Čtvrtek 16. a pátek 17. července byl v jihomoravském městečku ve znamení ideálního festivalového počasí. I hluboko v noci mohli návštěvníci posedávat v lehkém letním oblečení po celém areálu, což také s radostí činili. Festival žil svou typickou atmosférou, k níž patří i zábava návštěvníků vlastními hudebními produkcemi takříkajíc z vlastních zdrojů po skončení oficiálního večerního programu.
V sobotu se sice citelně ochladilo, odpoledne se spustil několikahodinový drobný déšť, který způsobil drobné časové skluzy zejména na pódiích, věnovaných alternativní hudbě a divadlu, hlavní večerní koncert v letním kině byl už "suchý". V neděli se pak nad Boskovicemi opět rozzářilo slunce.
Festival patří k přehlídkám střední velikosti, určeným především kulturním "fajnšmekrům", a diváků se na něj letos sjelo podle předběžných propočtů pořadatelů zhruba stejně jako vloni, tedy kolem tří tisíc.
Novinkou letošního ročníku byla bluesová scéna, která už ve čtvrtek festival za až nečekaně značného zájmu návštěvníků zahájila. Všichni účinkující (Many More Experience Band, Jiří Míža, Hoochie Coochie Band a slovenští hosté ZVA 12-28 Band) odvedli nadstandardní výkon a všichni se v závěru sešli na jednom pódiu při uvolněném jam sessionu.
Na témže pódiu, tedy v Zámeckém skleníku, se už několik let v pátek a sobotu hraje jazz. Boskovice jsou jediným českým nespecializovaným festivalem, který věnuje tomuto žánru pozornost v tak hojné míře a publikum tuto aktivitu i letos kvitovalo značným ohlasem. A to nejen při vystoupeních domácích "all stars" kapel NUO či Face of the Bass, ale i při blocích v Česku prakticky neznámých německých hudebníků (dramaturgie této scény vzniká ve spolupráci s drážďanským klubem Neue Tonne).
V pátek na odpolední alternativní scéně jednoznačně kralovala dvojice excentrických raperek Čokovoko, v jejichž textech i hudbě se krásně propojuje všudypřítomná ironie se zvláštní nostalgií. Mnohé návštěvníky mile zaskočila i sourozenecká rocková kapela Pivo, jejímž členům je od deseti do šestnácti let.
Večerní kvalitativně velmi vyrovnaný a stylově barvitý program nabídl niterné rockové písničkářství Jakub Noha Bandu, blok Moniky Načevy s Michalem Pavlíčkem a DJ Fivem, silnější v aktuálnějších písních než v akustických verzích staršího repertoáru, srbský rock Irfan Muertes a odvazový "rom´n´roll" Terne čhave. Ty posílil akordeonista Mário Bihári, někdejší spoluhráč Zuzany Navarové v kapele Koa.
Sobotní deštivé odpoledne na alternativní scéně přineslo mimořádné zážitky zejména při vystoupení slovenského dvoučlenného Orchestru Ivana Tomoviča, spojujícího kytarové experimenty s hrdelním zpěvem či při až extatické hudbě americké dvojice Sabot (baskytara + bicí).
Večerní hlavní koncert byl opět poskládán z bloků stylově rozdílných, vždy ale kvalitních interpretů: britského rockera Phila Shöenfelta s kapelou, slovenského dua Longital, pražské Jablkoně, představující i nové písně z alba Půlpes a v závěru taneční smršti izraelských Dub L.F.O.
Z nedělní komornější hudební nabídky velmi zaujalo vystoupení Američana Troye von Balthazara se specifickým lo-fi písničkářským projektem. Hodně diváků potěšila připomínka dnes již neexistujících Zubů nehtů prostřednictvím koncertu dvojice klavíristky Marky Míkové a baskytaristky Pavly Slabé.
K boskovickému festivalu neodmyslitelně patří i výstavy (zvláště ta představující snímky někdejších komunistických papalášů z dílny legendy české reportážní fotografie Zdeňka Tmeje, vzbuzovala úsměv i mrazení v zádech), divadelní představení, filmové projekce, výtvarné dílny i DJské taneční produkce v kulisách boskovického hradu.
Boskovický festival, jeden z nejstarších svého druhu u nás, potvrdil nejen citlivou dramaturgii a dobré zázemí pro návštěvníky i účinkující, ale také stálý návštěvnický zájem o akci, která nepotřebuje lákat na často kvalitativně diskutabilní "velká jména" z domova nebo zahraničí a nabízí spíše ucelený, ujasněný a v mnohém hledačský pohled na převážně domácí kulturní "přízemí".
