Postavit ty dva proti sobě není od věci. Třeba už jen pro ukázku toho, jak různými cestami se v dnešním světě může ubírat sport.
Ronaldo byl v pondělí vyhlášen nejlepším hráčem světa podle asociace FIFA. Za svou mohutnou slávu vděčí takřka výhradně vlastním výkonům na trávníku.
"Cristiano se stal sportovním fenoménem. Má nakročeno k tomu, aby byl stejnou hvězdou jako Michael Jordan v basketbale. Oba dosáhli fantastické výkonnosti, oba působí jako géniové," tvrdí kouč portugalské reprezentace Carlos Queiroz, který Ronalda vedl předtím coby asistent v United.
Cenu FIFA ani Zlatý míč, které Ronaldo za loňský rok zaslouženě shrábl, Beckham nikdy nedostane. Toto konstatování netřeba relativizovat slůvky "zřejmě" či "nejspíš", poněvadž on je nedostane opravdu NIKDY. Jednoduše proto, že na to nemá.
Pozor, to vůbec neznamená, že by byl Angličan špatným fotbalistou. Hodně se o něm nyní mluví proto, že se z Los Angeles, kde hraje za Galaxy, vrátil přes zimu na dvouměsíční hostování do Evropy a v neděli v dresu AC Milán rozhodně nehrál špatně, ba naopak.
"David ukázal, jakým je chytrým a takticky vyspělým hráčem," chválil milánský kouč Carlo Ancelotti po remíze 2:2 na stadionu AS Řím.
Avšak při vší úctě, ve srovnání s umem Ronalda anglický záložník neobstojí, ani když přimhouříte oči.
Přesto z Beckhama šílí davy, v jistých vrstvách má dokonce větší úspěch než Portugalec. Důvody shrnul sociolog Andrew Parker: "Beckham je novodobý mesiáš. Mesiáš reklamy a byznysu. Je to nositel standardu pro zákazníky. Klidná, tetovaná, stoprocentní hvězda."
A propos, tetovaná hvězda... Před koncem uplynulého roku si Beckham pořídil v pořadí šestnácté (!) tetování: na levou ruku si nechal v hebrejštině vyobrazit citát z Bible: "Synu můj, na učení mé nezapomínej a drž se jich v srdci svém."
Britský list Daily Mirror ironicky napsal, že pokud by měl Beckham radit Cristianovi, aby neopakoval jeho chyby, musel by mu především říct, aby si nenechal dělat tak odporná tetování jako má on sám.
Ronaldo však tetování nepotřebuje, nemusí jako Beckham nosit slipy v imitaci leopardí kůže. Stačí mu vylézt na trávník, udělal pár rychlých kliček a všichni jsou z něj paf.
On sám navíc hlásí: "Po letní operaci se opět dostávám do vrcholné formy." Taková věta musí znít budoucím protivníkům jako výhrůžka.
U Beckhama se – pojato s nadsázkou – musí soupeři víc bát o to, aby jim nevyfoukl nějaké sponzorské smlouvy.
"Jestli ale opovrhujete Beckhamem, opovrhujete tak trochu sami sebou," upozorňuje sociolog Parker. "To, čím je, jste z něj udělali vy, respektive poptávka tohoto světa."
Ryzímu fotbalovému fanouškovi je zcela určitě bližší půda, z níž vyrůstá Ronaldův věhlas. Větší globální vliv s přesahem daleko mimo fotbalové prostředí má však nesporně Beckham.
Ohrnujete nad tím nos? Pak platí biblické: "Nesuďte a nebudete souzeni."
Vytetuje si to Beckham na předloktí?
Beckham? Beckham! "Beckham" Beckham. |
Je příznačné a není náhoda, že David Beckham v současnosti hostuje v Miláně, městě módy. Sám Beckham je čímsi jako módní značkou. Je příznačné a není náhoda, že domovským klubem Davida Beckhama je ten v Los Angeles, kde se hollywoodské sny mísí s realitou. Sám Beckham je cosi jako herec.
"Vedle zpěvaček Beyoncé či Jennifer Lopezové jsem si zahrál kovboje, dělníka, gladiátora a surfera," vzpomínal Beckham po Vánocích na účinkování v reklamách Pepsi, s níž po 10 letech ukončil spolupráci.
Kovboj, gladiátor... Ale životní role Davida Beckhama je jiná. Fotbalový profesionál.
Beckham, Madonna, Homer
Tuto roli nehraje třiatřicetiletý muž vůbec špatně, naučil se ji tak, že ho vynesla na vrchol a...
A dost, konec provokací.
David Beckham fotbalistou skutečně je. Byť se někdy vážně zdá, že fotbal pro něj není náplní života, ale výtahem ke slávě, k proniknutí mezi nablýskanou smetánku.
Přitom nepochybujte, že fotbal špičkově ovládá. Bylo by krajně nespravedlivé říkat opak. "Je to úžasný hráč a může nám hodně pomoci," tvrdí Carlo Ancelotti, trenér AC Milán, kam je nyní Beckham přes zimu zapůjčen. A nedělní duel v Římě s AS naznačil, že má kouč pravdu.
Jenže dost dobře nejde vidět v Beckhamovi výhradně fotbalistu; žádný jiný sportovec se nestal tak výraznou součástí popkultury jako on. Pokud popkulturu vnímáme jako povrchní a na byznys orientovanou masovou záležitost, jejímž hlavním cílem je vnutit spotřebiteli vlastní vkus, a tedy i produkty, pak do tohoto obrazu Beckham skvěle zapadá.
Nebo snad vidíte rozdíl mezi Beckhamem, Madonnou, Tomem Cruisem (mimochodem, s oběma jmenovanými se záložník velmi dobře zná) či virtuálními postavami typu Homera Simpsona či Harryho Pottera? Jsou to idoly, jež svým vlivem přesáhly hranice oboru a fanoušci hltají vše, co se kolem nich šustne.
"Davidův životní styl fascinuje davy, pro které je sport – ne však Beckham – absolutně bezvýznamnou záležitostí," říká Alvin Hall, uznávaný reportér stanice BBC, a ve prospěch jeho tvrzení lze snést mnoho důkazů.
David skáče z mostu
Stačí si například do elektronického archivu agentury ČTK zadat jméno Beckham a kromě fotbalových zpráv vyjede spousta banálností. ČTK je seriózní médium, žádný bulvár, přesto nevynechala (a snad ani nemohla) zprávy jako třeba: – Beckhamovo vzpomínání na natáčení reklam s Pepsi, z čehož je citováno v předešlých řádcích.
– Umístění dámského parfému značky Beckham mezi deseti nejoblíbenějšími vůněmi světa.
– Informaci, že Beckham chystá dětské knížky o malých fotbalistech.
– Zprávu, že si na Novém Zélandu skočil z mostu na laně.
O poslední zprávě se i ve sportovní redakci MF DNES rozhořela debata. V nabídce na příští den, jež se každé ráno schází u šéfa oddělení, byl i příběh o záložníkově skoku z mostu.
V ostré diskuzi, zda historku napsat, či ne, převážil nakonec opačný názor, ale pokud by byl článek otištěn, nikdo by se nedivil a ani nepohoršil.
(On vlastně nakonec vyšel, neboť právě tato hádka byla pohnutkou pro napsání tohoto textu, který vám nakonec zprávu o Beckhamově letu na gumovém laně zprostředkoval.)
Budoucí premiér?
Není však rozhodně jen vinou médií, potažmo senzacechtivých čtenářů, že je Beckham zaškatulkován do kategorie "profláklých" hvězd, o nichž je každý drb dobrý.
Velký podíl na tom má sám hráč.
Těžko mu věřit pláč nad ztrátou soukromí, když se svou manželkou Victorií velmi často spěchá tam, kde září světla ramp. Ostatně, samo manželství s bývalou zpěvačkou popové skupiny Spice Girls vypadá na první pohled jako velmi chytrý tah "PR agentur", ač by bylo urážlivé bez znalosti věci pochybovat o vzájemné lásce sledovaného páru.
Beckham si sice v autorizovaném životopise stěžuje, jak ho pronásledují paparazziové, ale ve stejné knize označuje za nejdůležitější okamžiky života kromě fotbalových a dalších milníků i to, že byl jako první sportovec na obálce časopisu The Face a jako první muž na obálce ženského magazínu Marie Claire.
Byť fotbalistou schválená (jinými slovy cenzurovaná) a frázemi zahlcená biografie se podobá skutečnému životu asi jako Tuzemák nefalšovanému rumu, je snadné z ní vyčíst, že život mezi celebritami Beckhama naplňuje.
A co víc, jemu samému propůjčuje statut celebrity, což je kromě pocitu sebeuspokojení i velmi slušný byznys: v dobách, kdy záložník hrával za Real Madrid, mu sponzorské smlouvy přinášely víc peněz než jeho plat.
Jako u každého obchodního vztahu, i v případě Beckhama platí, že kde není poptávka, není nabídka. Fotbal je dávno částí showbyznysu a muž s diamantovou naušnicí to plně pochopil. Je farizejské mu to vyčítat.
Podle průzkumu z loňského března by dokonce většině Britů nevadilo mít Beckhama za premiéra země.
Absurdní? Ani ne. Vždyť za oceánem vyhrál anketu o nejslavnějšího Američana všech dob Homer Simpson. Až za ním skončil Abraham Lincoln...
