Před týdnem jsme psali o tom, jak jezdí nová Škoda Yeti na silnici – nyní přichází řada na její terénní schopnosti. Vyzkoušeli jsme je v kamenolomu nedaleko norského hlavního města Osla, kde Škoda provádí poslední předsériové testy, v žargonu automobilek se jim říká verifikační.
Může se hoditNové i ojeté automobily Škoda můžete koupit na www.automodul.cz |
Auta jsou už vyrobena na sériové lince, nemají ale ještě homologaci pro provoz na silnici a po skončení testů budou sešrotována.
Kdo není off-road, tomu pomůže elektronika
"Neboj se, jeď přímo na ten hrbol. Hezky na prostředek!" pobízí mně spolujezdec. Auto se zadrhne. Cítím a slyším, jak podvozek dře o hlínu a kamení. Pravé přední a levé zadní kolo jsou určitě ve vzduchu... Ale to yetimu až tak nevadí, zdá se.
Jakmile elektronika zjistí, že kola nekladou žádný odpor, přesměruje výkon z nich na ty zbývající – levá strana proto statečně hrabe, až se během chvilky prohrabe. Projeli jsme. Fakt docela zírám, protože nová škodovka není pravý off-road s žebřinovým rámem a tuhou zadní nápravou, která se umí hodně zkřížit, aby se kola co nejdéle dotýkala země.
Vozy kategorie SUV to neumějí, jejich samonosné karoserie většinou nějaké to kolo přizvednou – což se u yetiho snaží vyřešit elektronické systémy. Hlavně pohon všech kol se spojkou Haldex čtvrté generace, který na běžné silnici pohání přední kola, ale umí přenést až 85 procent celkové hnací síly třeba i na jediné kolo, jež je v tu chvíli v záběru.
Tak, a teď jedem na ty další boule, usmívá se Vratislav Kozub, který místo šéfkonstruktéra podvozku terénní škodovky vyměnil na pár dnů za post navigátora při terénních zkouškách posledních předsériových jízd mladoboleslavské novinky.
Moc dobrý pocit z těch zvuků od podvozku nemám, ale šéftechnik mně uklidňuje – pod motorem a převodovkou jsou ochranné ocelové kryty, ramena zadní nápravy mají ochranu z odolného plastu, ruční brzda má odolnější "pancéřované" lanko; takže prý nic nehrozí.
A opravdu, po dni, během nějž yeti (a stále rychleji, to se musí přiznat) projížděl dvě testovací dráhy, se odloupl malý kousek z plastové ochrany prahu – nic víc.
Dolů ze svahu s asistencí
Jedeme na druhou část okruhu – nahoru nad bývalý kamenolom. Tam je to legrace, dáváme si pravoúhlé zatáčky na šotolině v šedesátce, tak trochu rallye. Čtyřkolka sedí ne jako přibitá, ale skoro. Trvá dost dlouho, než se utrhne – přece jen, široký zadek (o čtyři cm širší rozchod než octavia II) dělá své a nižší světlá výška 18 cm se tady na rozdíl od terénu hodí.
Ovšem cesta dolů, to je mnohem větší síla. Prudký svah, částečně blátivá strouha, dílem drcené cihly, aby tudy mohly nějaké ty pásové bagry. A tady mi Vratislav Kozub chce předvést, jak funguje "asistent pro sjíždění svahů".
Zapíná se jednoduše, tlačítkem u řadicí páky, na němž se rozsvítí žlutý obrázek autíčka na nakloněné rovině; stejný, jen zelený, se objeví uvnitř tachometru. Funguje do rychlosti 30 kilometrů v hodině, pak se asistent sám vypne a v případě snížení rychlosti zase zapne. A co je nejzajímavější, i na neutrál.
Yeti v akciPrvní test nové škodovky ZDE |
Takže vyřazuji. Pouštím brzdu i spojku a přidávám plyn. Ono to jede. Pořád stejně rychle, tedy spíš pomalu, z prudkého svahu. Na mně zbývá jen točit volantem. A pocit je to fakt divný. Divný tak, že pravá noha neumí zůstat v klidu a pořád tápe po brzdě... Ale šéftechnik Kozub je v úplné pohodě a říká jen, že "yetina to zvládne i bez řidiče".
To je samozřejmě přehnané, ale funguje to. Ovšemže to jde i se zařazenými rychlostmi, až do trojky, i na zpátečku; ale jen do zmíněných 30 kilometrů za hodinu.
"Minimální sklon svahu musí být deset procent. Ale nevěřil byste, co jsme dělali při testování na rozblácených haldách – sami jsme si skoro nevěřili, že se to odvážíme sjet. Nebo vyjet," usmívá se Kozub. Po malé ochutnávce, kterou mám za sebou, nemám důvod mu nevěřit.
Nejenom z kopce
Pak přichází na řadu jízda opačným směrem, tedy do kopce. Zastavujeme uprostřed strmého "padáku", a mám pocit, že se tady se určitě nerozjedeme. Ovšem opět přichází na řadu elektronika - auto drží zabrzděné ještě dvě sekundy poté, co řidič sundá nohu z brzdového pedálu.
To ale není všechno. Škodováčtí technici přišli s dalším vylepšením, říkají mu "moving off". "Při rozjezdu řidič nemusí hlídat otáčky motoru, protože i když sešlápne pedál až na podlahu, elektronika omezí otáčky na hodnotu odpovídající maximálnímu kroutícímu momentu. To znamená, že nedochází k extrémnímu přetáčení motoru a namáhání spojky," vysvětluje Vratislav Kozub.
Jediné omezení = světlá výška
Od země k nápravám (světlá výška), to má yeti 18 centimetrů. Stejně je na tom třeba Toyota RAV4, další SUV jsou o centimetr nebo dva vyšší (což v terénu může znamenat dost, abyste nezůstali někde viset na břiše).
Škodováčtí konstruktéři ovšem dobře vědí, že devadesát procent kupců yetiho s ním nikdy nevyjede do většího terénu, než je polní cesta na polosamotu k babičce, takže se hlavně snažili o výborné jízdní vlastnosti na silnici.
Nicméně, pokud zkusíte do bývalého vojenského prostoru vyjet, "pancéřovaný" podvozek, vyspělý pohon všech kol a elektronický asistent pro sjíždění svahů vás ve většině případů ve štychu nenechají. Je to prostě auto pro toho, kdo se občas rád projede terénem (ať už pracovně nebo jen pro zábavu), a velké "džípy" jsou pro něho drahé.
| Škoda Yeti 4x4 v číslech | |
|
motory |
|
| 1.8 TSI, benzin | 118 kW |
| 2.0 TDi, nafta | 81, 103, 125 kW |
| délka/výška/šířka/rozvor v mm | 4 223/1 793/1 691/2 578 |
| váha vč. řidiče | 1 520 kg (1,8), 1 545 kg (2,0) |
| kufr (min./max. bez sklopení sedadel; se skl. sedadly) | 405/510/1 760 litrů |
|
předpokládaná cena |
cca 500 000 Kč |
|
světlá výška některých SUV a off roadů v mm |
|
|
Toyota RAV4 - 180, Škoda Yeti - 180, Suzuki SX4 - 190, Volkswagen Tiguan - 195, Kia Sportage - 195, Hyundai Tucson - 195, Suzuki Grand Vitara - 200, Nissan X-Trail - 200, Toyota Land Cruiser - 215*, Mitsubishi Pajero - 225, Nissan Pathfinder - 230, Hummer H2 - 247, Land Rover Defender - 304, Hummer H1 - 406 |
|
| * minimální, lze pneumaticky přizvednout | |
