"Olympiáda je splnění snu, je to vrchol, kterého lze dosáhnout. Těším se," tvrdila před odletem. Tehdy ale ještě přiznávala, že to pravé opojení z postupu na hry se dostaví nejspíš až přímo v Londýně. "Teprve tam si to pořádně uvědomím," uvedla.
V seniorské reprezentaci působí dvaadvacetiletá rozehrávačka od roku 2009, na medaili ale ještě čeká. Zúčastnila se dvou evropských šampionátů (2009 a 2011), stříbrné domácí mistrovství světa před dvěma roky ji však minulo.
A jak vidí šance českého týmu v Londýně? "Rozhodně bych chtěla, abychom se probojovaly mezi nejlepších osm. Myslím, že naše skupina je jednodušší než ta druhá," soudí Bartoňová a dodává: "Čtvrtfinále už je potom o štěstí, psychice, momentální formě. Každý v něm může vyřadit každého."
Aby se jí v národním dresu dařilo, přibalila si do zavazadel vskutku originální talisman. "Je to zub ‚osmička‘, co mi museli vytrhnout během kvalifikace v turecké Ankaře," prozradila.
Naposledy jste hrály proti Ruskám 17. července. V jakém duchu proběhl poslední týden?
Ve středu, čtvrtek a pátek jsme ještě absolvovaly dvoufázové tréninky, bylo to hlavně o atletické přípravě a o basketu jako takovém. Pak jsme měly tři dny volna s individuálním plánem, zaměřeným hlavně na proběhnutí a na posilovnu.
Myslíte, že jste dvěma porážkami Ruska nahnaly soupeřkám trochu vítr?
Rusky to určitě jako žádnou velkou tragédii neberou, vždycky mají pomalejší rozjezd. V sobotu to ale bude úplně jiný tým, o tom jsem přesvědčená. A pokud jde o další družstva, možná z nás nějaký respekt mít budou, ale velkou váhu tomu nepřikládám.
V prvním zápase vás čeká Čína. Co lze od něj čekat? Jsou Číňanky herním projevem podobné Japonkám, s nimiž jste se rvaly v olympijské kvalifikaci?
Před dvěma roky jsme s nimi asi dva přípravné zápasy sehrály, takže je trochu známe. Japonkám zase tak podobné nejsou; jsou pomalejší, ale zase silovější a taky vyšší. Teď v přípravě prohrály s Francií asi o patnáct nebo dvacet bodů, rozhodně bychom je měly porazit. Hraje se od desíti ráno, to může sehrát svou roli. Věřím, že se nám vstup podaří.
Jasnými favoritkami vaší skupiny budou Američanky, hrály jste už i proti Turkyním nebo Chorvatkám. Co ale taková Angola? Je to pro družstvo velká neznámá?
Je to jeden ze soupeřů, na které jdeme nejméně připravené, nikdy jsme je hrát neviděly. Nechceme nic podcenit, ale jednoznačně bychom je měly přehrát.
Čeho byste chtěla s týmem v Londýně dosáhnout?
Postoupit mezi nejlepších osm. Myslím, že máme lepší skupinu. Ve čtvrtfinále to už bude o štěstí, psychice a momentální formě. Každý může porazit každého.
Vadí vám časy některých zápasů, speciálně duel s USA, který se hraje 3. srpna až od 23.15?
Nedá se s tím nic dělat, ale každopádně to bude hodně náročné.
Post první rozehrávačky Česka je jasně obsazen Hanou Horákovou, kromě vás je tam navíc ještě Lenka Bartáková. Jakou roli vám přiřkl kouč Lubor Blažek?
Nějak extra jsme se o tom nebavili. Hanka je kapitánka a nejlepší hráčka, my s Lenkou se ji budeme snažit zastoupit, zaskakovat za ni, když už nebude moct, nebo jí to třeba zrovna nepůjde.
Bude vám přímo v dějišti olympiády někdo fandit?
Zatím to není jisté, ale asi přijede rodina, nějací známí a kamarádi.
Jaké sporty byste vedle basketbalu ještě chtěla stihnout, jestliže na to budete mít čas?
Doufám, že to vyjde - určitě bych chtěla vidět fotbal i basket mužů, tenis, atletiku. Špotákovou, Kvitovou, Berdycha...
Pomohlo vám hostování ve VŠ Praha, kam jste v průběhu sezony přišla z USK, třeba i s ohledem na nominaci na LOH?
Osobně mi to pomohlo hodně, dostala jsem tam od trenéra velkou důvěru a s VŠ jsme skončily v lize třetí. Ukázala jsem, co ve mně je. Jestli to ale mělo vliv na samotnou nominaci, to netuším.
Teď přestupujete do Španělska. Bude to vaše první zahraniční štace, těšíte se?
Moc. Láká mě nové prostředí, lidi,styl basketbalu i trénování. Řešila jsem svoje angažmá delší dobu, takže jsem ráda, že se tím už nemusím zabývat.
Umíte jazyk?
Neumím, ale už jsem se ho začala učit. Snad postupně přidám další řeč ke svým dosavadním znalostem.
Co víte o Seu d'Urgell, kde budete po olympiádě působit?
Že je to malé město v horách, nic dalšího o něm nevím.
Neinformovala jste se u Terezy Brantlové, která odtamtud odchází a již byste měla nahradit?
Nejsem s ní v kontaktu, pořádně se neznáme. Takže ne.
Hrálo při výběru klubu nějakou úlohu i to, že je kolem pyrenejská příroda, můžete jezdit za lacinými nákupy do Andorry a daleko není ani Barcelona?
O tom jsem opravdu vůbec nepřemýšlela. Šlo jenom o basket.
Máte představu, jak dlouho byste "venku" chtěla vydržet? Nebude vám vadit odloučení od rodiny a blízkých?
Zvládli to i jiní. Budu se snažit vydržet tam co nejdéle a získat maximum zkušeností.
