Padají velká obvinění, bohužel dost nejasná. Druhý den je policie méně silácká.
Kořist propustí. Vyšetřovat se bude na svobodě. K čemu byla ta pouta? Běží měsíce, léta, obvinění jsou stále mlhavější, čipernost mužů zákona ochabuje.
Věc spí. A nespí-li, soud ji vrátí k došetření. A nevrátí-li, neodsoudí. A odsoudí-li, je tu vyšší instance. Ta vše zruší a začne nové kolo.
Na začátku všeho byla pompa, s níž policie vleče zločince, na konci mlha a dým. Z dýmu pak čiší nezřetelné: neporušil zákon. Kolikrát už se to opakovalo? Stokrát? Poslední případ je zvlášť trapný.
Jednoho obviněného magnáta chytili a dali mu pouta. Druhý nebyl po ruce. Když se doslechl, že jej hledají, přihlásil se sám na policii. Po hodinovém výslechu šel zase domů.
K čemu byla ta pouta? Na hospodářské delikty se nechodí s pouty, s rotou ozbrojenců v kuklách, nýbrž s právními experty, rotami advokátů, znalců, analytiků...
V rozpoznání, co je zneužití informací v obchodním styku a co je ten obchodní styk, nepomohou ani pouta, ani samopaly. Obvinění to vědí - nestřílejí po policii, neprchají, povolají advokáty. Ti většinou vyhrají, obvinění padá.
Přesto policie pouta a kukly komand miluje. Pouta už nasadila kdejakému podnikateli. Vyměřit těm spoutaným racionálně zdůvodněný trest se soudům daří jen zřídka. Přes trpká poučení se policie pout nevzdává.
Proč? Právě pro to divadlo na počátku. To je emotivně silnější než nějaké mumlání paragrafů. Jak sup shora snáší se neúprosná ruka spravedlnosti - a cvak, padouch je lapen.
Je skoro pravděpodobné, že ani z obvinění uhlobaronů Koláčka a spol. asi pršet nebude. Zato ten krásný začátek! Každého v této zemi mohou, když se to hodí, vláčet v poutech před kamerami. Ale komu se to má hodit? Kdo je toho režisérem?
Pouta na začátku, nic na konci. Toto divadlo má jedinou cenu: politickou. Hraje se neurčitě, nejasně a dlouho. Čím déle, tím lépe. S neurčitým materiálem lze nejlépe politicky operovat.
Ministr vnitra Gross to dobře ví. Vždyť vystudoval práva. Mohl by sám vysvětlit, k čemu ta pouta.
