V soutěži nezůstalo moc ani českých posádek. Během šesti etap přišli Češi o dvojici zelených tater Czech Dakar Teamu Marka Spáčila a Martina Kolomého. Jaroslav Lamač byl v městě Salta úspěšně operován a spolu s Kolomým by měl být v nejbližších dnech letecky přepraven do Buenos Aires.
Mimo hru je již i tatra Andreho de Azeveda, v níž jezdí Jaromír Martinec. Rallye skončila i pro Hummer Zdeňka Sládka a čtyřkolku Yamaha Martina Plechatého. Takový je prostě Dakar a můžeme být jen rádi, že jsou všichni v relativně dobrém stavu.
Čím dál tím více hlasů začíná kritizovat nesmyslně dlouhé přejezdy mezi jednotlivými etapami, díky nimž se může rallye roztáhnout přes území Argentiny a Chile. Pořadatelé na jednu stranu hovoří o bezpečnosti a dodržování předpisů a současně staví posádky do situace, kdy na mnohasetkilometrových přejezdech musí jet opravdu svižně, aby vůbec stihli start.
Martin Plechatý na čtyřkolce se držel v nejlepší pětici, ale skončil ještě před polovinou Rallye Dakar.
Martin Kolomý mohl mít radost jen z toho, že jeho posádka vyvázla z nehody bez trvalých zdravotních následků.
Na Dakaru je naprosto normální, že se během přejezdů jezdí na všechny semaforové barvy, že se nedodržuje rychlost v obcích, kde není předepsaná itinerářem atd. Vzniká tak zcela zbytečně množství nebezpečných situací a piloti přijíždějí na start mnohdy doslova na poslední chvíli, někdy i později.
Dakar dnes vyrostl do takové velikosti, že je logisticky nikoliv už jen obtížné dostat na jednu trasu a do jednoho dne účastníky všech kategorií.
Nejčastějším slovem v bivaku je patrně haló. Satelitní telefony musí mít sice povinně všichni, kdo se pohybují po závodní trati, ale jejich spolehlivost je naprosto tristní.
Letošním hitem se staly předplacené karty partnera rallye, místního telekomunikačního operátora Personal. Síť však často zoufale nestíhá a Argentinu nebo Chile rozhodně nikdo nezabalí do červeného igelitu s nápisy pokryto.
