"Forma mi letos přišla později a naštěstí mi vydržela, což se mi povedlo zúročit," raduje se 36letý střelec z Holasic u Brna. "Ale je k tomu potřeba i kus štěstí, aby vám vyšel rozstřel, aby vám vyšla nějaká druhá rána. Mně to celé zapadlo. Celou sezonu jsem dřel, a i když se mi nedařilo, tak jsem věřil, že to přijde," sděluje úřadující olympijský vítěz.
Za tři týdny máte dvě medaile. Napadlo vás, že pro vás oba bělehradské šampionáty skončí tak úspěšně?
Sezona se pro mě nevyvíjela tak dobře, takže jsem pořád věřil, ale v takový úspěch jsem nedoufal.
Jaký pro vás byl druhý bělehradský závod?
Původně jsem myslel, že výsledky nebudou tak vysoké jako na mistrovství Evropy. Ale když jsem šel střílet poslední položku, tak jsem si zase myslel, že i když dám 25, tak se do finále nedostanu, což se naštěstí nepotvrdilo. Zase mi vyšel rozstřel o finále, za což jsem hodně rád, protože je hodně cenné se tam dostat. A samotné finále bylo úplně super, tam mi vyšlo všechno, co jsem chtěl dělat.
Hned v úvodu celé soutěže jste přitom chyboval. Co to s vámi udělalo?
Nestihl jsem druhý terč v první položce, protože se mi ztratil mezi stromy. V tu chvíli jsem si říkal, že když udělám další chybu, tak končím, ale my jsme na tyhle situace svým způsobem zvyklí, takže jsem pořád věřil, že to nějak můžu dotáhnout. A povedlo se to.
Kosteleckého medaileŽivotním úspěchem šestatřicetiletého brokového střelce je olympijské zlato z olympiády v Pekingu 2008. Kromě toho v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy, na němž rovněž získal tři stříbra. Úterní stříbro bylo jeho první medailí na mistrovství světa. |
I díky rozstřelu. Čemu vděčíte za tak pevné nervy, které vás jím opět provedly?
Někdy vám to vyjde a vyhrajete tři rozstřely po sobě, někdy je zase prohrajete. Teď jsem měl fakt dobrou formu a poslední dva měsíce se mi dařilo, takže jsem to zúročil. To je potřeba, když se daří.
Sledujete při závodě, jak si vedou ostatní, nebo vás zajímá jenom holub a spoušť?
Teď jsem v obou závodech vůbec neřešil, jak kdo má nastříleno, a staral jsem se o sebe. Protože nesoupeříme s lidmi, ale spíš sami se sebou. Já vím, co mě při závodě čeká a že musím střílet dalších 25 terčů, takže jsem soupeře opravdu vůbec neřešil.
Získal jste první individuální medaili z mistrovství světa. Berete ji tak, že jste konečně přidal do sbírky kousek, který vám chyběl?
Seniorskou medaili z mistrovství světa jsem strašně chtěl, protože mám jenom zlatou juniorskou z roku 1995. Ale ta dospělá mi chyběla, takže jsem hrozně rád, že ji mám.
Už po úspěšném mistrovství Evropy jste říkal, že jste letos často musel poslouchat narážky na to, že se vám nedaří. Jak tedy váš rok vypadal?
Loni jsem se na Světových pohárech dostal do každého finále, jen na mistrovství světa mi to nevyšlo, ale nestřelil jsem tam žádné špatné číslo. Letos jsem byl na úvodních dvou svěťácích sedmý, což vůbec nebylo špatné. Pak mi ale nevyšel svěťák v Číně a pak ve Slovinsku a najednou zaznamenáte hrozně moc negativních řečí.
Jak to?
Lidi neberou, že v životě sportovce se může stát, že jste jednou nahoře a jednou dole, že nejde pořád podávat dobré výkony. Ve finále vás vždycky posune dál, když se nedaří. Když to člověk vezme z té pozitivní stránky, tak zapne a něco pro to udělá. Ty řeči kolem ale určitě příjemné nejsou. Možná je to úděl těch lidí, co vyhráli olympiádu a očekává se od nich, že to pořád budou opakovat. Jenže ono to tak nejde.
A zvlášť ve střelbě, že?
Přesně tak. Tady nezáleží na tom, že na tréninku něco fyzicky naděláte, tady je to fakt o hlavě a o tom, v jakém stavu jste. A hlavně je špička strašně široká, je tu opravdu padesát až šedesát lidí, co mistrovství světa můžou vyhrát. O to je to těžší.
Jak takové pomluvy vypadají? To přijdete na střelnici a slyšíte, že si o vás ostatní něco šuškají?
To zaznamenáte od lidí, co stojí za vámi. Ti vám řeknou, co se o vás vykládá, a když se to dozvíte, tak se tomu divíte. Já si myslím, že když se ohlédnu zpátky, tak jsem v pozici, že už nemusím nikomu nic dokazovat. Proto mě udivuje, že lidi neberou, že můžete mít špatné období, které trvá měsíc nebo dva. Nebo klidně celou sezonu. Špičkoví střelci, co vyhráli olympiádu, pak třeba dva roky nebyli vidět, potom přijeli a zase získali medaili. Takže to je úplně normální věc, ale o to víc se divím, že to lidi neberou.
Vnímáte to jako daň za olympijské zlato? Že se kvůli němu od vás pořád čeká maximum?
Jasně, to se na vás podepíše spíš negativně. Když vyhrajete olympiádu, tak se musíte vyrovnat s mnohem větším tlakem a očekáváním od všech. V tom to po té olympiádě bylo těžší.
Letos se vám narodil syn, jak vás změnil on?
V uvozovkách negativně mě to ovlivnilo v tom, že je to velký zásah do života, takže nespíte a neodpočíváte tolik, jak jste zvyklý. Od doby, co se nám narodil, jsem se na to musel adaptovat a možná to moje slabší období bylo ovlivněné i tím. Ale celkově to samozřejmě beru pozitivně, protože je to nenahraditelné a jsme strašně rádi, že ho máme, že je zdravý a všechno je v pořádku. Teď oslaví půl roku. To, že se mi nějakou dobu nedařilo, vůbec nevadilo.
Příští rok je olympijský, jak od teď bude vypadat vaše cesta k Londýnu?
To ještě nedokážu říct. Neznáme program ani ještě není postavená olympijská střelnice, takže nevíme, do čeho se půjde. A ještě neskončila letošní sezona, protože mě čeká finále Světového poháru. Takže se přiznám, že o tom ještě nijak nepřemýšlím, pořád je to daleko.
Nejste nervózní z toho, že se pořád neví, kteří čeští střelci do Londýna pojedou?
Ze tří špičkových mohou být nominovaní jen dva. Nervózní nejsem, udělal jsem pro to maximum a teď už to není na mně. Už dřív jsem v rozhovorech říkal, že by se to mělo brát z pozitivní stránky, protože jsou generace, které nemají ani jedno olympijské místo, a u nás jsou tři výborní střelci. Takže to beru z tohoto pohledu.
A už víte, jak k olympiádě případně přistoupíte? Jestli ve smyslu, že už na ní máte splněno a můžete být v klidu, nebo vás naopak bude zavazovat obhajoba?
Možná od každého trošku. Určitě bych se na to strašně moc těšil, protože obhajovat je sen každého sportovce. Ale pokud se to nepovede, tak se svět určitě nezboří, protože jsou horší věci. Dnes jsme přistáli a dostihla nás zpráva s těmi hokejisty, to si člověk uvědomí, že život je úplně o něčem jiném než o sportu a minutém terči.
