Budík máte u hlavy, ale jeho neoblomný tón se k vám nese jakoby z dálky. Malý stan je jediným místečkem relativního soukromí v tisícihlavé karavaně Rallye Dakar a právě utnutý spánek je spíše procitnutím ze mdlob, jinak se v bivaku usnout ani nedá.
Unavené tělo lhostejně přijme kameny či ostré trsy trávy pod karimatkou a věčně provlhlý spacák, hlava chvíli neochotně vnímá hučení stovek elektrocentrál a řinčení nářadí proložené syčením stlačeného vzduchu z pistolí kompresorů. Cikády ani stěny stanu vlající větrem nemají šanci. Ještě pár minut civíte do stropu a nechcete pohnout ani konečky prstů. Do reality vás přivádí brumendo právě startujících motocyklů - první, druhý, desátý. Žádný župan jako doma, ale dlouhé ponožky, chrániče všeho druhu, kalhoty, boty, vše více či méně propocené a zaprášené.
Bivak je rozlehlý a tak přilbu do ruky a na snídani už se jede na motocyklu. Jste-li z většího týmu, stan za vás sbalí a naloží mechanik. Jste-li sám, vězte, že tahle procedura je daleko horší, než ho večer postavit.
V cateringovém stanu je jednotvárný výběr čehosi, od vajíček přes jogurty až po ovoce, džus, káva, čaj. Odnést tác do koše, vyzvednout balíček s jídlem, který je každý den stejný. Sušené ovoce, oříšky a nějaká ta tyčinka. Něco do kapes, zbytek odhodíte do velké krabice. Ještě nalít vodu do camelbaku na zádech, vedle stojící umývárnu jen minete cestou k chemickým toaletám.
Čas letí, už jsou čtyři ráno. Víte, že do spojovací části etapy startujete o půl páté, tak honem k hodinám do fronty na jízdní výkaz - kartu. Těsně před odjezdem vám organizátor zkontroluje GPS a Sentinel a to už vyrážíte na prvních 200 km po silnici ke startu speciálu - rychlostní zkoušky. Máte na to tři hodiny, tak honem, abyste po cestě u nějaké stanice dotankovali a zbyla vám čtvrthodinka před startem, vysvléci teplou mikinu pod bundou a kuklu v přilbě, odskočit si a třeba dát cigárko.
Bivak na Rallye Dakar
V 7.30 vám potvrdí kartu a posunete se na start. Pět set kilometrů bude osmihodinová šichta plná prachu a vedra, přední kolo spočítá všechny z milionu děr a skoků, vaším společníkem je tripmaster, roadbook a GPS. Po sto kilometrech je první průjezdní kontrola, CP1, bleskové razítko do karty a honem dál.
Kilometr 240, CP2. Odevzdáte kartu a máte 15 minut na natankování stroje. Chaos je tu jen první dny, mnohdy nezbývá než "odskočit si" vedle motocyklu ve frontě. Utřít brýle, tyčinku do pusy, pár hltů vody z hromádky PET lahviček, vzít kartu a fičíme dál.
CP3 a ještě 100 kilásků, cíl. Razítko a nálepka s časem do karty, motocykl ani nechcípáte, protože po pár kilometrech je nutno u benzínky opět natankovat na dalších dvě stě do cíle etapy.
Žádné flákání, byť časový limit je 9 hodin. Konečně bivak, odevzdat kartu, vyfasovat roadbook na další den, kontrola GPS a pak už jen najít váš tým v bivaku.
Nemáte-li doprovod, zamíříte k vyhrazenému prostranství s bednami pro osamocené motorkáře, krátce odpočinout, připravit stroj na další den, v osm večeře, briefing s ředitelem rallye. Tam se dozvíte o množství změn v roadbooku, takže další hodina práce navíc. Vlažná sprcha a ještě kávička v cateringu, vlhký spacák a nastavit budík. Zítra je start blízko bivaku, takže se vstává v luxusních pět ráno...
Ivo Kaštan
|
Kouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95.
