Odmítnutí návrhu nebylo překvapením, protože při dvoudenní parlamentní diskusi poslanecký návrh Petra Matějů z Unie svodoby-DEU postupně odmítli levicoví poslanci a lidovci, kteří mají ve sněmovně nadpoloviční většinu.
Zamítnutí návrhu na zavedení školného podpořilo 105 ze 175 přítomných poslanců. Proti jich bylo 66.
Matějů prohlásil, že zamítnutí školného zdrží další rozvoje vysokého školství. "Bohužel to bude znamenat další odklad řešení problémů studentů z rodin s nízkými příjmy, protože za současné situace stejně nemají možnost studovat," řekl Matějů.
Zamítnutí školného naopak uvítal ministr školství Eduard Zeman (ČSSD). "Zákon byl velmi špatně připraven. Otázka je, proč by se mělo zavádět plošné školné. K tomu nejsou v této chvíli žádné reálné důvody," tvrdí ministr Zeman.
9. ledna 2002: Školné odmítla i vláda
Sociálně demokratická vláda už 9. ledna jednoznačně zamítla návrh na zavedení školného. "Je to v rozporu s programovým prohlášením vlády," zdůvodnil mluvčí kabinetu Libor Rouček.
Z ideologických důvodů už dopředu návrh odmítli i komunističtí poslanci. A nově se k odpůrcům přidali také křesťanští demokraté. "Nejsme proti školnému jako takovému. V zásadě se domnívám, že vysoké školy musí peníze získávat z více zdrojů než jen od státu. Tedy i od studentů," řekla poslankyně a školská expertka KDU-ČSL Michaela Šojdrová. "Nicméně návrh se nám zdá připravený tak špatně, že není možné ho ve sněmovně přepracovat. Budeme proti," dodala.
Zbylé politické strany - US a ODS - však už nedají dohromady většinu potřebnou pro přijetí zákona. S největší pravděpodobností tedy pravice bitvu o prosazení školného prohraje.
|
Co navrhuje poslanec Matějů? |
A půjde o třetí prohranou bitvu. První podobný návrh přišel do sněmovny už v roce 1994. Tehdy neprošel proto, že poslanci chtěli vysokým školám vybrané peníze vzít a dát do státní pokladny.
Druhý pokus o tři roky později opět narazil na odpor vysokých škol. Především proto, že školy měly dostávat o částku vybranou na školném méně peněz od státu.
Návrh poslance Matějů počítá s tím, že vybrané peníze budou pro školy částkou navíc. Jednotlivé fakulty z ní budou podporovat nadané a chudé studenty a také zkvalitňovat výuku.
Peníze ze školného totiž částečně mají jít na provoz škol. Jeho návrh vysokoškolští hodnostáři víceméně přijali.
Pro se vyslovila například Česká konference rektorů - s výhradou, že navržený systém půjček na školné a ručení za ně je příliš složitý a měl by fungovat na jednodušších principech.
Rektoři však začali myšlenku školného hojně podporovat až po podzimní krizi kolem dvou miliard korun.
Ty jim ministerstvo školství nejprve přislíbilo, ale posléze opět odmítlo přidat do rozpočtů. Školy, které s vidinou více peněz přijaly také více studentů, se dostaly do vážných finančních problémů.
Vláda nakonec peníze pro vysoké školy našla, ale to už rektoři začali veřejně mluvit o nutnosti takzvaného vícezdrojového financování. Tedy: že by peníze měly školy získávat nejen od státu, ale také například od krajských samospráv a částečně i od studentů.
"Dospěli jsme k závěru, že školné je jednou z možností, jak řešit naši bezvýchodnou situaci. Pochopitelně pokud se bude platit takovým způsobem, aby nikomu nestálo v cestě za vzděláním," podotkl předseda Rady vysokých škol František Ježek ze Západočeské univerzity v Plzni.
Některé vysoké školy už dnes nemají na řádný provoz, natož na výměnné programy pro studenty či na placení hostujících kapacit ze zahraničí. Mnohde uvažují o propouštění pedagogů, aby udrželi platy na stejné úrovni.
Odmítnutí školného tak sice znamená, že studentům odpadnou starosti se složitým vyřizováním půjček, ale také to, že úroveň vysokoškolského studia rozhodně neporoste.
