Byl to právě Volcán de Agua, který způsobil stěhování španělské koloniální moci na území dnešní Guatemaly. V září roku 1541 obrovský sesuv půdy zcela zničil sídlo Santiago de los Caballeros, které tehdy fungovalo jako hlavní město generálního kapitanátu Guatemala. Španělé se rozhodli přestěhovat o pár kilometrů dál – stále však na dohled od proradné sopky – a v roce 1543 zahájili výstavbu nové metropole, dnes nazývané Antigua Guatemala (Stará Guatemala).
Dlouho se mělo za to, že katastrofu z roku 1541 způsobil průsak jezera v kráteru Volcánu de Agua, kdy unikající voda posléze brala s sebou dolů všechen volný materiál, který stál v cestě. Podle současných výzkumů to vypadá, že za sesuv mohly mimořádně silné dešťové srážky. Ať tak či tak, jméno připomínající vodu jako ničivý živel už sopce zůstalo.
Město Antigua Guatemala a všudypřítomný Volcán de Agua
Náš základní plán byl vyjet z Antigui autobusem do obce Santa Maria de Jesús (2 050 m) a pak se na vrchol vulkánu vydat pěšky. I přes velké převýšení (1 700 metrů) i možné potíže s aklimatizací jde o výlet, který se s trochou zkušenosti a kondice dá zvládnout během jednoho dne. Nahoru vede zřetelná stezka a její sklon není extrémní.
Narazili jsme ovšem na typický latinskoamerický problém, kterým je kriminalita. V posledních letech operují na úbočí Volcánu de Agua gangsteři vyzbrojení střelnými zbraněmi, kteří cíleně číhají na turisty a okrádají je – to v lepším případě. Na cestovatelských fórech je takových příběhů plno. Před rokem a půl tu například při sestupu zločinci postřelili staršího německého turistu, který udělal tu chybu, že se gangsterům zkoušel bránit.
Zkoušíme ještě ověřit situaci na místě a všichni domorodci nás před výstupem na Volcán de Agua varují. Když si přečteme, že každoroční hromadný turistický výšlap nahoru se už několik let koná za asistence ozbrojené armádní jednotky, smiřujeme se s tím, že vrchol zblízka neuvidíme.
Stará a ještě starší metropole
Místo výstupu na Volcán de Agua tedy volíme důkladnou prohlídku města Antigua Guatemala, které je pro kvality své koloniální architektury zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Některé chrámy a kláštery v Antigui jsou stále v rozvalinách, jiné byly opraveny a opět se skví barokní krásou. Silný dojem v nás zanechávají ruiny zdejší katedrály: ničivé zemětřesení v roce 1773 totiž velkou část obrovského kostela zničilo a restaurovaná byla později jen jeho malá část. Když procházíme pod narušenými klenbami chrámu, který je dnes z velké části bez střechy, vidíme proti nebi siluetu Volcánu de Agua.
Hlavní třída ve městě Ciudad Vieja
Katastrofa roku 1773 znamenala konec rozkvětu města, o tři roky později Španělé přesunuli metropoli generálního kapitanátu Guatemala do dnešního Guatemala City (Ciudad de Guatemala).
Další odpoledne míříme o pár kilometrů dál do městečka Ciudad Vieja (Staré Město). Stojí v místech někdejšího sídla Santiago de los Caballeros zničeného již zmíněným sesuvem půdy v roce 1541. Na rozdíl od Antigui tam nejsou žádní turisté a mnozí místní si nás zvědavě prohlížejí. Ještě více než v Antigui tu ovšem zvedáme oči k nebesům.
Tady jsme totiž ještě blíž mohutným sopkám, jejichž vrcholy se blíží čtyř tisícům nadmořských metrů. Volcán de Agua se tyčí těsně nad námi, asi o deset kilometrů dál vidíme na jihozápadním obzoru dva pravidelné kužely: sopku Volcán de Fuego (3 763 m) a Acatenango (3 976 m).
Kuřecí autobusy
K zážitkům toho dne patří i krátká cesta autobusem. Jedeme jednou z běžných linek, kterým se mezi zahraničními návštěvníky říká chicken bus – kvůli tomu, že cestující s sebou často berou živá zvířata. A atmosféra na autobusovém nádraží v Antigui patří k těm, na které se nezapomíná. Jako chicken busy slouží v Guatemale staré repasované školní autobusy z USA, které jejich noví majitelé pestře pomalovali různými výjevy. Jízdní řády neexistují, šofér zastaví, kde mu cestující řeknou.
Linkový autobus Antigua Guatemala – Ciudad Vieja pravděpodobně nikdy nepřehlédnete.
Na nádražích pak určitě narazíte na naháněče, kteří velmi hlasitě vyvolávají destinace odjíždějících strojů. A protože mnohá guatemalská města mají dlouhé názvy, používají naháněči kreativní zkratky. Například odjezd autobusu do Guatemala City je doprovázen výkřikem „Guate, Guate, para Guate!“ (para = směrem, do); spojení do města Chichicastenango je hlášeno jako „Chichi, Chichi, para Chichi!“
Cestování chicken busy je pomalé a ne právě pohodlné, protože autobusy jsou zpravidla v mizerném technickém stavu. Ale jezdí s nimi téměř výhradně Guatemalci, kteří se o cizince zpravidla živě zajímají. Pokud ovládáte alespoň základy španělštiny, pak si tento způsob cestování rozhodně nenechte ujít.
Horko pod nohama
Abychom si spravili náladu ze zrušeného výstupu na Volcán de Agua, vyrážíme o pár dní později k nižší sopce Pacaya (2 552 m). Co se týká kriminality, je tato sopka bezpečná, jde ovšem o aktivní vulkán, který představuje vážnou hrozbu pro blízkou budoucnost.
Volcán Pacaya s unikajícími sopečnými plyny
V průběhu posledních třiceti let totiž Pacaya několikrát „poslala“ vulkanický popel a prach až na třicet kilometrů vzdálenou metropoli Guatemala City, nemluvě o několika vesnicích nacházejících se přímo na svazích či úpatí hory.
Z jedné z nich, San Francisco de Sales, vyrážíme vzhůru. Stezka vede dlouho lesem a teprve ve výšce 2 300 metrů se obzor otevře a my hledíme na rozsáhlá lávová pole. Až nahoru se z bezpečnostních důvodů nesmí, procházíme se tedy po černé pustině bez života a posloucháme, jak nám láva křupe pod nohama. Je křehká, stará jen několik měsíců. Na pár místech unikají z puklin sopečné plyny, okolí je doslova horké.
Po sestupu do obydlené zóny ještě chvíli mluvíme s místními lidmi, které nebezpečná sopka evidentně nevzrušuje. „Kávě se tu daří, žije se tu docela dobře,“ krčí rameny jeden z mužů.
Na letiště do Guatemala City jedeme další den taxíkem ve tři hodiny ráno. Přes den zacpané silnice jsou teď úplně prázdné, jedno se ale nemění. Když klesáme do kotliny, v níž leží metropole, měsíc v dálce osvítí pravidelné sopečné kužele. Guatemala je zkrátka zemí vulkánů...
