Trasa drsných silničářů
Výlet na Lysou horu se dá pojmout třeba jako náročný trénink, ale také jako zajímavý výlet krajinou plnou krásných míst a pěkných výhledů.
Jediná trasa, která je celá po asfaltu a tudíž je vhodná pro silniční kola, vede z místa, které je známé jako Papežov v údolí mezi obcí Krásná a horskou osadou Visalaje. U Papežova je malé parkoviště, od něj míří cesta strmě vzhůru. Je zde zákaz vjezdu, takže cyklistický ráj. Na této cestě k vrcholu Lysé hory není kde zabloudit, stačí se držet asfaltu. Počítejte ovšem s tím, že jde o osm a půl kilometru drsného stoupání. Kdo zvládne těchto osm a půl kilometrů do jedné hodiny, je dobrý.
Špičkoví cyklisté to dávají v čase kolem 35 minut. Občas se tam dají potkat v tréninku někteří z těch nejlepších světových jezdců. Doporučuji nesnažit se držet s těmito cyklistickými esy tempo, pokud ovšem sami nejste extratřída nebo pokud netoužíte po infarktu…
Terénem, tedy na horském kole
Pro ty, kdo si chtějí užít výlet na horském kole a také se trošku pokochat krajinou, doporučuji výrazně pohodovější trasu, a to z Malenovic. Tato obec leží přímo pod masivem královny Beskyd, jak se občas Lysé hoře říká, a zaparkovat se dá například u restaurace Rajská bouda ve výšce necelých 500 metrů nad mořem.
Boční cestou podél řeky Satiny, která vytvořila překrásný kaňon a jedno z nejkrásnějších míst této oblasti, se vystoupá k místu, které se nazývá U korýtka. Doporučuji nabrat vodu. Pozornosti by neměla ujít skála, u které podle pověsti zvolili místní zbojníci slavného Ondráše svým vůdcem. (Ondráš je beskydský kolega slavnějšího slovenského zbojníka Jánošíka.)
Trasa na Lysou vede po asfaltu i lesních pěšinách.
Od Jízdárny nad Malenovicemi se cesta prudce zvedá k Lysé hoře. Tady je stoupání nejprudší.
Cesta dále pokračuje po asfaltu k Jízdárně, kde je poslední šance koupit tatranku nebo něco jiného na posilnění. Pak už přichází první opravdu ostré stoupání. Pro všechny, kdo to tady chtějí vzdát, mám dobrou zprávu: je to nejprudší výšvih celé trasy. Pak už to bude jen a jen lepší.
Na křižovatce lesních cest v místě zvaném Hutě se dejte prudce doleva po staré lesní úvozové cestě kotlem pod Lysou horou. Tady začíná nejkrásnější úsek trasy. Vpravo se tyčí vrchol hory, vlevo se nabízejí panoramatické výhledy na města a vesnice pod Beskydami.
Dalším důležitým bodem trasy je kamenná mohyla na Ivančeně, což je vzpomínka na skauty popravené na sklonku druhé světové války.
Za Ivančenou pokračuje pěší turistická značka přímo k vrcholu. Tato trasa se však změní v nesjízdný úsek, proto je třeba odbočit doleva směrem na Zimný. Přichází krátký terénní sjezd, který komplikují kolejnice pro odvádění vody. Některé z nich čouhají hodně vysoko z cesty a hrozí defekt i pád. Proto doporučuji buď skákat ve velké rychlosti, nebo naopak jet velmi pomalu.
Po sjezdu je třeba odbočit doprava (pozor, cedulka s nápisem Zimný není skoro vidět!). Zbývá asi čtyřkilometrová vrstevnice na Zimný, kde můžete využít další z možností doplnit vodu ze studánky u závory. Přichází poslední úsek, stoupání po asfaltové silnici. Je to ta, která vede z Papežova, tedy jediná, kde potkáte silniční cyklisty. Od Zimného je to dva a půl kilometru ostrého stoupání.
Toto je závěrečné, nekonečné stoupání. Ze Zimného je to dva a půl kilometru po asfaltce.
Až moc drsný sjezd. Kdybych to byl býval věděl...
Vrchol nás odmění krásnými výhledy, možností občerstvit se. Zatím pouze v provizorních podmínkách, ale v poslední době turisté sledují, jak na Lysé hoře rostou hned dvě turistické chaty.
Sjezd dolů je opravdu rychlý, náročný a nebezpečný. Dá se jet pochopitelně stejnou trasou jako nahoru. Osobně doporučuji sjet na Zimný a kousek pod tímto bodem odbočit prudce doprava na lesní cestu. Tento sjezd vede k hrázi přehrady Šance a je jedním z nejdelších sjezdů, které znám.
Vrcholové foto
Na místě staré Bezručovy chaty, která vyhořela, vyrůstá nová.
Bohužel, jak jsem zjistil při poslední jízdě, jde i o sjezd nejriskantnější, o což se zasloužila oprava asfaltového povrchu drobným štěrkem. Pro cyklistu naprostá šílenost, ostatně brzdné dráhy končící v lese o tom nejlépe vypovídají. Kdybych to byl býval věděl, vydal bych se raději Masarykovým údolím, tedy po modré turistické značce.
Z Ostravice pak už pohodově po cyklostezce podél stejnojmenné řeky, na níž je krásná přírodní památka Peřeje. Navštívit se dá také srub Petra Bezruče, kde básník strávil poslední roky života.
Peřeje na řece Ostravici
Přehrada Šance, ze které je pitnou vodou zásobováno Ostravsko.
Cesta zpět k Rajské boudě znamená udělat okruh o délce 45 kilometrů okolo Lysé hory s výjezdem na královnu Beskyd. Kdo není vázán na auto a chce pokračovat dále směrem na Ostravu, může jet podél řeky Ostravice až do moravskoslezské metropole, drtivá většina trasy přitom vede po skvělé cyklostezce.
