Uhlíř se totiž domnívá, že ve sporu byla porušena práva, která jeho klientovi zaručuje Listina základních práv a svobod. Újma se podle Uhlíře týká sdružovací svobody a práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces.
Oprávněnost žaloby neuznal již před rokem Obvodní soud pro Prahu 1. Městský soud pak odvolání spolku zamítl. Podle verdiktu neprokázal, že byl v roce 1956 rozpuštěn v rozporu s tehdy platnými předpisy a že jeho majetek nepřešel do vlastnictví Českého fondu výtvarných umění.
Vleklé spory o Mánes
Spolek výtvarných umělců Mánes nechal objekt postavit ve třicátých letech. Nadaci vyčítá, že se o dům řádně nestará. Ředitelka Nadace Dagmar Baběradová však má jiný názor. "Hned v začátku jsme investovali čtyřicet milionů do opravy pod Mánesem, aby se budova nezřítila do Vltavy. Jelikož dům je v podstatě mostní stavbou, kterou nikdy nikdo nekontroloval, natož opravoval, byla v havarijním stavu," tvrdí Baběradová.
Stěžuje si, že příčinou žalostné situace je předběžné soudní opatření, kvůli němuž nelze provádět žádné stavební úpravy. "Kvůli jeho porušení jsme dvakrát museli zaplatit pokutu 50000 korun, když jsme chtěli zajistit provoz" dodává.
Výtvarná kritička Vlasta Čiháková, která byla po léta hlavní kurátorkou zdejší výstavní síně, však tvrdí, že pokutu Nadace dostala za nevkusné linoleum v restauraci, jehož položení nekonzultovala s dědicem autorských práv architekta Novotného.
"Mánes je potřeba zrekonstruovat naprosto celý," připouští Baběradová s tím, že Nadace by na generální opravu zřejmě musela obětovat a prodat některou ze svých dalších nemovitostí.
Podpisy za navrácení budovy výtvarnému spolku Mánes začali sbírat i kunsthistorici. Pod peticí, která označuje vedení nadace za nekompetentní, shromáždilo Sdružení českých výtvarných kritiků a teoretiků zatím sto sedmdesát podpisů. Sdružení pět let zajišťovalo výstavní provoz Mánesu a tvrdí, že Nadace se nesnažila dům ani dílčím způsobem pravidelně ošetřovat a mnoho oprav museli v minulosti udělat kunsthistorici.
"Strhli jsme původní strop, který vypadal, že spadne sám, neboť to byla hnusná pronesená textilie. Postavili jsme falešnou stěnu v rohové malé galérii, jelikož do prostoru zatékalo ze střechy a nikdo nebyl schopen to pořádně opravit. A nakonec jsme museli vdolní výstavní síni sami položit koberec," vypočítavá Vlasta Čiháková.
Mánes už dlouhá léta není ani místem setkávání umělců. "Restaurace a všechny podniky, kde to dřív žilo, nefungují. Sem by normální výtvarník ani nepáchl. Celý barák je v dezolátním stavu a vypadá napůl jako střelnice a napůl jako nějaká prodejní výstavní síň," konstatuje šéfredaktorka časopisu Umělec Lenka Lindaurová.
Podle majitele stávající restaurace a kavárny Mánes Josefa Kočovského problém tkví v tom, že restaurace a galerie nefungují jako jednolitý celek. On sám plánuje po prázdninách nabídnout prostory mladým výtvarníkům. Ve spolupráci s Iniciativou Mánes 2001 by se tu měly konat pravidelné výstavy studentů AVU, FAMU a UMPRUM.
"Chceme navázat na jistou tradici - lidé, kteří Mánes za první republiky zakládali, byli tehdy taky velice mladí," sdělil mluvčí Iniciativy Jan Řeřicha.
Všechny strany se shodují, že současný stav je nešťastný, jedinečná budova chátrá a neplní svou funkci. Záchranný pás pro památku však vidí jedině v rychlém vyřešení vleklého majetkového sporu.
 Dvě skupiny lidí nyní bojují o cennou budovu Mánesu - Nadace Českého fondu umění a Spolek výtvarných umělců Mánes. (27. srpna 2001) |
 Dvě skupiny lidí nyní bojují o cennou budovu Mánesu - Nadace Českého fondu umění a Spolek výtvarných umělců Mánes. (27. srpna 2001) |
