Kde se v tuto chvíli nacházíte?
M.T.: Jsme v Kopyčynci. Můj manžel Bogdan je tu starostou.
Jak se v tuto chvíli cítíte? Cítíte se v bezpečí?
B.K.: Myslím, že si postupně na tuto situaci zvykáme.
M.T.: Je osmadvacátý den války (rozhovor vznikal ve středu, pozn. aut.). Takto teď každý na Ukrajině počítá dny. Nejsem si jistá, jestli je dnes úterý, nebo čtvrtek. Je těžké sledovat, jaký je zrovna den v měsíci, a tak to mají všichni. Nesmíme zůstat v pasti. První dny jsme prožívali skutečný strach, smutek. Bylo to tolik emocí, kterými jsme procházeli. Věděli jsme ale, že musíme pracovat. Přijímáme a ubytováváme lidi, kteří k nám přicházejí. Od prvního dne jsme jen pracovali. Nejdříve to byl sprint, ale teď už je to maraton. Jediné, co víme, je, že se nesmíme vzdát našeho území, našeho národa. Každý v zemi dělá, co nejvíce může, abychom to dokázali.
Tato válka není tak daleko od vás, jak by se mohlo zdát. A i Česko by se mohlo stát Putinovým cílem.
