Vývojářům z Relicu se podařilo to, o čem většina začínajících týmů může jen snít. Jejich prvotina Homeworld, která ukázala nový směr v tehdy stagnujícím žánru RTS, se okamžitě zařadila mezi milníky svého žánru. Druhý díl je proto bedlivě sledován každým, komu se líbily vesmírné přestřelky v tehdy úchvatném 3D prostředí. Nicméně do vydání Homeworldu 2 zbývá minimálně rok, do té doby si fanoušci Relicu mohou užívat s Impossible Creatures (dále IC), dlouho očekávanou realtimeovou strategií vystavěnou na kombinování jednotek z mnoha dílů organické hmoty.
Bylo nebylo
Vynálezy hýbou světem. Technologie Sigma, umožňující vytvářet nové živočišné druhy, by ale změnila pohled lidí na přírodu samotnou. Obzvláště v období mezi světovými válkami, v dobách daleko vzdálených od prvních počítačů a letů do kosmu. Jedním ze členů výzkumného týmů, který dlouho pracoval na utajeném projektu Sigma, byl otec mladého chlapíka Rex Chance. Otec dlouhá léta pobýval kdesi na zapomenutém ostrůvku, aniž by o sobě dal někdy vědět. Nyní ale Rexe v dopisu žádá, ať jej navštíví – prý mu musí něco říct. 
Po několikadenní cestě Rex přijel na ostrov, aby našel jen prázdnou laboratoř a pár nádob s mrtvými zvířaty. Otec se poděl neznámo kam a totální prázdnota a pustina nedávaly moc šancí, že by jej našel. Zato objevil partičku mutantů, která si ho mezi sebe chtěla rozporcovat. Mladý hrdina se ovšem díky zásahu atraktivní Lucy, spolupracovnice jeho taťky, zachránil. Hromové nadávání doktora Juliuse, který na projektu Sigma pracoval, pak ale doslova zblbnul a na Rexe poštval své mazlíčky, napovídá, že jde o něco velkého. Začíná nebezpečná výprava, osvobozování ostrovů od zmutovaných zvířat a popravování Juliusových parťáků.
Příběh vyprávěný prostřednictvím bohatých dialogů a vkusně včleněných ingame záběrů člověka lehce pohltí. Bitek mezi zcvoklým vědcem a armádou mutantů ve hrách zatím moc nebylo. Relic navíc umí dějovou linku rozplétat neuvěřitelně chytlavě a atmosféra ostrovní války ve čtyřicátých letech je neopakovatelná. IC si nehraje na smrtelné varování před zneužitím pokročilých technologií; leckteré momenty a vykreslení charakterů vyznívá spíše příjemně odlehčeně, až ironicky.
Dejte mi dvě kila žirafo-hovězího
Z technologie Sigma by měl radost každý biolog. V průběhu kampaně se hlavní hrdinové setkávají s různými zvířaty, jejichž geny se pak dají vzájemně skombinovat. Matka příroda by beztak protestovala proti splácaninám jako medvědoslon, rybokoza nebo vlkohroch, jenže tyto kila a tuny organické hmoty v bojích svedou víc než armáda pěšáků. Každý mutant se skládá ze dvou libovolných zvířat, neexistují žádná omezení, a proto je párování zcela odlišných živočichů celkem běžné. A právě ty šílenější kombinace bývají těmi nejsilnějšími. Zvířata mají několik atributů (velikost, síla, rychlost atp.) a speciálních vlastností (plavání, útok na dálku atp.). Vzhled a schopnosti výsledného mutanta závisí na poměru částí těla jednoho živočicha ku druhému. Hotovou kombinaci si lze uložit do paměti a hned se pustit do výroby.
Počet variant dosahuje obrovských čísel a nabízí tak zábavné vyžití v hledání správných ingrediencí a skládání těch vhodných kusů. Po bližším ohledání člověk ale zjistí, že oněch více jak pět desítek zvířat má ledascos společného a že se k silným sestavám hodí ani ne polovina. 
Zbytek víceméně zaplácává díru do té doby, než hlavní hrdina získá genetický materiál k tvorbě těch nejtvrdších a nejlepších mutantů. Hrubá síla totiž platí daleko víc než taktika a vhodně vybraná armáda. Zábavný mišmaš a koktejl mačkání dvou tvorů do nového proto po čase omrzí. Je zbytečné vymýšlet variabilní armádu a mít nachystány jednotky pro různé příležitosti. Prolomení soupeřových pozic obstarají zvířata s velkým útokem a obranou, nejlépe pak s křídly na zádech a se schopností ukusovat hlavičky přímo ze vzduchu. Vodní živočichové jsou nepotřební, a pokud si je přímo nežádá charakter mise, rybky z vody na bitevní pole ani nevylezou.
Dune 2 navždy!
Pod fešnou slupkou genetických hrátek člověk najde klasickou RTS se vším všudy – s budováním základny, komandováním obtloustlých přisluhovačů kutajících uhlí nebo nekonečným upgradováním. Warcraft III do toho schématu zasadil čtyři odlišné strany, Empire Earth předvedla celé lidské dějiny a Age of Mythology byla v rámci principů RTS skoro dokonalá. IC vyniká zase ve skládání zvířat. Jenže další důležité prvky, design misí a AI, za tímto trojlístkem zaostávají. Ničení laboratoří nepřítele na sto způsobů po čase začne smrdět nudou. Prostředí se sice s rozvojem příběhu střídá, originální a zábavné úkoly jsou ale k vidění málokdy (třeba uhašení lesního požáru pomocí ryb plivajících vodu). Zbytek tvoří bezmyšlenkovitá a čistá řezba. Nic proti ní; ta ale nemá v kampani, která by měla zaujmout designem misí a příběhem, co dělat.
Jmenuji se Forrest Gump
Už i v prastarém Starcraftu nepřítel podnikal výpady z několika stran. IC na to jde ale jinak. Útoky se ve složení stejných skupin rodí v pravidelných intervalech a proud potvor střídá druhý. Po počátečním drtivém tlaku poskokové doktora Juliuse zavelí k občasným výpadům bez jakékoliv viditelné myšlenky a snahy rozdrtit druhou armádu. Mezitím člověk s použitím hrubé síly nepříteli postupně odkrajuje naleziště uhlí. Nakonec ukořistěné zdroje a masivní těžba zajistí dostatek surovin k soustavné výrobě nových a nových mutantů, pod jejichž náporem se nepřítel brzy zhroutí. Taktika je zbytečná (a stejně hra neobsahuje například ani formace), vymýšlení nějakého postupu taktéž. Bezhlavé posílání těch nejsilnějších grup s přehledem vítězí – IC se tímto vrací do dob prvního C&C a KKnD. Jenže doba kapánek pokročila.
Člověk začne usínat přibližně po páté misi, kdy se po několikáté opakuje hromadné vraždění všeho živého, byť jen s žirafovlky místo kozovlků. Zato multiplayer naplno čerpá z potenciálu mixování. Každý hráč si vytvoří svou devítku vyvolených mutantíků a jde se řezat hlava nehlava. Opět platí pravidlo „stádo nejtěžších potvor s největšími drápy vyhrává“, ale díky mnoha speciálním zvířecím vlastnostem se dá lidský oponent dostat na lopatky i bez výrazně hrubé síly. 
Jde jen o to najít tak šílené kombinace, na které člověk na druhé straně drátu bude nepružně reagovat a prostě se neubrání. Útočit se dá i originálněji za použití těch nejlevnějších zvířat, která po startu soupeře zaplaví v takovém počtu, že ani nestačí postavit prvního velryboraka. Co do zábavnosti je multiplayer daleko lepší než základní hra a pro zkušené hráče představuje zajímavé zpestření, které nevyžaduje složitější uvažování, ale spíše bohatou fantazii.
Barvičky, 3D terén, mutanti na sladko i na kyselo
Kromě příběhu má IC ještě jednu potencionální trofej – za grafiku. Málokdo by si dokázal představit kombinaci ledního medvěda s nožkami a křídly vážky, IC ovšem předkládá víc než podařený obraz, který působí až neuvěřitelně přirozeně. Koneckonců celý herní svět je úžasně barvitý. Bitvy na ledových krách střídají tropické požáry spékající malé černoušky a díky výpravnosti i pečlivému důrazu na detaily se člověk lehce ponoří do výpravy za pomstou. Málokterá strategie počítá s takovými maličkostmi, jako s vířením prachu pod náporem vrtule nebo s bezchybně provedeným stínováním v reálném čase. Kamera se dá šoupnout do jakékoliv polohy; díky možnosti koukat se na povrch z obrovské výšky nikdo nemusí mít strach, že by se ve změti hlav, ocasů a kusadel ztratil. Hudební doprovod příjemně podbarvuje chytlavou atmosféru, snad jen pazvuky vydávané zvířaty zní nějak divně. I když, těžko od krysopantera čekat bůhvíjak čistý hlasový projev.
Snad příště, Relicu!
Impossible Creatures, ať už s odstupem času bude hodnocena jakkoliv, se zařadí mezi ty originálnější realtimeové strategie. Příběh, poutavost herního světa i jeho atmosféra si zaslouží výborné hodnocení. Leč úkolová omáčka, AI a primitivní řešení každé mise (padesát nejsilnějších mutantů a jde se dál) stahuje výsledná procenta dolů. Stačí se podívat na hry Warcraft III a Age of Mythology, které – byť taky byly určeny pro masy lidí – stavěly na odlišných jednotkách, taktice a dokonalému zvládnutí všech prvků. Jinými slovy – pro běžného hráče je IC nádherným světem s parádním příběhem a lákavým mixováním zvířat. Pro fandy tohoto žánru titul s oddechovým multiplayrem. Jinak ale jen další hra z mnoha.
Druhá strana mince (Pavel Dobrovský)
Vybočení z davu není nikdy jednoduché – kamenování, nadávky anebo bezmezný obdiv patří k věci a rozhodně jsou ku prospěchu, pakliže dotyčného jinoběžníka donutí k sebezlepšování. Relic a Alex Garden vybočili z davu již strategií Homeworld a v Impossible Creatures odvážně drží kurs směrem na literárnost, výpravnost a překvapivost herního prostředí. Hrát Impossible Creatures je nepozemský zážitek. Podmínka herního umění, a to vytvoření rozmanitého a komplexního herního světa, je tu splněna dokonale skrz frankensteinovské kombinování zvířat, které je do příběhu integrováno tak pečlivě, že dohromady tvoří elektromagnet vysoké přitažlivosti. Jenže malý háček – strategie. Impossible Creatures má být strategie, ne genetické lego, se kterým se sice skvěle blbne, ale při zatěžkávacím testu se ukáže být křehké a nepraktické. Taktické možnosti jsou veskrze k ničemu a strategické postupy selhávají kvůli jednomu prostému prvku: vše se dá stylem „útočíme silou“ zničit. Ironicky, právě v té nedotaženosti strategie je síla hry – stává se přístupnou běžným lidem, kterým více záleží na atraktivitě prostředí, než na namáhavě vedené válce. Relic proto u běžných hráčů zvítězí.
Hodnocení: 85%
Další názor (Tomáš Krajča)
Mé první dojmy z očekávané strategie Impossible Creatures byly vynikající. Člověk je vždy ze začátku mírnější na tituly, které přijdou s originálními nápady a navíc mají za sebou vývojáře s takovým jménem, jaké si Relic udělal svým Homeworldem. I přes možnosti genetických hrátek a bezesporu úžasnou grafiku a kvalitně vyřešený interface mě ale hra po několika misích singleplayerové kampaně docela přestala bavit. Jediné, co mě nutilo vpřed, byl zajímavý, byť nepříliš invenční příběh (kolik šílených vědců už jsme v počítačových hrách měli?). Umělá inteligence nepřítele je hloupá a variabilita jednotek i přes jejich potencionálně obrovský počet není valná. Multiplayer jsem netestoval dlouho, netroufám si tedy soudit, ale myslím, že i přes odpadnutí problémů s AI nebude tak úspěšný jako Warcraft III či Age of Mythology.
Hodnocení: 65%
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
