Pokud v dnešní době akční hru na hrdiny něčím neozvláštníte, půjde rychle ke dnu. Teď se do tohoto nevděčného úkolu pustili i vývojáři z Maxisu, kteří se můžou pochlubit veleúspěšnými sériemi Sims a Simcity.
Jejich posledním novým titulem byla hříčka Spore, na kterou Darkspore neodkazuje jen názvem, ale i přejímáním některých herních mechanismů. A to nás trochu znepokojuje.
Příliš mnoho možností
Původní hra Spore ze všeho nejvíc připomínala jednoduché hry pro příležitostné hráče a po jednom nebo dvou zahráních se celý koncept rychle omrzel. Udržet u sebe mohl maximálně tak nenapravitelné hračičky a kutily, které bavilo vyrábět si křížence želvy a paviána.
Darkspore funguje podobně, jen tu jsou místo pruhovaných zvířátek pruhovaní hrdinové. Hráči si je postupně odemykají a během jednotlivých misí pro ně hledají nové vybavení. Klasická akční hra na hrdiny á la Diablo, řeknete si. Jenže v Darkspore je editor hrdinů k nerozeznání od toho ze Spore. Když proto najdete pro svého bijce nové brnění, můžete mu ho nacpat na kolena, na ruce nebo na hruď, natřít ho červenou barvou a ozdobit modrými puntíky.
To opět potěší kutily, ale běžný hráč bude po chvíli znechucený z toho, jak musí každou serepetičku extra navěšovat na každého hrdinu zvlášť. Kdyby bylo gerojů patnáct, tak člověk zatne zuby a vydrží. Jenže jich je (zatím) rovná stovka, a to už je pořádně velká porce času, která vás odvádí od samotného hraní.
Netradiční systém hrdinů
A proč si vlastně trénujete armádu hrdinů ověšenou bodci, křídly a dalším vybavením? Příběh Darkspore má leccos společného s příběhovou linkou Starcraftu. Žila, byla kdysi mocná rasa Crogenitorů, která si ráda hrála s DNA.
Hrála si tak dlouho, až objevila nestabilní DNA, která byla sice extrémně silná, ale také velice nebezpečná. Tak vznikli Darkspore. Ti se obrátili proti svým stvořitelům a než se nebozí Crogenitorové vzpamatovali, stali se ohroženým druhem.
Jen několik vesmírných korábů uniklo. Jejich palubní počítače čekaly s probuzením posledních přeživších Crogenitorů tak dlouho, než se podaří zlobivou DNA stabilizovat, a mít tak v ruce armádu, která se dokáže Darkspore porazit.
A jak už asi tušíte, DNA se zrovna umoudřila. A proto je čas vysoustružit zástupy potvor, které zašlapou do země každého, kdo bude dost hloupý na to, aby se jim postavil. Hráč tak de facto nehraje za jednotlivé hrdiny, ale za jejich krotitele. To také vysvětluje, proč jednotliví hrdinové nesbírají zkušenosti klasickým způsobem, ale levelují jen pomocí přiděleného vybavení.
Zkušenosti, které zde suplují šroubovice DNA, totiž sbírá neviditelný páníček hrdinné smečky a jak postupně sílí, může si odemknout další hrdiny nebo jim pořídit různá vylepšení.
Důležitá volba postav
Hratelností je Darkspore průměrná hra svého žánru, má ale i jistá specifika. Na každou misi například putují tři hrdinové, mezi kterými se dá podle libosti přepínat. Každý si tak může podle chuti namíchat koktejl, jaký mu šmakuje.
Kupodivu tu funguje i systém kámen-nůžky-papír známý spíš ze strategií. Každý hrdina je totiž spřízněný s nějakým elementem. A pokud ho pošlete na misi, kde jsou nepřátelé se stejným zaměřením, bude dostávat dvojnásobně silné ťafky a moc dlouho nevydrží.
Úrovně Darkspore nabízí scenérie od poletujících ostrůvků až po fantaskní lesy připomínající film Avatar. Průchod úrovněmi je striktně lineární a na konci každé pak čeká boss. Vždycky k němu vede červený teleport, takže přesně poznáte, kdy jde do tuhého.
Zajímavým prvkem je jakási předmětová loterie. Po dokončení každé úrovně si můžete nechat dát náhodně generovanou odměnu. Pokud ale vydržíte, bonus odmítnete a pustíte se hned do další úrovně, na konci máte šanci na předmět mnohem silnější. Pokud ale v úrovni umřete, nedostanete nic.
Vzhledem k nízko nastavené obtížnosti spíš ale autoři hazardují s vaší trpělivostí. Na normální obtížnost je beta Darkspore nefalšovaná zívačka a pokud se vám v ní podaří umřít, tak jste si samou nudou asi odešli uvařit kafe a mezitím vás upižlala jediná potvora.
Zatím tak z Darkspore nemáme dobrý pocit. Je to průměrná diablovka, která sice neurazí, ale ani nenadchne. A nic nenasvědčuje tomu, že se zařadí po bok velkých maxisáckých hitů. Spíš upadne do zapomnění stejně rychle jako její předchůdce Spore.
