Filmovou cívku označenou jednoduše Das Ghetto objevili archiváři ve východním Německu krátce po válce. Téměř padesát let historici považovali snímek za hodnověrný zdroj informací o životě ve varšavském ghettu.
Teprve v roce 1998 se pohled na filmový záznam radikálně změnil. Objev dalšího třicetiminutového filmového pásu prokázal, že scény byly promyšleně nainscenovány a zrežírovány. Nacisté ho natočili během třiceti dnů v květnu 1942, těsně předtím než z Varšavy začaly odjíždět první transporty do vyhlazovacího tábora Treblinka.
"Nepovedené záběry" ukazují několik verzí té samé akce: Movitý páreček poněkolikáté vchází do řeznictví, žebrající Židy na chodníku ignoruje. Zámožní Židé nevšímavě procházejí kolem hromad mrtvol na ulicích. Záměrem nacistů bylo ukázat necitelnost bohatých Židů ke strádajícím souvěrcům v půlmilionovém ghettu.
Kytky v ghettu? Hned bychom je snědli!
Izraelská režisérka Jael Hersonski o propagandistickém filmu nyní natočila dokument A Film Unfinished (Nedokončený film), který právě přichází do amerických kin. Podařilo se jí dokonce najít a vyzpovídat jednoho z kameramanů víc než osmašedesát let starého filmu Williho Wista.
Varšavské ghettoGhetto zřízené německou okupační správou v říjnu 1940 se rozkládalo na ploše 2,6 kilometrů čtverečních. Žilo zde asi 450 tisíc lidí, kteří území obehnané třímetrovou zdí nesměli opustit. Od července 1942 začali nacisté vypravovat transporty do táborů smrti. V dubnu 1943 zde vypuklo povstání, po jeho potlačení nechal Hitler ghetto srovnat se zemí. |
Film izraelské režisérky je nejvýmluvnější v momentech, kdy komentář ztichne: na smrt vyhladovělí Židé zírají nechápavě do kamery. Esesáci se snaží donutit zuřivě se bránící dívku, aby pózovala vedle žebráků.
Ještě dlouho po odchodu z kina se divákům vkrádá základní myšlenka filmu: jak dalece můžeme věřit vlastním očím, až poslední svědek holokaustu zemře? ptá se deník The New York Times. Ptát se ovšem nemohou děti a mládež. Američtí cenzoři rozhodli, že film je do sedmnácti let nepřístupný.
