Španělsko házenkářským titulem podtrhlo, jak bohaté sportovní portfolio nyní země nabízí. Druhé světové zlato pro zemi v historii (po triumfu z Tuniska 2005) vchází do dějin jako to, při němž se zrodila vůbec nejvyšší finálová výhra v dějinách MS. Zde je pět důvodů španělské dominance.
Domácí tvrz, to je jistota
Tomásova slova o sebedůvěře dávají logiku vzhledem k tomu, jak pevně za Španěly stáli jejich fanoušci. Jak předtím v Granollers, tak při bojích o medaile v Barceloně pro ně byly vyprodané tribuny důležitým přínosem.
"Jsem neskonale šťastný," prohlásil pro deník AS Juan de Dios Román, šéf španělského házené. "Zlato patří všem našim fanouškům, od prvního do posledního."
Od roku 2005 se každá z pořadatelských zemí MS dostala minimálně do semifinále a Španělé tuto výhodu využili na maximum, čímž v tomto směru navázali na domácí zlato Němců z roku 2007.
Docela šťastná porážka
Co do úspěšnosti se na první příčce mistrovství seřadily hned tři týmy: Španělsko, Chorvatsko a Dánsko prohrály pouze jedinkrát. Jenže domácí si porážku na rozdíl od zbylých dvou soupeřů vybrali už ve skupině (právě proti Chorvatsku).
Krom toho, že mohla mít i určitý "očistný efekt" v podobě zmírnění euforie, zároveň tato prohra a následné druhé místo ve skupině znamenala pro Španěly ve srovnání s jejich finálovým protivníkem i paradoxně lepší los v play-off. Španělskými soupeři ve čtvrtfinále a semifinále byly Německo a Slovinsko, což je přece jen o stupínek lehčí kombinace než dánské duo Maďarsko, Chorvatsko.
Nejvyrovnanější kádr
Bráno čistě řečí čísel neměli Španělé mimořádné hvězdy, nikdo z hráčů z pole nenastřílel průměrně ani 4 branky na zápas. Zbylí medailisté měli na pohled výraznější osobností, ať to byli za Dánsko MVP turnaje Hansen a kanonýři Eggert a Lindberg či za Chorvaty režisér Duvnjak nebo neúnavně skórující křídlo Čupič.
Jenže Španělé své soupeře předčili vyrovnaností kádru. A také načasováním formy. "Zatímco oni ve finále předvedli svůj nejlepší zápas turnaje, Dánové ten nejhorší," uvedl německý expert Bob Hanning, strůjce klubového úspěchu Berlína.
Návrat kapitána
Věk nemusí být žádným omezením, jak jinak by Alberto Enterríos Rodríguez mohl být v 36 letech vyhlášen nejlepší levou spojku turnaje? Jeho příběh je zlatý a dojemný - na olympiádě v Londýně jeden z klíčových mužů chyběl a kouč Rivera nyní po titulu přiznal: "V té době jsem si uvědomil, že potřebujeme věci, které umí. A že se musí do týmu vrátit."
Teď Enterríos ohlásil definitivní konec mezinárodní kariéry v nejlepší možný čas. K zlatu pomohl nejen 26 góly, ale i 27 asistencemi.
Trenér, který to prostě umí
Se svou sbírkou šesti vítězství v Lize mistrů je Valero Rivera jedním z nejúspěšnějších koučů klubové historie házené, Barcelona byla pod jeho více než dvacetiletým vedením magnetem na trofeje. A teď se dočkal i na mezinárodní scéně. Po světovém bronzu (2011) je se Španělskem nejvýš, kde to jde.
"O způsobu, jakým jsme došli ke zlatu, se bude mluvit ještě mnoho let," oddával se euforii. "Tohle je víc než sen. Happy end, jaký ani ve filmech nevídáte." A pro brzy šedesátiletého Riveru nejlepší dárek ke kulatinám.
