Kolik kilometrů jsem za sezonu ujel na lyžích:
5 000 včetně tréninku. (Z toho 355 kilometrů v závodech.)
Kolik peněz jsem vydělal:
Vůbec netuším. (Na prémiích při závodech 1,6 milionu Kč.)
Nejcennější výsledek:
Třetí místo v Tour de Ski a nejlepší čas v poslední etapě tamtéž.
Největší zklamání:
Po klasické desítce v Kuusamu. (23. místo.)
Nejtíživější okamžik:
Skoro v každém druhém závodě jsem se cítil, že je mi na zvracení.
Nejkrásnější blahopřání:
Paradoxně mě nejvíc potěšilo, když jsem na mistrovství světa v Oslu přišel z cíle patnáctky do buněk a tam byli mí prckové s Káčou (manželkou). Před tím závodem všichni včetně mě věřili, že budu bojovat o medaili, a pak jsem byl až sedmý. Spousta lidí to v tu chvíli brala jako neúspěch, i já byl dost kyselej. Ale děti se mě samy od sebe snažily dostat do pohody, ať si z toho nic nedělám, že mě mají rády. Bylo to nejupřímnější a nejmilejší přání, co jsem slyšel.
Sezona Lukáše Bauera
|
Kolik dní jsem za zimu byl doma:
Tak čtrnáct. Skoro vůbec.
Kdy jsem nejvíc vynadal trenérovi:
Ani jednou. S Mírou Petráskem spolupracujeme už dvacet let. Zažili jsme výšiny i pády, ale nenadávám mu. Občas ho pošťuchuju, občas nesouhlasím, ale to je normální v jakémkoli vztahu.
Kdy na mě trenér nejvíc zvýšil hlas:
V Oslu při debatě o mém startu ve skiatlonu. Dost usilovně jsem se snažil prosadit, abych jel. Marně.
Co mě nejvíc vytočilo v médiích:
Zaskočilo mě, když jsem si teď v letadle přečetl, že jsem v posledním závodě svěťáku skončil sedmý po vypuštěném závěru. Přitom autor textu zároveň psal, že jsem těsně před cílem ztrácel 17 vteřin a v cíli 11 vteřin. To na vypuštěný závěr moc nevypadá, ne? Naopak mě i zahraniční závodníci chválili za to, jak jsem bojoval.
Co mě nejvíc vytočilo v internetových diskusích:
Ty mě nemůžou vytočit, i když se přiznávám, že je čtu. Spíš se divím, co si v nich někteří lidé navymýšlejí. Letos si pár kritiků oblíbilo i mé internetové stránky. Pokud mi přijde důležité na ně reagovat, tak reaguju. Třeba když tam po Světovém poháru v Drammenu kdosi rozhořčeně hodnotil, co mělo znamenat mé bouchnutí hůlkou v cíli a čeho to bylo důkazem. Zásadně jsem nesouhlasil, tak jsem mu odpověděl.
Největší mráz, jaký jsem zažil:
V Muoniu hodně pod minus dvacet. Ale i na Božím Daru jsem letos musel trénovat v minus dvaceti.
Kdy jsem se nejvíc zpotil:
Teď při posledním svěťáku ve Falunu, kdy jsem jel jen v trenkách a kombinéze a do té jsem si málem udělal díry, protože bylo plus patnáct a hrozné vedro.
Nejzajímavější osobnost, kterou jsem letos potkal:
Podal jsem si ruku se švédským králem. Ale mile mě překvapila spíš spousta zajímavých momentů. Třeba závěrečná party na šampionátu v Oslu, kdy se ke mně vrhnul Petter Northug a začal mi přede všemi říkat, jaký má ke mně respekt. Což mě od krále mistrovství světa potěšilo, to jsem nečekal.
Počet sobů, které jsem letos při tréninku potkal:
Kolem dvaceti.
Počet hotelů, které jsem za zimu vystřídal:
Taky zhruba dvacet. Během Tour de Ski jich bylo pět za deset dnů.
Nejbláznivější fanoušci:
Jednoznačně v Oslu. Nejbláznivější atmosféra posledních sezon. Šel jsem na start padesátky, všude kolem záplava norských vlajek a já si říkal: Pokud někde mezi nimi uvidím i českou vlajku, dopadne to dobře. A viděl jsem ji. Někdo může říct, že třinácté místo není dobře. Ale na trati jsem se pohyboval slušně.
Počet hodin, které jsem za zimu strávil v posilovně:
Asi třicet, výrazně míň než na jaře nebo v létě. V zimě posiluju spíš na lyžích nebo dělám kliky.
Nejvyšší tepová frekvence, kterou jsem při závodech měl:
195 při Tour de Ski. Teď ve Falunu to bylo 192.
Nejdelší štreka, kterou jsem si sám odřídil:
Ze závodů v La Clusaz zpátky domů, asi tisíc kilometrů. Za letošní zimu jsem toho najezdil relativně málo. Od října, kdy jsem dostal půjčené auto, jsem v něm já sám odřídil dvanáct tisíc kilometrů.
Kolikrát za sezonu jsem chtěl s lyžováním praštit:
Během mistrovství světa jsem měl v jednu chvíli pocit, že olympiáda v Soči 2014 je strašně daleko a že letošní sezona bude moje poslední. Ale nebude poslední!
