Fergus Cunningham, director v oddělení auditu společnosti KPMG ČR, přijel před lety do Česka z Austrálie. "Kdo tu chce uspět, musí být optimistický, společenský, energický a především trpělivý," říká muž, který se ve firmě zabývá také náborem a stážemi zahraničních pracovníků.
Jak dlouho pracujete v České republice?
V KPMG jsem začal pracovat ještě v Austrálii. Nabídku přejít do Česka jsem dostal v roce 2002 a využil jsem ji. Těch devět let uteklo velmi rychle a já jsem tu dostal spoustu zajímavých možností, a to jak profesních, tak soukromých.
Přistěhoval jste se sem sám, nebo s rodinou?
Přijel jsem sám, ale krátce nato jsem tu potkal báječnou dívku, kterou jsem si vzal. Myslím si, že tento scénář je velmi častý mezi cizinci, kteří přicházejí do Česka pracovat na delší dobu. Občas je pro mě velmi těžké, že mám zbytek rodiny až v Austrálii, ale snažím se jezdit domů aspoň jednou za rok. A přátelé i rodiče využívají to, že žiju v Česku, jako záminku pro své dovolené v Evropě.
Co se vám na naší zemi líbí?
Jsem nadšený, že bydlím v centru Evropy, tím mám totiž možnost hodně cestovat a poznávat jiné kultury. Šokovalo mě tu ale počasí - nikdy předtím jsem naplno nepoznal čtyři roční období. Také mě ještě nikdo nepřesvědčil, že Vánoce by se měly odehrávat na sněhu, a ne na pláži, jak jsem zvyklý z Austrálie. U mě bude vždycky vítězit písek nad sněhem, i když jsem se v zimě naučil mít rád hory a jezdit na snowboardu.
V Česku jsem si také oblíbil všechny ty drobné tradice, jako je třeba chození na pomlázku o Velikonocích, oslavy jmenin či kapr na vánočních trzích. Nejvíce jsem si ale zamiloval podzimní sbírání hub v lese. Tohle jsou krásné tradice, které doufám jen tak nezaniknou.
To vypadá, že jste si tady docela rychle zvykl…
Bylo to celkem jednoduché. Ale mám ve svém okolí cizince, kterým to dělalo problémy. Několik let se podílím i na pracovních pohovorech s cizinci a na jejich náboru do naší firmy. Za tu dobu jsem si vytvořil docela dobrou představu - jakýsi osobnostní profil člověka, který tu může uspět.
Klíčem k úspěchu v Česku je být optimistický, společenský, energický a především trpělivý. Je nutné přistupovat ke každému úkolu jako k příležitosti a nehledat v něm překážky. Samozřejmě nelze očekávat, že tady bude všechno stejné, jako jsme zvyklí doma. Proč bychom potom hledali pracovní příležitosti v zahraničí?
Vizitka Ferguse CunninghamaPůsobí na pozici Director ve společnosti KPMG Česká republika. V tuzemsku je od roku 2002, předtím pracoval pro KPMG v Melbourne v Austrálii. Věnuje se především poskytování auditních a poradenských služeb více než 30 klientům z řad globálních i lokálních společností. Zabývá se také profesionálním vzděláváním a školením zaměstnanců, náborem a stážemi zahraničních pracovníků. |
Jací jsou Češi v práci? Čeho si na nich ceníte a co vám naopak kazí náladu?
Tohle je velmi těžká otázka, nelze v žádném případě zobecňovat. Vždycky záleží na pracovní pozici, věku, zkušenostech - zda tito lidé žili či pracovali v zahraničí. Důležité je ale také odvětví, v němž pracují. Já osobně mám dobrou zkušenost, Češi jsou podle mého názoru v zaměstnání velmi pracovití a efektivní. Zjistil jsem však také, že jste dost striktní, co se týče odpracovaných hodin, nechcete být v práci přesčas.
Někteří lidé jsou překvapení, když jim říkám, že v Austrálii, zvláště v oboru finančnictví, lidé pracují dvanáct až patnáct hodin denně a do práce občas chodí i o víkendu. Samozřejmě, že mi to nechybí. Naopak -silný důraz na rodinné hodnoty a odpovědnost k rodině jsou jedny z věcí, které na české kultuře velmi obdivuji. Manažer si pak ale musí dobře promyslet, jak bude své lidi motivovat, aby pracovali přesčas a stíhali termíny.
Co byste Čechům doporučil? Co by jim prospělo?
Každému bych poradil, aby vyrazil za prací do ciziny. Nejenom že se naučí dobře cizí jazyk, ale získá i jiné pracovní návyky, lépe porozumí kultuře a etice v ostatních zemích.
Zajímavá zaměstnáníV rubrice Práce a podnikání zveřejňujeme rozhovory se zástupci zajímavých profesí, například se ševcem, spisovatelem, včelařkou nebo kastelánem. |
A co vy? Naučil jste se dobře češtinu?
Sice česky mluvím, ale dost špatně. Nikdy jsem nechodil na žádné oficiální hodiny, učil jsem se za pochodu. Nikdo v rodině mé ženy totiž nemluví anglicky, takže jsem se musel naučit aspoň základy. Několik slivovic a piv obvykle pomohlo. Také naši klienti oceňují, když můžeme alespoň základní komunikaci vést v češtině. Když vidí, že dělám v češtině chyby, uvolní se a cítí se mnohem pohodlněji, když se pak spolu bavíme anglicky.
A co první chvíle v Česku? Jak vás přivítali místní kolegové?
Brzy jsem zjistil, že práce a soukromý život jsou v Česku velice striktně oddělené. V Austrálii nebo ve Velké Británii je to jinak - kolegové tam často chodí po práci na drink, někteří se vídají i během víkendů.
Existují tady sice výjimky, zvlášť v menších společnostech, ale většinou bývá na začátku dost složité vytvořit si síť přátel. I obyčejné pozvání na oběd může být problém, protože veškerá konverzace se bude muset odehrávat v angličtině. Je třeba se obrnit trpělivostí. Pak jsem ale zjistil, že stačí změnit drobné věci, jako například svou mluvu: začal jsem hovořit pomaleji, změnil jsem slovník, upravil výslovnost a to mi moc pomohlo sžít se s českými kolegy.
