1. Procházka v přírodě vám může zlepšit paměť
Doktor Marc Berman z University of Michigan provedl předloni se svým týmem test na dvou skupinách lidí. Zkoumal, jak dobře si zapamatují řadu čísel, když se půjdou hned po memorování projít. Půlka účastníků vyrazila do města, půlka do lesa a po návratu byli přezkoušeni. Výsledek? O dvacet procent lepších výsledků dosáhla skupina, která bloumala lesem.Podle webu Spring.org.uk zřejmě totiž příroda vyžaduje naši podvědomou pozornost, ne přímou. Zatímco ve městě se musíte soustředit na semafory, autobusy, ostatní chodce, nápisy a řadu dalších věcí, mimo městský provoz se můžete uvolnit, v klidu si ťapat po polní cestě a nechat myšlenky plynout, kam se jim zachce. A to svědčí i vaší paměti.
2. Čím víc kroků, tím spokojenější člověk
Profesor kalifornské univerzity Robert Thayer zkoumal po dvacet dnů necelou čtyřicítku dobrovolníků, kteří celou dobu používali krokoměry. Každý večer navíc vyplňovali formuláře, který se soustředil na jejich pocity.
Výsledek byl jednoznačný. "Odhalili jsme jasný a silný vztah mezi počtem kroků, které lidé ten který den udělali, a jejich celkovou náladou a energií," řekl Thayer magazínu PsycPORT.
Otázkou zůstává, co je vlastně příčina a co následek. Některým lidem může nanicovatou náladu způsobit špatné počasí, při němž se toho moc nenašlape.
Z výzkumu ale pochází ještě jeden zajímavý postřeh. I když podvědomě víme, že nám procházka při mrzuté náladě a stresu prospěje, bývají lidé často tak vynervovaní a smutní, že se jim nakonec ven ani nechce. Blbá nálada pak má podobu zrychlujícího se víru, který člověka táhne dolů. Procházka vám může pomoci získat křídla.
3. Ty nejlepší nápady bývají poctivě vychozené
"Usedlost je přímo hřích proti duchu svatému. Jen vychozené myšlenky mají hodnotu," napsal v 19. století německý filozof Friedrich Nietzsche. Pokud pracujete hlavou a zároveň máte aspoň trochu volnou pracovní dobu, schválně si zkuste zpestřit den procházkou po obědě. Uvidíte, jak se najednou, daleko od počítače, budete moci soustředit na důležité myšlenky, které se budou s každou stovkou metrů v botách ujasňovat.Nietzscheův životní příběh však zároveň připomíná, že komu je dáno podlehnout duševní chorobě, toho samotné procházky nespasí. Posledních deset let svého života byl totiž prakticky nesvéprávný, trpěl bludy a jen občas někomu ze známých poslal zcela zmatený dopis. A to navzdory tomu, že jeho pohorky a střevíce měly na tachometru desetitisíce kilometrů.
4. Dlouhou procházkou se můžete lehce "zfetovat"
Chůze je jednou z nejméně náročných vytrvalostních aktivit. Při nich vylučuje tělo do krevního oběhu analgetika, jako je endorfin. Vytrvalostní běžci dobře vědí, jak je skvělé být "zfetovaný" pohybem.V menší míře to můžete zažít i při delší procházce. Pocítíte uvolnění a trochu vám poleví případné fyzické bolesti.
5. Chybí vám spiritualita? Vydejte se na pouť
Pokud potřebujete mozek opravdu restartovat nebo za sebou dokonce nechat nějaký nepříjemný kus svého života, obujte pořádné boty, vezměte si krosnu jen s tím nejnutnějším (GPS navigaci a plechovky s pivem nechejte doma) a vyrazte na pouť.
Nemusíte být věřící a přesto na místech, kde křesťané pociťují oddanost Bohu, můžete rozjímat, lépe se poznat a získat důležitý odstup od všedních starostí. A pokud vás poutní místa k hlubokému přemítání nevyzvou, vaše tělo pohyb rozhodně ocení. Informací najdete dost na nástěnkách kostelů, ale i na internetu. V Čechách patří mezi nejznámější poutní místa Svatá hora u Příbrami a Stará Boleslav v okrese Praha-východ, na Moravě Velehrad a Svatý kopeček u Olomouce. Máte-li pár týdnů volných a toužíte-li po životním zážitku, vyrazte do Španělska na pouť do Santiaga.
Článek vznikl ve spolupráci se serverem psychologie.cz
