Žid Süss se vrací na plátna německých kin, diváci při projekcích pískají

Nejslavnější film nacistické třetí říše Žid Süss se v Německu dodnes smí promítat jen na zvláštní povolení. Sedmdesát let po jeho natočení přišel režisér Oskar Roehler s příběhem o tom, jak teno film pod taktovkou Josepha Goebbelse vznikal. Žid Süss - Film bez svědomí se ale nelíbí divákům, kritikům ani Židům.

Záběr z nacistického filmu propagandistického Žid Süss (1940) | foto: karagarga.net

Přesně před sedmdesáti lety nacistická propaganda vypustila do německých kin film Žid Süss.

Režisér Veit Harlan v něm použil všechny tehdejší antisemitské stereotypy, aby německým divákům představil odpudivou postavu chlípného židovského pokladníka württemberského vévody, který znásilní německou dívku. Za svůj hanebný čin je na konci filmu oběšen.

Nyní se do německých kin tento příběh opět vrací ve filmu Žid Süss - Film bez svědomí. Režisér Oskar Roehler v něm vypráví o natáčení nejslavnějšího filmu Třetí říše a jak ministr propagandy Joseph Goebbels k angažmá v něm přemluvil tehdejší filmové hvězdy.

"Je to především příběh Ferdinanda Mariana, který hrál hlavní postavu Žida Süsse," řekl listu The Times Roehler.

"Je vtažen manipulativní mašinérií Josepha Goebbelse, který filmem chce zahájit kampaň za vyhlazení Židů," dodává režisér. Jeho nový snímek se ale na zkušebních projekcích setkal s nelibostí publika, kritiků i zástupců německé židovské obce. Během jedné scény dokonce diváci bučeli.

Vem si mě, Žide!

V kontroverzní scéně manželka velitele židovského ghetta žádá Mariana, aby jí přednášel své repliky z Žida Süsse. Rozdrážděna jeho přednesem si vyhrne sukni a vykřikne: "Vem si mě, Žide!" Scénu vášnivé kopulace podkreslují výbuchy spojeneckých bomb dopadajících na Berlín.

Podle Charlotte Knoblochové, předsedkyně německé židovské obce, by film neměl vůbec být promítán. "Jakákoliv dramatizace antisemitismu, byť za účelem odhalení jeho temné podstaty, jen dále podporuje stereotypní obraz Židů," argumentuje Knoblochová.

Kritici Roehlerovi vyčítají, že se snaží distancovat od odpudivých cílů, s kterými nacisté původní film natočili. "Afektované výkony hlavních představitelů jen stěží osvětlí svět nacistické kinematografie a už vůbec nám nemohou pochopit náš dnešní pohled na tehdejší události. Tento film se pohybuje mezi lacinou skandálností a historickou korektností," soudí o Roehlerově snímku kritička listu Der Tagesspiegel Christiane Pelzová.

Kritici se ale přece jen shodují na tom, že Němci by měli zatnout zuby a na nový film se podívat. Už jen proto, aby pochopili, proč film, na který chodili jejich dědečkové a babičky, zůstává sedmdesát let pod zámkem.

Příležitost shlédnout Roehlerův film budou mít i čeští diváci v rámci festivalu německých filmů Das Filmfest, který proběhne na počátku října v Praze a Brně. Na přehlídce bude uveden i dokument o tvůrci původního snímku Veitu Harlanovi.

Film pod zámkem

Do roku 1945 vidělo Harlanův film 20 milionů Němců, po válce snímek putoval do trezoru. Jednoho z herců poslali Sověti do lágru a sám Marian zemřel při podivné automobilové nehodě v roce 1946. Dnes se může promítat je na zvláštní povolení a musí ho doprovázet odborný výklad historiků.