Kdo je Michal Malátný Vlastním jménem Michal Novotný, se narodil v roce 1970 v Jičíně. Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU. Hrál v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, ve Východočeském divadle v Pardubicích. Živil se i jako kulisák a řidič v loutkovém divadle Minor v Praze. Hrál a zpíval v kapele Starý hadry, od roku 1994 přejmenované na Chinaski. Je ženatý, má tříletou dceru Kačenku. V karlovarském divadle hraje jednu ze dvou rolí hry Chvála bláznovství. Návštěvníci jej uvidí třeba v sobotu 5.1. 2013. |
Hru uvádí činoherní soubor karlovarského divadla, kde v současné době Michal Malátný hostuje. "Do několika rozhovorů jsem si postěžoval, že se mi po divadle stýská a že čekám, jestli si na mě někdo vzpomene. Trvalo to skoro dvanáct let," říká.
Roli vám nabídl umělecký šéf karlovarské činohry a režisér Jiří Seydler, který s vámi hrával v Chinaski a před tím v kapele Starý hadry. Je lepší režisér než baskytarista?
Určitě je lepší režisér, režíruje pětadvacet let, na basu teď už hraje jen občas. Ale s Chinaski s námi točil první desku.
Jak se vám hraje autista, instalatér Kjell?
Divadlo jsem nehrál dlouho, měl jsem z toho hrůzu. Je těžké zahrát nemocného člověka, aby to nebylo prvoplánově směšné a nebo to nebyla šílená trága. Každý autista se chová jinak, není žádný model. Máte otevřené pole. Už zkoušení mě hrozně bavilo.
Kde jste zkoušeli?
Zkoušeli jsme měsíc v Praze v Divadle Na zábradlí a pak 14 dní ve Varech, kde jsem bydlel.
Je ve vaší roli nějaká situace, při které jste zjistil, že reagujete podobně jako Kjell?
Při zkoušení jsme si všichni herci někdy řekli: hele tohle mám. Takže i já jsem vlastně taky trochu autista. Hrozně nerad telefonuji, nezvedám cizí čísla. Bavit se s někým, koho nevidím, mi přijde také divné. Loni jsem se prvního ledna probudil a řekl si: tak a dost, musím s tím něco udělat. Odteď budu mít zapnutý telefon a budu zvedat všechno. První, kdo mi zavolal, byl prvního ledna odpoledne Jiří Seydler a nabídl mi roli. Nechal jsem si poslat text a asi za hodinu potom jsem souhlasil. A nelituji.
A co seznamování s lidmi? Ve vaší roli se bojíte nejen zvednout telefon, ale třeba i jít na nákup.
Jako dítě jsem se styděl a bylo těžké se s někým seznámit. Když jsem jel na tábor, nemohl jsem si najít kamarády. Dlouho to nešlo. Našel jsem je vždycky tři dny před odjezdem. Rodiče byli nešťastní, že jsem byl zamlklé dítě. Když mě poslali nakoupit, bál jsem se mezi cizí lidi.
Jak dělíte čas mezi kapelu a divadlo?
Na zkoušení jsem dostal v kapele volno. Koncerty máme naplánované rok dopředu a v divadle nebyl problém vybrat termíny, hrajeme jednou, dvakrát měsíčně. Většinou jedeme domů, ale občas tu přespíme v budově Českého rozhlasu. Vary jsem si prošel, když jsme zkoušeli.
Hrajete Chválu bláznovství i jinde než ve Varech?
Zatím jsme byli na zájezdu jednou v Praze, v Divadle Járy Cimrmana, a bylo to perfektní. Rádi bychom i jinam.
Co vás čeká s kapelou?
V prosinci jsme byli na konci klubového turné, kde hrajeme převážně starší písničky, třeba i z naší už 17 let staré první desky. Letos slavíme 20 let. Co se týče živého hraní, chceme hodně ubrat, letos jsme měli na šedesát koncertů. Řekli jsme si, že nebudeme nějaký čas hrát, třeba půl roku. Zavřeme se do zkušebny, zkusíme nahrát novou desku a na podzim uděláme jeden velký koncert na oslavu. Začali bychom první písničkou, kterou jsem nahráli, probrali všechny desky a skončili tou úplně zbrusu novou.
Kromě skupiny a karlovarské činohry máte co do činění i s Autopohádkami, kde zní vaše hudba. Budete v nich pokračovat?
Natočili jsme dvě cédéčka, vznikl film a představení pro děti, které jsme hráli i ve Varech. V knížce od Jiřího Marka je pohádek patnáct a my jsme jich udělali šest. Myslím, že ještě jeden díl uděláme. Baví nás vypadnout z kapelního stereotypu. V kapele máme spoustu dětí, bubeník čeká dítě. Autopohádkami žijeme, je to dobrá změna.
Zná už z vaší práce něco vaše tříletá dcera? Zpívá si s vámi?
Občas spolu hrajeme na piano, ale jakmile začnu zpívat, okřikne mě a zakazuje mi se přidat. To mě vždycky zamrzí. Zpívá hlavně Vyletěla holubička a Skákal pes přes oves. Když mě vidí v televizi, je nadšená, ale naší písničku ještě žádnou neumí.
