Chápeš takovou tu předsudečnou obezřetnost mnoha bílých, když do tramvaje nastoupí Rom?
Asi bych měl říct, že ne, viď? Ale já ji chápu. Když se třikrát spálíš, počtvrté si dáš pozor. Ta obava je občas až hysterická, je ale logická. Když Cigána zmlátí nácek, taky si dá příště pozor, až je uvidí.
Co si podle tebe většina lidí představí, když slyší slovo "Cikán"?
Hošana v drahém sportovním oblečení, který si v luxusním bouráku přijede pro dávky a nikdy nepracoval. Holky, které mají mraky dětí, aby braly přídavky.
Kdo za tenhle obraz může?
Částečně my sami, Romové, částečně politici, média.
A kudy by se měla ubírat náprava?
Děti se musejí vzdělávat, o tom žádná. A něčím bych podmínil pobírání dávek. Řečeno obrazně: nedával bych jim jídlo, naučil bych je lovit ryby. Snažil bych se Romy natlačit k samostatnosti, zastavit současný model, že stát se postará.
Tenhle model je už ale hodně zažitý.
Přesně. To není výsledkem posledních dvou tří let. Selhali Romové, ale i stát, který jim nedal nůž na krk, ale pořád se o ně staral. Na to si každý rychle a snadno zvykne a teď není možné chtít po Romácích, aby své návyky změnili za měsíc či rok.
Chlap, který říká nepříjemné věci
Nečekal bych, že tak rázné názory uslyším od Roma.
Lidi se občas diví. Víš, kde byl podle mě problém ve vsetínské kauze? Že se tam nevyhodila první neplatičská rodina na ulici. Kdyby se tak stalo, nevzniklo by tolik dluhů. Místní lidé by věděli, co jim hrozí. Jako jeden z mála Romáků si myslím, že to Čunek myslel dobře. Pravidla musejí, při vší úctě k tamním Romům, platit pro všechny stejně.
Máš pocit, že neplatí?
Asi ne.
"Většinou jezdím tam, kde jsou nějaké problémy. Nikdy to ale není tak, že tam bydlí 300 lidí a z toho 299 krade. To je jen mediální obrázek."
Jak se na tvé postoje dívají Romové?
Koukají na mě jako na debila.
Berou si tvoje připomínky k srdci?
Doufám, že ano. Dříve, když jsem začal před jedenácti lety psát, to tak ale nebylo.
To jsi byl ale ještě osmnáctiletý cucák, ne?
Jak se to vezme. Věkem možná ano, ale se zkušenostmi.
Kde jsi k nim přišel?
Od šestnácti jsem v Hnutí občanské solidarity a tolerance připravoval skoro dva roky první romský streetworkerský program. Fungoval pak celkem dobře dalších sedm let.
Jít proti vlastní komunitě chce odvahu. Nebojíš se, že ti někdo dá přes pusu?
Doufám, že ne. Kopu přece pořád za ně, nejdu proti svým lidem. Jednou se ukáže, že jsem měl pravdu.
Zní v romském prostředí víc hlasů, jako je ten tvůj?
Ano, emancipovaných Cigánů v mém věku je dost, jen nejsou vidět. Třeba Radek Horváth. Nedávno jsem dělal rozhovor se šluknovským zastupitelem, vysokoškolsky vzdělaným Cikánem v mém věku. Měl vlastně podobné názory jako já.
Jsou tihle lidé pro ostatní Romy autoritami?
Já už dneska nevím, jestli je někdo pro někoho autoritou. Mezi místními, se kterými žije celý život, možná autoritou, jejich kápem, je.
Stane se, že ti lidé zavolají, abys k nim přijel a poslechl si jejich problémy?
Často. Většinou se lidi cítí diskriminovaní, mají, často mylný, pocit, že je to rasový problém. Dělali jsme třeba kauzu vymlácené hospody, z níž někdo dělal rasovou kauzu, protože si starosta potřeboval nahonit body, přitom to byla běžná hospodská rvačka. Popralo se tam několik bílých a dva mladí Romové, ale začalo se tvrdit, že Romové terorizují obyvatele. Sjede se Dělnická strana a heuréka, problém je na světě. Problém tam byl, to ano, ale byl to jeden náctiletý fracek.
"Ptám se Romů, proč si nesednou k počítači a nenapíšou svůj komentář. Říkají, že to nikam nevede, že je tady v tom státě stejně nebude nikdo poslouchat."
Co když ale zjistíš, že tam je skutečně nějaký hlubší problém?
Pokud zjistíš, že si lidé stěžují právem, kdo jiný než Romák by se k tomu měl postavit a říct, že je to náš problém? Napíšu to, stejně jako napíšu, když zjistím, že mi místní Romové třeba lžou. Nejsem zaměstnanec žádné neziskovky, nejsem závislý na žádných grantech, proto si můžu napsat, co chci. Je to velká svoboda. Beztak to dělám spíše z nadšení, většinou mi za to neplatí, jen občas mi nějaká redakce uhradí něco z nákladů.
Proč to vlastně děláš?
Teď jsme se o tom bavili s Radkem Horváthem a došli jsme k závěru, že jsme vážně debilové. (smích) Jsme nadšenci, snažíme se vyvažovat tendenční články. Často čteš o vesnici, sídlišti, městě, které musí být podle novinářů plné kriminálníků. Když tam ale přijedeš, najdeš normální sídliště jako každé jiné. Jen se tam prostě popralo pár lidí nebo tam došlo k čórce.
Co ti vadí na současné společnosti nejvíc?
Třeba jak se generalizuje. Vadí mi, když v obci žije 500 Cigánů, z toho je jedna rodina problémová, oni ale hodí všechny do jednoho pytle. Na druhou stranu je nutné přiznat, že nějaké problémy máme, jisté paušalizaci se nemůžeš vyhnout.
Nedávno jsi dostal nabídku na pracovní angažmá od vlády. Proč jsi ji odmítl?
Měl jsem několik důvodů. Přesvědčili mě kolegové a přátelé v iDNES.cz. Taky mi došlo, že bych tam mohl působit jen jako takový odrazový štít, aby se mohlo říkat "Podívejte se, my tu máme toho Cikána…" Navíc mi při pohovoru naznačili, že jsem rasista. (smích) Jednomu pánovi se nelíbilo moje pojetí romské otázky v ČR, nějaká právnička mi pak rovnou z blogu napsala, že jsem fašoun.
Dětství? Žádné jsem neměl
Jaké jsi měl vlastně dětství?
Já jsem vlastně žádné neměl. Byla to klasická cigánská výchova, s bráchama jsme se vychovávali tak nějak sami.
Štve tě to?
Ale ne… Tenkrát mi to nepřišlo, takhle žili všichni, většina z nás na tom byla podobně. Jen mi bylo divné, že gádžové to mají jinak.
K tomu jsi vyrůstal na Žižkově. Počítám, že to tam muselo být docela drsné.
Byl to ještě ten starý Žižkov, kde jsi měl jako bílý jistotu, že než projdeš po desáté večer Seifertovou ulicí, dostaneš přes držku. To už dnes není. Byla to divoká léta.
Kolikrát tě v životě někdo napadl?
Mockrát.
Vyjel jsi někdy po někom ty?
Samozřejmě, byli jsme mladí, puberťáci. Dneska jsem dospělý chlap a po nikom bych neskočil. Když ti bude 15 let v kuse někdo nadávat do černých hub, naučíš se tomu odolávat, jinak nepřežiješ. Kdybys měl stlouct každého, kdo se do tebe naveze, nedělal bys nic jiného.
"Občas přišli pod pódium náckové a hajlovali," vzpomíná na svá vystoupení s bráchou Gipsy.cz. "Museli jsme se hodně držet, abychom neseskákali z podia dolů."
Před časem se do tebe ale navezl jeden z "bojovníků" na internetu tak, že vyhrožoval smrtí tobě i tvému synkovi. Jak ses vyrovnával s tímhle?
Odsoudili ho k podmínečnému trestu, tři neděle potom mi ale začal vyhrožovat zase. Je to nějaký chlápek z vesnice. Měl jsem chuť si ho podat. Věřím tomu, že 99,9 procent otců by mu dalo po držce. Tohle jde mimo můj původ a moje postavení admina v diskusi. Já jsem tady jako táta a bouchnul bych si rád, nemůžu si to ale dovolit. Musím řešit věci hlavou, ne rukama. Kdo vyhrožuje dítěti, je chudák. Jak to dopadne, nechám na orgánech činných v trestném řízení. Takový člověk nepatří ani do kriminálu, ten patří na psychiatrii.
Myslíš, že lidi irituje, že jim diskusní příspěvky maže Rom?
Některé určitě ano. Myslí si, že jsem tady jako produkt pozitivní diskriminace.
Patrik BangaNarodil se v roce 1982, dětství prožil v muzikantské rodině na Žižkově. Od roku 1996 působil se svým bratrem Radoslavem v kapele Syndrom Snopp, později s ním zakládal slavnější kapelu Gipsy.cz. Dnes se věnuje hudbě spíše okrajově, jako člen kapely Trio Romano. V roce 1999 se dostal do Černé Hory, kde inicioval a později koordinoval humanitární pomoc pro tisíce Romů vyhnaných Albánci z Kosova. O rok později se v Bulharsku pídil po slovesnosti tamních Romů. V Česku pracoval jako streetworker a později jako koordinátor sociálních projektů. Dnes pracuje jako administrátor na blogu iDNES.cz, kde má svou vlastní stránku, pravidelně publikuje na serveru romea.cz. Rád čte, miluje Johna Ronalda Reuela Tolkiena. |
Tvoje dětství bylo drsné, jaký jsi teď otec?
My jsme byly chudé děti, nikdy jsme nic neměly, takže teď se realizuju na svých třech dětech. Kupuju jim spoustu věcí, které jsem vždycky chtěl… takže je vlastně kupuju sám sobě. Když jsem jim koupil autodráhu, strávil jsem u ní tři dny s bráchama a kamarádama.
Mluvíš na ně romsky?
Na dvě mluvím slovensky, česky, romsky. Jedno z dětí má ale Aspergerův syndrom, nemá smysl mu motat hlavu. Přemýšlím, jestli nemám romsky naučit dceru. Žena ale nechce.
Schytává tvoje žena občas, že si vzala Cikána?
Myslím, že jo, ale neříká mi o tom. Schytala to od svého táty, úplně ji vyškrtl z rodiny.
Vyčetl to někdo, z druhé strany, tobě?
Taky tam něco bylo. Já jsem ale v tomhle směru dost neústupný. Každému je do toho prd.
Cítíš se jako Čech?
Já jsem Čech. Jsem český Cigán.
