Stovky mil bludištěm vln. U Antarktidy ožilo stoleté záchranné drama

Muži, kteří se v pondělí vynořili z ledového oceánu na pobřeží nehostinné Jižní Georgie, vypadali tak trochu, jako by se před sto lety ztratili v čase. Vlněné vesty, voskem chráněný oděv ze sobí kůže... Polárníci vzdávají hold Ernestu Shackletonovi, jehož slavná plavba v roce 1916 vedla k záchraně ztroskotané expedice.

Shackletonova výprava

Poté, co prvenstvím Nora Amundsena a tragickým koncem výpravy Roberta Scotta skončil závod o dobytí jižního pólu, se Ernest Shackleton rozhodl pro ambiciózní cíl: přejít napříč Antarktidou. Osud však připravil velké drama dějin průzkumných výprav.

• 19. ledna 1915: loď Endurance zamrzla ve Weddelově moři
• 21. listopadu: ledem drcená loď, do níž téměř měsíc zatéká, se potápí
• 14. dubna 1916: po pěti měsících driftování na kře a několikadenní plavbě ve člunech výprava dopádlovala na pusté Jižní Shetlandy
• 24. dubna: Shackleton s pěti muži se vydává na 800 mil (téměř 1 500 km) dlouhou plavbu na Jižní Georgii
• 9.-11. května: dosažení Jižní Georgie, náročný přechod jejího horského hřebenu a dosažení velrybářské stanice
• 30. srpna: po několika nezdařených pokusech dovedl Shackleton ke 22 trosečníkům na Jižních Shetlandech chilský remorkér a zachránil je

Příběh polární expedice - té nejznámější z několika - výzkumníka Ernesta Shackletona může sloužit jako dobrý podklad pro tvrzení, že historie umí být stejně napínavá jako smyšlené scénáře filmů.

A k tomu poučná, protože tohle je příběh o nezlomné odvaze a vynalézavosti. Posuďte sami.

Zápletce nechybí pouť skrz dosud neprobádané pláně Antarktidy, dramatické ztroskotání a odvážný obětavý velitel, který se v sedmimetrovém člunu pustí do 1 500 kilometrů dlouhé cesty bouřlivým ledovým oceánem, aby zachránil své muže. Teď se tohle celé dočkalo poměrně věrné rekonstrukce.

Polárník s irskými a anglickými kořeny Ernest Shackleton vedl boj o život svých mužů v době, kdy v daleké Evropě přízrak jménem Verdun kosil muže po statisících. Trosečníci, kteří s tenčícími se zásobami čekali na Sloním ostrově, se mohli jen modlit, aby cestu křehkého člunu kdesi za obzorem nezmařila nelítostná vlna, bouře, navigační chyba...

Teď tu není Ernest Shackleton, ale zkušený Australan Tim Jarvis. Stejně jako kdysi Shackleton vyrazil s pěti muži ze Sloního ostrova, zmrzlého kusu skály kousek od Antarktidy.

V pondělí ukrojili poslední porci z 800 námořních mil cesty na Jižní Georgii, neméně zmrzlý a o něco větší kus skály, na kterém se v roce 1916 nacházela velrybářská stanice a tedy i možnost přivolat záchranu.

Podmínky při plavbě byly krušné. "Nešlo zůstat v suchu, ochrana s pomocí vosku nestačila. V podpalubí bylo pořád vlhko a my jsme byli neustále vystaveni živlům. Jednou se přes palubu převalila velká vlna, voda natekla do podpalubí a všechno promáčela," popsal Jarvis.

Nyní se jeho skupina chystá na cestu skrz vnitrozemí ostrova, jehož věčně zasněžené hory se tyčí ke třem tisícům metrů. To bude parketa jeho parťáka, horského vůdce a instruktora námořní pěchoty Barryho Graye. Cestu přes náročný terén Shackleton pokládal za bezpečnější než snahu dosáhnout stanice na protilehlém břehu po moři.

Zatím nicméně závěrečnou etapu cesty, kterou po Shackletonovi nikdo nezopakoval, zdržuje počasí. "Přívalový déšť, vichřice, sníh, kroupy, led. Pondělní jasné nebe vystřídalo to nejškaredější představitelné počasí. Nekonečná kaskáda vody ve všech formách padá z nebe a ze všech stran. Je to jako Skotsko na steroidech," popsal podmínky na Jižní Georgii blog výpravy (anglicky zde).

Na horskou cestu se v "expedičním" režimu, tedy s dobovými oděvy a pomůckami, vydá už jen trojice mužů, stejně jako při Shackletonově výpravě. Pokud ji zvládnou, dokončí cestu, která nese přívlastek "nejslavnějšího příběhu o přežití" všech dob.

Což má svou váhu. Neřekl to nikdo menší než první muž na Mount Everestu Edmund Hillary.