Loni na podzim Švancara patřil v domácí lize k nejlepším útočníkům. Jedenatřicetiletý fotbalista je však nejen oporou prvoligového Žižkova, ale zároveň i obrovským bavičem. Hřiště je pro něj často i divadelní scénou nejen v momentech, kdy si snaží vymodlit penaltu.
Uprostřed zápasu roztleskává diváky, svérázně slaví góly, z pomyslného luku střílí do ochozů.
"Fotbal se pořád ještě hraje pro lidi a fanoušci rádi vidí nejen góly a hezké akce, ale taky nejrůznější srandičky," říká zkušený fotbalista.
on-line rozhovorOdpovědi Petra Švancary čtěte zde |
Pověsti baviče nezůstal nic dlužen ani při středečním internetovém povídání se čtenáři iDNES.cz.
Zda by šel do Sparty - zajímalo jednoho fanouška. A Švancarovi se rozzářily oči.
"Myslím, že Sparta je pro mě pořád reálná. Ale momentálně je moje cena vyšší, než je její současná finanční ztráta," diktoval do počítače odpověd.
A co takhle národní mužstvo - ptal se další čtenář. Ani tady útočník při odpovědi neváhal ani vteřinu.
"To, že nejsem v reprezentaci, je obrovská chyba českého fotbalu - viz prohraný kvalifikační zápas v Polsku. Jinak ale mám mobil pořád zapnutý a žádný nepřijatý hovor trenéra Rady ta není."
Kdyby nehrál fotbal, nejspíš by se vrhl na hokej. "Docela si dovedu představit útok Jágr - Švancara - Růžička," pronesl s vážnou tváří.
A když mu jeden fanoušek vyčítal, že je lenoch, odpověděl mnohoznačně: "Ze líný nejsem, na to se můžete zeptat manželky."
Inu, půldruhé hodiny s fotbalovým šprýmařem uteklo jako voda. A kdyby nemusel na trénink, odpovídal by Švancara, který si on-line rozhovoru viditelně užíval, nejspíš až do večera.
V Praze mu vyšla až Viktoria Žižkov
S fotbalem Petr Švancara začínal v brněnském Zetoru, v deseti přestoupil do dnešního 1. FC Brno. Než dovršil dvacítku, zahrál si druhou ligu v Uherském Hradišti a ve Starém městě, nejvyšší soutěž začal hrát v roce 1997, když se do Brna vrátil.
V červenci 2000 ho za 20 milionů korun koupila Slavia, jenže se neprosadil tak, jak se všeobecně čekalo. První pražské angažmá mu nevyšlo.
"Do Slavie si mě vybral trenér Cipro, jenže ten byl za pár měsíců odvolán a navíc se z Německa do Slavie vrátil Pavel Kuka. Měl jsem to pak hodně těžké," vzpomíná útočník.
V červenci 2002 tedy odešel hostovat do Opavy, které za necelý rok pomohl k postupu do první ligy. A v létě 2003 podepisoval přestupní lístky, tentokrát ze Slavie do Brna.
Uplynuly tři roky, v Brně mu nenabídli prodloužení smlouvy a tak po Švancarovi sáhl bratislavský Inter. Slovenskou ligu však hrál jen půl roku a byl uvolněn na půlroční hostování do druholigové Viktorie Žižkov. V tomto pražském klubu významně přispěl k postupu mezi elitu a hostování se změnilo v přestup.
A že na Žižkově jsou se Švancarovými službami spokojeni, o tom svědčí, že klubové vedení mu loni v prosinci nabídlo prodloužení kontraktu. Dnes je tak zkušený fotbalista na Žižkově vázán do konce roku 2010.
Těsně před nabídkou k prodloužení smlouvy na dotaz novináře, jak vidí svou budoucnost, Švancara odpověděl: Když mě nikdo nebude chtít, tak půjdu někam do práce. Anebo udělám manželce ještě jedno dítě a budu vychovávat potomky.
Ve Viktorii tohoto fotbalistu však chtěli a chtějí. Druhé pražské angažmá Petru Švancarovi sedí.
