"Prostě to tak vyšlo. Nikdy jsem to neplánoval," tvrdí slovenský kanonýr, který byl jedním z hlavních strůjců hladkého postupu Pardubic do semifinále.
Dokázal byste všechny vaše mančafty ještě vůbec vyjmenovat?
Určitě ano. Já ani nevnímám, že by jich bylo tolik. Třeba v Americe když hráče pošlou na farmu, tak se to nebere, jako že hraje za dva kluby, protože to všechno patří pod jednu organizaci.
ON-LINEDen po postupu do semifinále odpovídal Martin Bartek čtenářům iDNES.cz |
Čím to je, že jste takový hokejový cestovatel?
Možná jsem hodně myslel na sebe. Ale není to tím, že bych nebyl týmový hráč. Byl jsem mladý a chtěl jsem hrát. Když jsem cítil, že nejsem až tak vytěžovaný a věděl jsem, že na to mám, tak jsem prostě odešel. Chtěl jsem působit tam, kde mě budou využívat.
Mrzí vás zpětně nějaký přestup?
Odešel jsem hodně brzy ze Slovenska do Kanady, to byla chyba. Doma jsem mohl být v extralize dospělých, kde bych patřil k nejmladším hráčům. Místo toho jsem šel v patnácti hrát univerzitní soutěž do Ameriky. A pak v juniorce se to vyvinulo jinak, než jsem chtěl. Taky mě mrzí, že jsem odešel z Ruska, že jsem se nerval až do konce. Sice jsem byl v nejslabším mužstvu ligy, ale kdybych tam ještě zabojoval, mohlo to dopadnout dobře.
Myslíte, že bylo potřeba řešit věci odchodem?
Každý ode mě očekává body, v tom je moje síla, a proto mě berou do mužstva. A když není moc času na ledě, nedají se ty body udělat. Pokud pak tým prohrává, nikdo nekritizuje hráče ze třetí čtvrté lajny, ale ty z prvních útoků.
Byly tam někdy i jiné důvody než to, že vás trenéři nechali málo hrát?
Ve Finsku. Tam jsem byl sám, do toho ty tmy v zimě, byl jsem z toho celkově špatný. Hlavní ale bylo, že tam mužstvo nebylo pokupě, nikdo nikomu nepřál. Já nemám rád, když každý čeká na chybu toho druhého. Závist je všude, ale tohle už překračovalo hranice.
Co se tam konkrétně dělo?
Hráči si kradli nahrávky, obviňovali se navzájem, kdo prohrál zápas. Já byl tehdy mladý a tam byli hokejisté se zkušenostmi z NHL, tak co jsem jim měl povídat? Šel jsem za trenérem a řekl jsem mu, že to nezvládl. Že to neměl pod kontrolou.
Tím jste se asi zrovna nezařadil mezi jeho oblíbence, ne?
Naopak, on mi pár let nato před koncem sezony zavolal, jestli bych nepřišel posílit Leksand, který tou dobou vedl. Vyříkali jsme si to, jsem rád, že o mě stál. Tehdy jsme v Duisburgu už byli mimo play-off, tak jsem si ještě prodloužil sezonu.
Martin Bartek přišel do Pardubic jako střelec, nebojí se však ani osobních soubojů
Co na všechna tahle putování říká vaše paní?
Ono toho bylo hodně ještě předtím, než jsem se oženil. Ale i pak to bylo v pohodě. Když jsem šel z Německa do Švédska, tak jsem se ptal, jestli by jí to nevadilo. A ona říkala: Jen běž, půjdu tam s tebou. Čtrnáct dní potom se nám tam narodila dcerka.
To muselo být dost hektické.
Tam ještě chyběly tři zápasy do konce základní části a pak jsme měli dva týdny volna před play-off. Manažer za mnou pořád chodil, kdy už to bude, abych se mohl soustředit na hokej. A totéž pořád hučel i do manželky. Pak to přišlo, tak jsem zavolal na klub, že jsem v porodnici a budu tam s ní, jak dlouho to půjde. Nakonec jsem tam strávil pět dní, ani jsem netrénoval. Pak jsem se vrátil na play-off a celé mužstvo mi tleskalo, že jsem se konečně ukázal.
Bartekovy týmyKde všude třicetiletý útočník působil? Slovensko: Česko: Rusko: Švédsko: Kanada: USA: Pozn.: Pokud není v závorce uvedeno jinak, jednalo se o nejvyšší soutěž země. |
Vypadá to, že děti se vám rodí taky zásadně po přestupu. Syn přišel na svět po příchodu do Pardubic.
To taky proběhlo bezvadně. Manželce patří velký dík, že to všechno tak zvládá. Po prvním porodu sama říkala, že lepší místo než Švédsko jsem jí na to nemohl vybrat.
Po tolika výměnách už musíte být expert na stěhování. Za jak dlouho jste schopný se sbalit?
V Německu se toho nahromadilo dost. Sebral jsem kamaráda, který přijel s dodávkou, a balili jsme od osmi do půl třetí v noci. Není to sranda, zejména s dětmi. Tam už se nasbírají nějaké hračky, pak je to pomalu na kontejner.
Cestujete rád i mimo hokej? Byl jste třeba v nějaké exotické zemi?
Na to já nejsem. Rád jezdím na dovolenou autem. Zejména teď s malými dětmi. Takže leda Chorvatsko, Bulharsko a podobně.
Kolik jste se během života v cizině naučil jazyků?
Ruština není těžká, je podobná slovenštině. Anglicky umím díky Americe. A německy se taky v pohodě domluvím.
Ve které zemi se vám nejvíc líbilo?
U nás je to tak, že kde se mi daří, tam se nám líbí. Já tím hokejem žiju a když se nevede, přenáším to i domů. Teď, když máme děti, už se snažím krotit.
Přemýšleli jste, kde se jednou usadíte?
Jsem ze Zvolena, takže možná tam. Hodně se nám taky líbí v Německu, máme tam už spoustu známých, takže to taky připadá v úvahu. Ale to je ještě daleko.
Vy většinou podepisujete smlouvy, které nepřesáhnou jednu sezonu. Uvažujete už o té další?
Já se tím teď nechci zabývat, abych se mohl soustředit na play-off.
Po povedeném závěru sezony se však určitě zájem o vaše služby zvedá.
Mám nějaké nabídky z české extraligy, ale opravdu o nich teď nepřemýšlím. Dřív jsem to řešil a vyvedlo mě to z herní pohody. Takže během play-off s agentem nekomunikuju, na to bude čas po sezoně.
Cítíte, že byste byl v nejlepší formě za poslední léta?
Ještě není konec, to si povíme potom. Dal jsem sice pár gólů, ale to bylo i o štěstí.
Loni jste se přehoupl přes třicítku, patříte už ke zkušenějším hráčům. Ti jsou známí tím, že umí načasovat formu na konec sezony, vy jste to taky dokázal. Jak to děláte?
Nevím, jestli je to tím, ale daří se mi od doby, co jsme začali hrát s Radovanem Somíkem. Postupně jsme si na sebe na ledě zvykli. Nejde jen o play-off, já se cítím v dobré pohodě už od Vánoc. Doufám, že to ještě chvíli vydrží.
