Polární badatel a podmořský archeolog John Shears a jeho kolegové se však nevzdávají, ačkoliv jejich poslední mise za vrakem v roce 2019 skončila nezdarem. Poté, co se jejich předchozí ponorné plavidlo během pátrání po vraku ztratilo, pustí se nyní do dalšího pátrání vybaveni jinými stroji, píše portál BBC News.
Pokud tým v hledání Endurance uspěje, vrak zmapuje a vyfotografuje, neodebere z něj ale žádné artefakty. Shackletonova loď je historicky významným místem, podle mezinárodní smlouvy o Antarktidě je památkou. Nikdo ji nesmí žádným způsobem narušit. „Loď se stala ikonou,“ říká John Shears. „Shackletonův impozantní příběh o přežití je známý napříč historií. A ze všech vraků, které ještě nebyly objeveny, je tenhle nejslavnější a také nejobtížněji lokalizovatelný,“ míní.
„Pokud ho budeme moci identifikovat, prozkoumáme ho a pomocí laserů vytvoříme detailní 3D skeny. Doufáme, že to budeme moci zároveň vysílat,“ řekl vědec.
Polárník Ernest Shackleton podnikl v letech 1914 až 1917 na svou dobu výjimečnou transantarktickou expedici, jeho loď jménem Endurance tehdy uvěznil mořský led na více než 10 měsíců. Plavidlo proplouvalo Weddellovým mořem, až ho nakonec rozdrtily kry a kleslo ke dnu. Všechny členy posádky se podařilo zachránit, způsob, jakým se poté Shackletonovi a jeho mužům podařilo dostat domů, se stal legendou.
Místo potopení lodi Endurance je dobře známé, nachází se v hloubce 3 000 metrů. Kapitán plavidla Frank Worsley polohu tehdy pečlivě zaznamenal pomocí měřicích přístrojů sextantu a teodolitu. Avšak dostat se do této části Weddellova moře ležícího východně od Larsenova šelfového ledovce u Antarktického poloostrova je extrémně náročné i pro dnešní moderní ledoborce. Navigace v této oblasti je kvůli ledu velmi obtížná.
Shearsovi a jeho kolegům se to povedlo během expedice v roce 2019 na výzkumné lodi Agulhas II. K předpokládanému místu vraku vyslali autonomní ponorné plavidlo. Po dvaceti hodinách však s posádkou ztratilo kontakt.
Nová mise, kterou nyní financuje charitativní organizace Falklands Maritime Heritage Trust, ještě potřebuje posvěcení britského ministerstva zahraničí. Za předpokladu, že se tak stane, by tým Endurance 22 mohl být v Antarktidě v únoru příštího roku.
Výpravu povede Shears společně s mořským archeologem Mensunem Boundem, oba přitom Shackletonova loď fascinuje prakticky celý jejich život. Do Weddellova moře se vydají opět na palubě Agulhas II, která má posádku, jíž vědci plně důvěřují. Využijí však jiné ponorné plavidlo, konkrétně dva stroje Sabertooth firmy Saab. Tyto roboty jsou konstruovány do hluboké vody, jsou schopny dlouhých výprav a mohou být buď autonomní nebo řízeny pomocí optického lana.
Zapomenuté hrdinky boje o Antarktidu. Bez žen by polárníci neuspěli |
Velkou výzvou zůstávají proslulé ledové kry ve Weddellově moři, které tak zmátly Shackletona a dodnes maří všechny pokusy o nalezení potopené lodi. K šanci na úspěch je zapotřebí nepřetržitý přísun radarových snímků pořízených ze satelitu. Endurance 22 bude tyto mapy opět získávat z platformy TerraSAR-X německého střediska pro letectví a kosmonautiku.
Jednou z největších otázek však zůstává, v jakém stavu je vrak. Voda je příliš hluboká na to, aby ho zničil proplouvající ledovec. A míra ukládání sedimentu v oblasti je podle odhadů dostatečně nízká na to, aby se dalo očekávat, že dřevo lodi je stále na mořském dně viditelné. Kusy plavidla by však mohly být roztroušené na velké ploše. Vody kolem vraku jsou dobře okysličené, což znamená, že organismy, které vydrží místní chlad, mohly zlikvidovat velkou část dřevěné struktury lodi.
„Pravda je, že nevíme, v jakém bude vrak stavu. Víme, že měkkýši, kteří požírají dřevěné vraky lodí na severu, nemohou ve studených vodách Antarktidy přežít. Ale ve dřevě je velký zdroj uhlíku, takže možná najdeme na vraku žít velmi zajímavé věci. Možná dokonce objevíme nějaké nové druhy,“ poznamenal Shears.
