Volný evropský trh? K smíchu, říkají šéfové

Čtyři roky po vstupu do Evropské unie a desítky let poté, co na papíře začaly platit vznešené ideje o volném pohybu zboží a služeb po evropských trzích, čeští průmyslníci říkají: Stále máme velké problémy dostat se do zahraničí. Otevřenost, která je vůči zahraničí obvyklá na českém trhu, podle nich jinde rozhodně neplatí.

Čeští podnikatelé mají stále problémy s přístupem na evropský trh. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

S největšími úředními překážkami, kličkami a nenápadnými ústrky se prý setkávají především ve „starých“ zemích Unie, hlavně v Německu a v Rakousku.

„Nápad, že bychom mohli prodávat také v Rakousku, už jsme radši vzdali,“ říká Tomáš Březina, majitel firmy Best na zahradní betonové dlaždice a nejlepší podnikatel letošního roku podle soutěže Ernst & Young. Přestože má jeden z výrobních závodů u Třeboně nedaleko rakouských hranic, na tamní trh své zboží nedodává.

„Když si k nám cizinec přijede, rádi mu prodáme. Ale aktivně do Rakouska nemáme šanci proniknout a z německého trhu nás různými úředními kličkami vyhnali už v devadesátých letech,“ říká Březina.

Podobně se „daří“ i dalším podnikatelům. „Německý úředník chápe, že je placený z daní německých firem. A podle toho se chová,“ říká k ochranářské politice některých úřadů šéf a spolumajitel firmy Stomix Bořivoj Minář.

Ta si v Německu prošla martyriem při získávání místní certifikace na prodej výrobků a zároveň se soudí o možnost používat svou značku, kterou si pro tamní trh zaregistroval její konkurent, firma Sto. Podobně se vede českobudějovickému Koh-i-nooru.

„Na získání německé certifikace jsme začali pracovat v roce 1997. Byl to nářez, zabralo nám to dva roky a já u toho zestárnul o pět,“ popisuje Minář, jehož Stomix vyrábí zateplovací systémy, průběh německých zkoušek.

Podle něho úředníci často měnili zadání, pravidelně se rozpomínali na další dokumenty, které jsou ještě nutné, a certifikace, která by mohla být hotová během několika měsíců, se protáhla na dva roky. „To samozřejmě stojí čas a peníze. Nepomohl nám ani vstup do EU a získání celoevropského certifikátu, protože Německo vyžaduje splnění vlastních norem,“ dodává Minář.

Při hodnocení otevřenosti celoevropského trhu si nebere servítky ani Březina. „Politici hovoří o otevřenosti, ale ve skutečnosti Evropa skrytě staví obrovské zdi,“ říká muž, jenž momentálně rozjíždí druhé kolo na prodej své firmy Best. Příkladem může být i vstup na britský trh.

Stavební materiál, který má evropskou certifikaci, se na něj může bez omezení dovážet. Problémy nastanou, kdyby ho chtěl někdo používat. Místní stavebníci totiž musí mít zvláštní pojištění, na něž dosáhnou, jen když používají materiály splňující britské normy.

Podle Březiny navíc funguje i určité „mentální uzavření“ západoevropských podnikatelů. „Když mohou, tak se vyhýbají zahraničním dodavatelům a nakupují od domácích firem,“ dodává Březina s tím, že takový přístup, který směřuje k podpoře domácího průmyslu, chápe.

„Ale nechápu, že v Česku chybí i jen trochu zdravého nacionalismu, který by k něčemu podobnému přiměl domácí firmy,“ tvrdí Březina.

Podle něho se obchodníci řídí jen podle nabídnuté ceny a kvůli malé úspoře klidně vypovídají i dlouhodobé kontrakty s českými firmami. Průmyslníci si tak jedním dechem stěžují na přílišnou otevřenost tuzemského trhu, jejíž obdobu v zahraničí prý marně hledají.

„Navíc u nás zahraniční firmy dostávají nabídky bez zjištění, zdali takový krok nezlikviduje třeba dlouholeté české podnikání,“ říká Vlastislav Bříza mladší, jenž společně s otcem vede českobudějovickou tužkařskou skupinu Koh-i-noor Hardtmuth.

Na mysli má pravděpodobně pobírku pro německou tužkařskou firmu Schwan-Stabilo, která vyrábí v nedalekém Českém Krumlově.

S desítkami případů diskriminace podnikatelů a živnostníků v zahraničí se setkávají také úředníci ministerstva průmyslu a obchodu. Ve všech unijních státech proto funguje síť center Solvit, které podnikatelům při řešení problémů v zahraničí pomáhají.

„Nejčastěji se u zahraničních úřadů potkáváme s neznalostí a nekomunikativností. Mnohdy zbytečně vyžadují po našich podnikatelích povolení, které vůbec nemusí mít,“ říká za Solvit šéf odboru vnitřního trhu a služeb EU Jan Hebnar. „Někdy se můžeme domnívat, že evropskou legislativu ignorují schválně,“ dodává.

Podle něho by lepší podmínky měla přinést nová směrnice o službách na vnitřním trhu EU, která však bude fungovat až od Nového roku 2010. Díky ní vznikne informační systém, který by měl zrychlit výměnu dat mezi úřady a řešení sporných případů.

. Problémy v cizině

Tomáš Březina,
majitel firmy Best, už zahraniční expanzi vzdal, ačkoli v začátcích jeho firma téměř sto procent exportovala. „Ostatní evropské státy se nám brání skrytě, ale účinně,“ říká Březina, podle něhož totéž chybí na české straně. Navíc je podle Březiny patriotismus na Západě také v lidech samých. Když otevřel závod na rakouských hranicích, pozval přes 40 dobře vybraných potenciálních partnerů z Rakouska. „Neukázal se ani jediný. Možná kdyby od nás něco koupili, přišli by o domácí dodavatele,“ dodává.

Vlastislav Bříza mladší,
šéf dozorčí rady Koh-i-noor Hardtmuth, se potýká také s problémy v Rakousku. „Přibližně před deseti lety tam vznikla konkurenční tužkárna, která řešila, pod jakou značkou prodávat,“ říká Bříza. Podle něho firma přesvědčila obec, aby nazvala malé náměstí před továrnou Koh-i-noor Platz, a začala jméno používat na svých tužkách. Soudy nepomohly. „Proces trval dva roky, jednotlivé instance si ho přehazovaly jako horkou bramboru, a nakonec jsme se svých práv nedomohli,“ dodává.

Bořivoj Minář,
který řídí a spoluvlastní firmu Stomix, musel jít v Německu také k soudu. Vede několikaletý spor o možnost používání své značky. „Ve stejný rok, kdy jsme získali německý certifikát na prodej, si značku Stomix zaregistroval náš tamní konkurent, firma Sto,“ vzpomíná Minář. Podle něho od té doby probíhají o značku tahanice. „Před rokem patentový soud rozhodl, že nárok na její používání má náš konkurent. Museli jsme se proto obrátit na civilní soud,“ říká Minář. První stání by mělo proběhnout příští měsíc v Mannheimu.