Hned několik výzkumů veřejného mínění zařadilo Bayroua jako nejpopulárnějšího kandidáta na prezidenta. Přeskočil koncem loňského roku favorizovaného socialistu Françoise Hollanda, a se svými 64 procenty stanul na čele ostře sledovaného výzkumu Ifop pro týdeník Paris Match. Další výzkumy následovaly: Sofres, BVA, OpinionWay, CSA a LH2. Jeho nárůst se oproti podzimu zdvojnásobil.
Potřeba změny
Výzkumy popularity jsou věci trochu jiné, než odhady o samotném umístění kandidáta v prezidentských volbách. Ty ho stále řadí na čtvrté místo – hned za Marine Le Penovou. Ale i zde posiluje: jak u voličů tradiční pravice, tak u voličů levicových. Tento trend naznačuje, že ve francouzské společnosti se odehrává něco, co naznačovalo již vítězství Sarkozyho v roce 2007: potřeba změny a změna politiky.
Sarkozy, který tehdy vyhrál, nabízel konec éry chirakismu. Ale i jeho dostihly kostlivci ve skříni a zejména finanční krize a krize eurosystému, kterou mnozí přisuzují jeho laxní politice z dřívější doby. Kandidát Bayrou nabízí typ režimu, který by odstranil tradiční dělení na levici a pravici. A navíc – předpověděl nynější krizi.
Francois Bayrou, francouzský prezidentský kandidát strany MoDem při politickém shromáždění v Dunkerque. (19. ledna 2012)
Nikoho už dnes nepřekvapí, že nynější prezident Sarkozy, navzdory velkému mediálnímu tlaku, zůstává hluboko ve všech výzkumech (kolem 30 procent). Obvykle se prezident žádného demokratického státu netěší před koncem svého mandátu velké popularitě. V případě Nicolase Sarkozyho jde však o skóre, kvůli němuž nevěří jeho hvězdě už ani ti nejvěrnější – byť se zatím snaží budit alespoň zdání.
Ministr zahraničí Alain Juppé před časem naznačil, že kdyby byla potřeba… je také on připraven: rozumějte, být kandidátem pravice. Zatím se nikdo k tomuto kroku neodvážil skutečně. Prezident totiž není dosud ani oficiálním kandidátem. Objevují se ovšem již úvahy, že se současným kreditem nemusí Sarkozy do druhého kola volby vůbec projít.
Francois Bayrou, francouzský prezidentský kandidát strany MoDem při politickém shromáždění v Dunkerque. (19. ledna 2012)
V uplynulých dvou měsících vyhlásili kandidaturu mnozí další: bývalý ministr obrany Hervé Morin, bývalý premiér Dominique de Villepin… nejvíce ovšem zaujal právě François Bayrou.
Vopruzák!
Někteří to vidí jednoduše. Vopruzák (francouzsky Emmerdeur) napsal na přelomu roku na titulní straně velkými písmeny francouzský zpravodajský týdeník Le Point. Menším písmem ale na titulu stálo: „Muž, který předpověděl dluhovou katastrofu!“
Odkazy |
Ředitel a přední komentátor francouzského politického života Franz-Olivier Giesbert v televizním pořadu Des paroles et des actes (Slova a činy) na stanici FRANCE 2 na závěr neopomněl zažertovat: „Vy už máte i prezidentský kukuč!“ Politik, o jehož přízeň stáli před druhým kolem minulé prezidentské volby kandidáti levice i pravice, tvrdí, že je kandidátem středovým (a tedy neopominutelným). „Nejsem politický centrista, ale muž středu,“ opakuje Bayrou, když odmítá odpovídat na otázku, koho bude tentokrát volit v druhém kole.
Právě v této otázce se skrývá zakopaný pes. Francouzi už mají podle něho dost vlády pravice, kterou by měla vystřídat levice, aby ji znovu vystřídala pravice. Podle Bayroua je nutné skončit s dělením společnosti na tyto póly. „Co má společného Pascal Lamy s Arnaudem Montebourgem?“ zeptal se. „Oba jsou přitom socialisté,“ dodal ironicky.
Francois Bayrou, francouzský prezidentský kandidát strany MoDem při politickém shromáždění v Dunkerque. (19. ledna 2012)
Úspory a občanská odvaha
Bayrou nenabízí churchillovské „krev-pot-slzy“, nýbrž úspory, které bude provázat občanská odvaha a vláda národní jednoty, na jejímž čele by chtěl jako prezident stanout (a V. republika je od roku 1958 ve Francii prezidentská).
Při své poslední návštěvě v Itálii viděl, jak se taková vláda sestavuje – na jejím čele stojí technokrat a nikým nevolený bývalý evropský komisař Mario Monti. Italové ho překřtili na Super-Montiho nebo také Kardinála (kvůli silnému vlivu církve). Pro Bayroua ovšem není řešením nástup technokratů, ale odhodlání změnit politiku.
Nemám plán B
Přesvědčený Evropan a federalista Bayrou se nebojí kritizovat úzkoprsou - často také arogantní - francouzskou politiku, ale zároveň obhajuje francouzské výrobky, bezpečnost atomových elektráren a homosexuální partnerství. „Raději bych ale nechal termín manželství pro svazek muže a ženy,“ tvrdí s úsměvem přesvědčený katolík a otec šesti děti.
Mnozí mu vytýkají, že pro svou prezidentskou ambici (Bayrou se v roce 2012 bude ucházet o prezidentské křeslo potřetí) obětoval mnohé své blízké i politické souputníky. Když v roce 2002 vznikla nynější Sarkozyho základna – Hnutí pro lidové hnutí (UMP), odmítl se Bayrou stát, jako tehdejší předseda Svazu pro francouzskou demokracii (UDF), jeho součástí. Po minulých volbách založil vlastní Demokratické hnutí (MoDem).
Francois Bayrou, francouzský prezidentský kandidát strany MoDem při politickém shromáždění v Dunkerque. (19. ledna 2012)
Tady někde začala odvážná cesta vzhůru muže, jehož východiskem byl étos Valéry Giscarda d´Estainga, ačkoliv dnes stále častěji opakuje jméno Charlese de Gaulla. Když ale říká de Gaulle, vidí ho jako prototyp odvahy říci: NE. V tom jsou společně zajedno. Generál Charles de Gaulle stál ovšem 14. července 1940, kdy promluvil k francouzskému lidu, přeci jenom před mnohem těžším úkolem, než před jakým dnes stojí Bayrou. I když mnozí nynější finanční krizi nazývají válečným žargonem…
„Nemám plán B,“ říká Bayrou opět a ještě jednou na stejnou otázku, koho podpoří, když se nedostane do druhého kola. Francouzi jsou zatím v této otázce rozděleni. Minule nikoho nepodpořil. François Bayrou je politikem, který zatím díky tomu stoupá vzhůru. Nese ho krizová vlna nespokojenosti a strachu zvolit plán, který se jmenuje: Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN). Právě ona zatím stojí jako největší hrozba nejen pro Bayroua. Její otec se totiž už jednou do druhého kola dostal.
