Biologické zbraně: když bakterie, viry a toxiny vraždí ve velkém

Odkud se vzala bakterie E. coli, je pořád otázkou, o dalších smrtelných biologických látkách toho ale víme víc. I proto jsou ebola, antrax, botulin či neštovice horkými kandidáty na biologické zbraně.

Vývoj, výroba a skladování biologických zbraní je sice od 26. března 1975 zakázáno, teroristé i některé vlády si z toho však nedělají těžkou hlavu. | foto: Profimedia.cz

Antrax: sázka na jistotu

Sněť slezinná čili antrax je ve světě terorismu a válek oblíbenou zbraní už několik desítek let. Nikoli bezdůvodně, oplývá přímo excelentními zabijáckými parametry. Odhaduje se, že na onen svět vás pošle méně než jedna miliontina gramu. Osmdesát procent zasažených plicní verzí antraxu zemře. Příznaky jeho útoku jsou totiž matoucí, nápadně připomínají chřipku a poté silný zápal plic.

Jak zabíjí: Pokud budete jedním z nešťastníků, kteří vdechnou spory bakterie Bacillus anthracis, prudce se vám během tří dnů zhorší zdravotní stav a poté se dostaví problémy s dýcháním, častá je i otrava organismu. V tuto dobu již patrně budou lékaři vědět, s čím mají tu čest, ale na úspěšnou léčbu silnými antibiotiky bude pozdě. Smrt přichází do 36 hodin od zhoršení stavu. Američtí odborníci odhadují, že pouze 100 kilogramů antraxových spor svržených na pětimilionové město by znamenalo smrt čtvrt milionu lidí.

Botulin: 100 gramů a lidstvo končí

Dlouhá historie

Biologické zbraně nejsou myšlenkou posledních několika desítek let. Už Mongolové metali pomocí katapultů do obléhaných měst nakažené mrtvoly, aby podpořili vznik epidemií. Američané a Angličané zase darovávali indiánům přikrývky, které měly jen jednu vadu na kráse. Byly infikované neštovicemi, na něž indiáni neměli protilátky.

Je zdrojem nejsilnějšího jedu v přírodě. Pouhých 100 gramů bakterie Clostridium botulinum, které by šílenec za ideálních podmínek dobře rozdělil by vyhladilo celé lidstvo.

Skvělým kandidátem na biologickou zbraň je i proto, že jed se ve vzduchu rychle rozpadá (bakterie Clostridium botulinum je anaerobní, kyslík je pro ni jed), oblast zamořená botulotoxinem v aerosolu tak bude do 24 hodin opět bezpečná, dobyvatel ji může přijít obsadit.

Jak zabíjí: Otravy botulinem si všimnete poměrně brzy, asi po 36 hodinách. Budete malátní, budete se cítit slabě a bude se vám točit hlava. Překvapit by vás neměla ani minimální slinivost a vysušená ústa. Brzy se dostaví ochablost svalů krku, jazyka a dýchacích svalů. To zapříčiní i smrt, zkrátka se udusíte. Zachránit vás může pouze včasné podání vhodného antitoxinu. U případů otravy botulinem před rokem 1950 uvádějí statistiky úmrtnost 60 procent.

Ebola: virus, jehož slabinou je, že nelétá

Virus ebola coby náplň biologických zbraní děsí lidstvo asi nejvíce. Nevíme totiž, odkud se vzal, nevíme, v jakých zvířatech přebývá ani jak ho léčit. Jedinou jistotou je fakt, že je jednou z nejnebezpečnějších nákaz, s nimiž kdy lidstvo mělo tu čest.

Animace viru Ebola

Zatím máme štěstí, protože využít ebolu jako biologickou zbraň je technologicky náročné. Předně bychom museli virus donutit létat vzduchem, jen tak by totiž byla nákaza efektivní. S jistotou však víme, že nejvražednější kmen eboly (s úmrtností 90 procent) se vzduchem nepřenáší.

Ovšem ne že by se na to lidé nesnažili vyzrát. Bývalý sovětský vědec Kanatjan Alibekov tvrdí, že se SSSR a poté i Rusko snažily ebolu zkřížit s neštovicemi a "naučit ji tak létat".

Jak zabíjí: Ebolu můžete dostat jen po přímém styku s nakaženým člověkem nebo s předměty, jichž se dotkl. Inkubační doba je od dvou dnů do čtyř týdnů. Infikaci ebolou určitě poznáte, dopřeje vám vysoké horečky, zvracení, bolesti kloubů a svalů, průjmy, zánět spojivek, krvácení vnější, ale i vnitřní. Vaše játra se přemění v krvavou kaši. Bolest však nebude trvat dlouho, vysvobození v podobě smrti přichází po šesti až deseti dnech.

Neštovice: vyhladili jsme je, tím nebezpečnější ale jsou

Mezinárodní zákaz

V roce 1972 byla v Ženevě přijata Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení. Celkem ji přijalo 164 států, v Česku má její plnění na starost Úřad pro jadernou bezpečnost.

V roce 2006 však skončil v Amsterodamu neúspěchem pokus o založení Organizace pro zákaz biologických zbraní. Současný systém umí jen reagovat na obvinění či výskyt biologických zbraní. A protože je pátrání po těchto zbraních a zmírňování škod velmi komplikované, je potřeba posun směrem k prevenci, píše se v závěrečné zprávě amsterodamské schůze.

Pravé neštovice nebo také černé neštovice se nám podařilo vymýtit už roku 1978, a to hlavně díky českému epidemiologovi Karlu Raškovi. Dnes by tak měl být virus neštovic uchováván v jedné laboratoři v USA a v jedné v Rusku. Mnoho odborníků tomu však nevěří.

Protože se už vakcinace proti pravým neštovicím neprovádí, stává se virus dokonalým adeptem na biologickou zbraň. V populaci totiž chybí protilátky. Na druhou stranu ale známe vakcínu a při útoku by při včasném podání neměly být ztráty až tak hrozivé.

Jak zabíjí: Virus se dostane do těla sliznicí dýchacích cest. Poté má dva týdny na inkubaci. Pak se rozjíždí kolotoč horeček, bolesti hlavy a zad a zvracení. Na sliznici nosu a úst se začnou objevovat léze, které se později přesunou i na obličej a paže. Po několika dnech vezmou útokem celý váš trup. Nakonec se tělo promění v jeden velký infekční puchýř. S vyrážkou budete žít asi týden, pak vám selže oběhový systém. Pokud navíc narazíte na hemoragickou formu viru, čeká vás krvácení do podkoží a vnitřních orgánů. Smrt si pro vás přijde během několika dní.