Navazovací materiály rozdělujeme do dvou skupin. Do první oblasti patří monofil, mezi rybáři známější jako silon nebo také vlasec. Druhou skupinu tvoří pletené šňůry neboli "pletenky". Jaké zásadní rozdíly panují mezi těmito materiály?
Výhody a nevýhody monofilu
Vlasce se vyrábějí v široké škále průměrů.
Je to umělé průhledné vlákno, které se vyznačuje poměrně velkou pevností. Vyrábí se ze silonu a v různých barevných variantách – bezbarvá, modrá, hnědá, červená, "fluo"...
Barvu tohoto vlákna vybíráme podle okolností lovu. Pokud je voda čirá, je vhodné lovit na průhledné vlákno, tím se zvýší důvěryhodnost nástrahy. Naopak při kalné vodě je vhodnější nasadit tmavší vlákno, které splyne s prostředím. Při nočním rybolovu pomáhají vlasce výrazných barev, například "fluočervená" nebo "fluožlutá". Při zdolávání pomocí výrazného vlasce lépe vidíme ve světle baterky, kde se zdolávaná ryba nachází. Tím se předejde možnému uváznutí v příbřežní vegetaci.
Monofil+ lze lovit v mrazu + je laciný - má tvarovou paměť - je křehký - má velkou průtažnost |
Průměr silonu určuje, jakou má vlákno pevnost a vyjadřuje se číselným označením, například 0,20 mm. Zde platí jednoduchá přímá úměra: čím větší průměr, tím větší pevnost.
Průměr silonu vybíráme dle stylu lovu. Pokud lovíme na jemné vybavení s malými nástrahami menší dravce, například okouny nebo jelce, pak bohatě postačí monofily o průměru 0,10 až 0,16 mm. Jemné vlákno je totiž pro dravce hůře identifikovatelné a zvyšuje proto účinnost lovu. Pokud ovšem lovíme větší dravce, je zapotřebí používat pevnější vlákno, kde se jeho průměr pohybuje kolem hodnot 0,18 až 0,25 mm. Pevnější vlákno také vydrží větší nápor vyvíjený při náhozu s většími nástrahami.
Samotný monofil má několik nevýhod. První z nich je jeho "paměť". Projevuje se po rozpletení složitého uzlu neboli takzvané paruky. Pokud trpělivě rozmotáte uzel, následně si můžete povšimnout stop, které se na dříve rovném vlasci utvořily. Po rozmotání zůstává vlasec nepřirozeně vlnitý, což následně překáží při nahazování. Toto poškození navíc snižuje pevnost vlákna.
Podle způsobu rybaření můžete zvolit různé barevné variace vlasců.
Dalším minusem vlasce je jeho křehkost, která může vadit při razantních náhozech. Pokud se snažíme silným švihem dostat nástrahu co nejdále od břehu, často se stává, že vlasec praskne u špičky prutu.
To je dáno neustálým opakováním švihu. Vrchní vrstva vlasce se po chvíli opotřebuje, a pak celé vlákno praskne. Tento problém se ale vyskytuje pouze při těžší přívlači, kdy se při náhozu opravdu opíráme do udice. Při jemné přívlači se to stává vzácněji.
Pletené šňůry
Druhým navazovacím materiálem je pletená šňůra. Je to vlákno, které je smotáno z velkého počtu tenčích šňůrek. Pletená šňůra poráží monofil nosností. Pletenka o průměru 0,12 mm unese šest kilogramů, přičemž vlasec o průměru 0,14 mm stěží tři kilogramy.
Pletená šňůra+ vyšší pevnost + nulová průtažnost + nemá tvarovou paměť - náchylnost ke špatnému namotání na cívku - nelze chytat v mrazu - vysoká cena |
Výběr průměru šňůry ovlivňuje cílová ryba. Pokud půjdeme na menší ryby, postačí jemnější pletenka, do pěti kilogramů. Na větší dravce je zapotřebí použít šňůru o vyšší nosnosti, ideální je okolo 10 až 12 kilogramů. V některých případech musíme sáhnout po pletence o nosnosti až 20 kilogramů.
I pletenky se vyrábí v různých barevných odstínech – šedá, žlutá... Pravidlo použití barevných odstínů je stejné jako u vlasce.
Hitem posledních sezon je takzvaná kristalka. Je to bíle zbarvená šňůra, ve vodním prostředí je velmi těžko viditelná. To pomáhá k snadnějšímu přelstění vodního predátora.
Stává se minimálně, aby pletenka při razantních hodech u špičky praskla. Ovšem tento typ navazovacího materiálu zásadně nedoporučuji začátečníkům, protože je tak pevný, že pokud uváznete a následně se budete snažit o vysvobození nástrahy razantním tahem, můžete poškodit očka prutu. Pletenka do nich vyřeže drážky.
Na menší ryby postačí tenčí navazovací materiály. Na snímku je okoun říční.
Při lovu větších ryb musíme zvolit pevnější navazovací materiály. Na snímku je bolen dravý.
Dalším plusem tohoto navazovacího materiálu je jeho nulová průtažnost. Tuto vlastnost oceníte při záseku ryby, která vám zaútočí na nástrahu několik desítek metrů od břehu.
Minimálně průtažný materiál okamžitě přenese sílu záseku k nástraze a ryba se ve velké většině případů octne na háčku. Naopak vlasec má průtažnost poměrně velikou, a právě kvůli ní se záběry z dálky velmi těžko proměňují v rybářův úspěch. Pletená šňůra nemá vůbec žádnou paměť, ani při větším zamotání se nepoškodí.
Na štikuAni jeden z uvedených materiálů není schopen odolat ostrým zubům štiky, proto používejte ocelová lanka, čímž předejdete vážnému poranění ryby. |
Ovšem i šňůry mají své nevýhody. První nevýhodou je opravdu velká náchylnost na špatné namotání na cívku. Pokud se při navíjení šňůry vytvoří na cívce navijáku jen malý "oblouček", je to velký problém. Při následném nahození totiž vytvoří takzvanou paruku, což je rybářské označení pro velmi složitý uzel. Pokud se vám takový uzel utvoří na šňůře, jen těžko se rozmotává, protože pletenka se do sebe zařeže a tím se prakticky zničí.
Dalším minusem je fakt, že s pletenou šňůrou nemůžete lovit v zimních měsících, kdy rtuť teploměru klesá pod bod mrazu. Šňůra totiž "nasává" vodu a při mrazech vám prostě přimrzne k cívce. Poslední nevýhodou je vysoká cena, oproti vlasci je několikanásobná.
A který navazovací materiál máte v oblibě vy? Podělte se o své zkušenosti s ostatními v diskusi.
