"Nežil jsem nějakou dobu v Brně, na některé pokuty jsem zapomněl nebo jsem si nepřebíral obálky, pokud mi tedy nějaké chodily. I když jsem nějakou dostal, házel jsem je do koše. Teď se to ale začalo kupit. Obálky dostávám ze všech stran," popisuje osmačtyřicetiletý Brňan, který si nepřál zveřejnit jméno. Redakce je ovšem zná.
"Celkem je to asi padesát pokut, jenže dohromady to dělá kolem jednoho a čtvrt milionu korun. Za jednu černou jízdu ze začátku devadesátých let totiž dostávám pokutu šestadvacet tisíc korun. Započítají do toho náklady na vymáhání. Už se mi stalo, že jeden den mi došly tři obálky najednou, každá na šestadvacet tisíc," vypočítává.
Mluví o drzosti politiků
Přesto pro něho ani závratná suma, kterou dluží, není motivací k tomu, aby si buď začal kupovat jízdenky, nebo přestal jezdit hromadnou dopravou. Načerno se totiž svérázný Brňan rozhodl jezdit vlastně natruc. Kvůli protestu proti zákonodárcům.
"Byl jsem naštvaný na politiky a všechny, co berou statisíce a mají tu drzost jezdit zadarmo. Beru to jako osobní protest, načerno budu jezdit dál," trvá na svém.
"Ty pokuty už překročily psychologickou hranici, vím, že je nikdy nebudu moci zaplatit," dodává.
Exekutoři jsou na něho krátcí. Bydlí u rodičů, nic nevlastní. Na živobytí si vydělává manuálními brigádami. Načerno.
Kdyby ho totiž někde oficiálně zaměstnali, ihned by mu naskočily srážky ze mzdy. "Zabavit mi nemají co. A že by mě kvůli tomu zavřeli, to se nebojím, to se snad nestane," věří.
Rekordmanem není
Jediným, kdo se ocitl v podobné situaci, ale není. Dokonce ani rekordmanem.
"Největší dlužník dluží dopravnímu podniku jízdné za 254 neuhrazených případů. Jen na srážkách k jízdnému je to přes dvě stě tisíc korun," potvrdila mluvčí dopravního podniku Hana Pohanová.
Ke každé z pokut navíc při vymáhání přibudou další tisíce korun.
