Mít starosti je normální
Mnohem běžnější je, že člověka něco trápí. Nemám na mysli velké problémy jako závažné onemocnění nebo život pod hranicí chudoby, spíše takové běžné starosti. Třeba vás pobolívají záda nebo se cítíte v práci nedocenění a možná vás trápí dosluhující auto a nevíte, kde vezmete na nové.
Zkrátka jste v normě. Záleží pak na vás, zda budete veselí, nebo smutní. Zda budete se svým životem spokojení, nebo pro vás bude procházka slzavým údolím. Budete v kanceláři "sluncem", nebo "můrou". V zásadě záleží na třech věcech, jak taková trápení hodnotíte, jak je prožíváte a co s nimi děláte.
Tím, co se již stalo, nemá cenu se trápit
Rakouský psycholog V. E. Frankl rozlišoval utrpení reálná, která vám přinese život, a utrpení zbytečná, která si přinesete vy sami. Zajímavé je, jak mnoho lidí tyto druhy utrpení zaměňuje. Nejčistším příkladem je počasí. Pokud vám povodeň zboří dům, je pochopitelné, že počasí budete proklínat. Pokud jenom "prší o víkendu", tak je to utrpení veskrze falešné. Život vám nabízí stovky alternativ, můžete si číst nebo se naučit péci kuře podle nového receptu. Ale kdepak, mnoho lidí raději bude celou sobotu probírat zmařený výlet na přehradu.
Máte-li takového kolegu v práci, je to dost nepříjemné, je to takový "stroj na špatnou náladu". Když například nevyhraje se svojí nabídkou výběrové řízení u zákazníka, považuje to za jasný důkaz špatnosti světa. Je to tím, že nabízí špatný produkt, protože vaše firma není schopná vyvinout něco pořádného. Zákazník byl určitě uplacen konkurencí. Asistentka to určitě poslala pozdě. Zkrátka všechno je špatně.
Zkuste správně vyhodnotit situaci
Takové chování je z psychologického hlediska podivné. Pokud víte, že něco je jen pravděpodobné a nikoliv jisté, pak je přece zbytečné se trápit tím, že to nevyšlo. Takový člověk místo aby si užíval toho, co je, skuhrá nad tím, co by mohlo být. Navíc je tu ještě jeden mechanismus, jakýsi bonus pro nešťastníky. Začnou drobná trápení brát osobně. Jsou přesvědčení, že se to děje jenom jim. Jen jim zkolabuje počítač po půldenní práci, jen jim uschne trávník na zahradě, jen jim prší u moře.
Pokud se nechcete trápit zbytečně, je tedy prvním předpokladem schopnost správně vyhodnotit situaci. Nebagatelizovat, nezlehčovat, ale brát věci reálně a s nadhledem.
Každý z nás vnímá nepříjemné situace jinak
Trápení má svůj biologický základ. Mění se produkce některých látek v nervovém systému, například noradrenalinu nebo serotoninu. A to je příčinou rozdílného prožívání. Prostě jsou lidé, které špatné zprávy rozhodí více než ostatní. I když na rozumové úrovni chápou, že je hloupost se trápit špatným počasím, přece jen jsou déle rozladění. Je to dispozice, kterou není možné jednoduše změnit, a tak se s ní musíte naučit žít.
Se smutkem a trápením nakládejte rozumně
První krok je získat odstup. Naopak nebezpečné je, když svůj smutek pěstujete. Užíváte si své utrpení a vezete se na vlně smutku. S podivnou rozkoší objevujete další důvody, proč být smutný/smutná. Prostě podlehnete diktátu chemie ve vašem mozku.
Stejně tak hloupé je své popírání pocitů popírat. Říkat: vůbec mi nevadí, že se mi to nepovedlo. To bývá úspěšný start do neurózy. Zkrátka optimální je dívat se na své prožívání jako na svoji přirozenost. Dát smutku prostor, ale jen takový, jaký odpovídá situaci.
Zbytečnému trápení se naučte předcházet
Jsou lidé, kteří umějí běžná trápení přežít, ale nevědí, co s nimi dál. Americký psychiatr P. Watzlavick ve své knize Úvod do neštěstí popisuje, jak si lze trápení přivodit znovu a znovu. Jedna z jím popisovaných technik je neřešit příčiny problémů. Například vás trápí bolavá záda. Můžete začít pravidelně rehabilitovat a vyhýbat se nepřiměřené zátěži. Nebo si můžete vzít ibuprofen a dál si na chatě stavět svépomocí garáž. Je k nevíře, kolik lidí zvolí druhou možnost.
Dalším zajímavým jevem je nepoučitelnost. Jako by se člověk rozhodl pokořit realitu. Například si představte přípravu na jednání. Věta "Kde mám podklady a co tam mám tedy říkat" pět minut před odchodem z kanceláře je pro některé lidi magická. Jako by testovali, zda se jim svět přizpůsobí.
Pokud si nechcete přivodit zbytečná trápení, jsou tedy zapotřebí dvě věci, vůle dělat opatření, abych se trápení vyhnul, a pokora k tomu, co vám svět přináší.
Text je ukázkou z knihy psychologa Tomáše Vašáka s názvem Jak se nezbláznit.
