Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Pondělíčkem v Kontextu:
Bylo to hlavní téma letošní bezpečnostní konference v Mnichově. Stahuje se Amerika bezmála osmdesát let po druhé světové válce opět do své ulity, dává ruce pryč od Evropy a bude se už soustředit jen na zadržování Číny? Leccos tomu napovídá – skandální výroky Donalda Trumpa o neplatičích v NATO i zablokování dalšího balíčku vojenské pomoci Ukrajině v Kongresu.
Téma to bylo natolik silné, že znepokojené spojence musela chlácholit americká viceprezidentka Kamala Harrisová: „Američané si musí položit otázku, zda je v zájmu Ameriky se angažovat dál ve světě, nebo se obrátit do sebe… Zda je v americkém zájmu pokračovat ve spolupráci s našimi spojenci a partnery, nebo postupovat na vlastní pěst.“
Návrat k izolacionismu dnes hlásí především republikáni, které zcela ovládl nevypočitatelný Donald Trump. A pokud se za rok vrátí do Bílého domu, je více než pravděpodobné, že by zahraniční politiku jeho administrativy tvořili úplně jiní lidé než během jeho prvního mandátu.
ANALÝZA: Brutální budíček pro Evropu. Amerika se stahuje do sebe |
„Mluví se o lidech okolo Heritage Foundation, což je velmi konzervativní a do jisté míry izolacionistický think-tank. Chyběli by tam republikáni klasického střihu, jako byl James Mattis nebo Mike Pompeo, kteří podle mnohých svědectví brzdili ty nejhorší Trumpovy impulsy. Byli to takzvaní dospělí lidé v místnosti, kteří dokázali prezidentovi ty nejhorší nápady vymluvit,“ vysvětluje Jiří Pondělíček.
Někteří neokonzervativní jestřábi dokonce varují, že Trump by mohl Ameriku vyvést z NATO. Slábnoucí nadšení pro alianční pouto je ovšem podle Pondělíčka patrné i u demokratů. „Joe Biden je posledním transatlantickým romantikem. Je to možná poslední prezident, který vnímá civilizační vazbu s Evropou emocionálně. Je možné, že i v demokratické straně časem převáží křídlo, pro které jsou výdaje na zbrojení příliš velké a podle nějž by si Amerika vystačila s menším vojenským rozpočtem.“
Trumpismus na steroidech. USA by dovedl k izolaci a obchodnímu boji s Čínou |
Pro Evropu to znamená, že v případě přímé konfrontace s Ruskem se už nebude moci plně spolehnout na americké náručí. Pro Spojené státy by to představovalo návrat k původním instinktům z dob otců zakladatelů. „Amerika vznikla jako bývalá kolonie jedné z evropských mocností, takže vůči Evropě tam vždy panovala určitá nedůvěra. Izolacionismus je tradice americké zahraniční politiky, jak byla vytyčena už za Thomase Jeffersona,“ připomíná Pondělíček.
Americkou zahraniční politiku tak po celé 19. století diktovala Monroeova doktrína, která evropským mocnostem zatrhla výboje na západní hemisféře. Stejně důležitá byla snaha nezaplést se do záležitostí a trvalých spojenectví na druhé straně Atlantiku. Po první světové válce se sice Amerika opět stáhla do sebe, po té druhé však pochopila, že ambice Sovětského svazu je třeba zadržovat po celém světě.
 |
„Američané si uvědomili, že existence atomových zbraní a především nosičů, jako jsou strategické bombardéry a mezikontinentální balistické rakety, které jsou schopné je dopravit nad americké území, znamená, že jejich obdoba ‚skvělé izolace‘, kterou měli díky dvěma oceánům, končí,“ vysvětluje amerikanista působící na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Pětatřicet let po konci studené války je však na americké veřejnosti patrná únava z role „světového policajta“ – a není to jen kvůli vleklým válkám na Blízkém východě nebo dlouholeté neochotě aliančních spojenců navýšit výdaje na zbrojení. „Evropa by se určitě měla připravit na budoucnost bez amerického náručí. Do jisté míry to byla vlastně historická náhoda po roce 1945 nebo strategická nutnost, ale Američané ji dnes už zdaleka tak nevnímají,“ varuje Pondělíček.
Jak se Trump dívá na NATO? Jak na válku na Ukrajině? Proč se v Kongresu zasekl balík vojenské pomoci pro ukrajinskou armádu? Jak moc je pravděpodobné, že vůbec neprojde? A jaké má Bidenova administrativa alternativy, jak Kyjevu poslat další zbraně? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
