Akční závody Flatout 3 jsou nečekaný propadák

Tato hra je důkazem, že i z úspěšné a povedené série se dá vytvořit paskvil, který nikdo nebude chtít hrát.

Leckterý hráč by po zahlédnutí titulku s recenzí Flatoutu 3 mohl být překvapen a zároveň zajásat. O vývoji hry totiž nebylo prakticky vůbec nic známo a její odhalení přišlo teprve dva týdny před vydáním.

Ale čert to vem. Flatout je přeci povedenou sérií drsných závodů se skvělou grafikou a ještě lepším fyzikálním modelem. Na tratích je možné ničit prakticky veškeré okolí a ještě za to získávat body. První dva díly a rozšíření Ultimate Carnage byly zkrátka v mnoha ohledech skvělé.

Tak proč by skvělý nemohl být také třetí díl? Inu, pár důvodů by se našlo. Předně na něm pracují jiní vývojáři a navíc ho financuje společnost Strategy First, která se již podle názvu specializuje na strategické tituly a navíc o ní v poslední době nebylo vůbec slyšet.

Flatout 3 tedy spadl z čistého nebe a nebudeme chodit kolem horké kaše: vypadá to, že tvůrci jeho vývoji věnovali sotva půl roku. Výsledkem je totiž hra, která si známé jméno absolutně nezaslouží nosit a měla by se prodávat pod jiným názvem za pár šupů. Málokdy se totiž přihodí, že oficiální třetí díl je ve všech ohledech horší nejen než druhý, ale i první díl!

Hlavní nabídkou Flatout 3 je kariéra, která s kariérou nemá vůbec nic společného. Jde zkrátka jen o padesátku poslepovaných závodů, které probíhají zcela lineárně bez jakékoliv možnosti nastavení.

Nechme stranou, že hraní příliš nemotivuje a upozorněme především na to, že je velmi obtížné. Abyste se dostali k dalšímu závodu, musíte skončit jako první nebo alespoň posbírat nejvyšší počet bodů za triky.

Pokud vás někdo náhodou předjede těsně před cílovou rovinkou, máte smůlu a můžete si závod proti 15 soupeřům střihnout znovu. Ještě horší je to, že autorům zřejmě nic neříká stupňující se obtížnost. Hned první závod je totiž těžší než deset dalších. To už jednoho může odradit.

Za normálních okolností byste si postupem v kariéře odemykali nové tratě a vozidla pro použití v jednotlivých závodech. Tak to ale ve Flatout 3 nefunguje. Vše si musíte zpřístupnit hraním právě samostatných závodů. V jejich případě jde ale naštěstí nastavit stupeň obtížnosti a počet soupeřů, což šance na vítězství zvyšuje.

Nesmyslné HW nároky

Nestačí, že samotná hra je propadák. Autoři se ani neobtěžovali ji optimalizovat, aby fungovala dobře na slabších počítačích. S trochou snahy ji na průměrném železe rozběhnete, ale abyste dosáhli na maximální detaily, připravte si grafickou kartu Geforce GTX 590 nebo Radeon HD 6970 a k tomu čtyřjádrový procesor, 4 GB RAM a 20 GB volného místa na disku. Ptáte se, zda má Flatout 3 tomu adekvátní grafiku? Absolutně ne, v některých ohledech vypadá dokonce hůře než druhý díl.

Možná si říkáte, že ve Flatoutu šlo přeci vždy o závody samotné, nikoliv o omáčku okolo. A máte pravdu. Jenže třetí díl pravděpodobně programoval někdo, kdo v životě neseděl v autě. Ne, nikdo od této série nepožaduje realistický fyzikální model. Ale zrychlit z nuly na stovku za méně než vteřinu, projet rychlostí vysoko nad 300 km/h pískem a v 10 km/h srazit lampu? To chce hodně odvahy. Auta se od sebe navíc neskutečně odrážejí a při kontaktu s vodou explodují!

Závodění tak každopádně není ani trochu zábavné, jako spíše frustrující. Na chování vozů se tak nějak nedá zvyknout, protože je zcela vykořeněné z toho, na co jsou hráči zvyklí. Tratě jsou navíc tak zvláštně postavené, že se každou chvíli zaseknete na nějakém nečekaném výklenku. Do toho si připočítejte zcela vygumované, ale o to agresivnější soupeře, a víte na čem jste.

Rada na závěr je tedy jednoznačná. Pakliže jste fanoušky série Flatout, rozhodně si třetí díl nepořizujete, jinak si ji zošklivíte a nebudete na ni mít hezké vzpomínky. Pokud jste dosud žádný z dílů Flatoutu nehráli, pořiďte si raději za pár korun velmi povedený druhý díl či Flatout: Ultimate Carnage. Tohle totiž nikdo nemohl myslet vážně.