na tradiční pařížské salony devatenáctého století.
S dvorkem sousedí obývací pokoj s jídelnou, zařízený moderní sedačkou z Ligne Roset, plastovými židlemi, knihovnou na míru a dětskou stoličkou ve tvaru slona od Vitry.
Herrman, mimo jiné také autor netradičních turistických průvodců po evropských metropolích, zdůrazňuje, jak moc důležité je pro něj propojování historie s běžným každodenním životem.
"Přál jsem si, aby se z našeho domova stala malá observatoř, ve které bude možné sedět a vnímat puls bohaté historie, která je v Evropě všudypřítomná, aniž bych se jakkoliv vzdálil ze svého taktéž oblíbeného jednadvacátého století," dodává spokojený architekt.
