To, že nemocnost vojáků, kteří byli nasazeni na Balkáně, je vyšší než u srovnatelné populace, plyne ze statistik Světové zdravotnické organizace a některých národních údajů.
Michael Repacholi, expert Světové zdravotnické organizace, ve zprávě o vztahu leukemie a uranových střel uvádí, že ve věkové skupině 20 až 45 let v průměru onemocní leukemií jedna osoba z deseti tisíc.
Podle odhadu evropského velitelství sil NATO sloužilo od roku 1995 v mírových misích na Balkáně celkem asi 450 000 vojáků, většina z nich z členských zemí NATO. Ty vyměňují své vojáky většinou po šesti měsících.
Mezi vojáky mírových misí bylo podle dostupných údajů zaznamenáno nejméně 53 případů leukemie v osmi zemích a další tři desítky případů jiných rakovinových onemocnění. I při velmi hrubém přepočtu (jiný ani není možný kvůli rozdílným metodologiím) lze dojít k závěru, že míra onemocnění leukemií je u vojáků z mírových misí na Balkáně vyšší než obvyklý průměr.
Leukemii dostal jeden voják z každých osmi a půl tisíce.
Pro přesnější výpočet ovšem chybějí porovnatelná data. Jisté však je, že počet nemocných vojáků v některých zemích aliance, jejichž údaje byly včera k dispozici, překračoval "tabulkový" průměr onemocnění leukemií.
Například Italů, jejichž média aféru kolem "balkánského syndromu" rozpoutala, sloužilo na Balkáně asi 40 000. Lékaři zaznamenali třicet případů leukemie a devět vojáků již zemřelo. Znamená to, že z deseti tisíc vojáků onemocnělo 7,5 muže.
Nad průměrem je i Francie, která vyslala celkem 40 000 vojáků a nyní eviduje pět případů leukemie.
To je 1,2 případu na deset tisíc.
Na Balkáně od roku 1992 sloužilo 9300 českých vojáků, z nichž onemocněli leukemií dva a jeden zemřel - dva z necelých deseti tisíc.
Tezi ovšem nepodporují Španělé, kteří jako první začali prověřovat všech 32 000 vojáků z mírových misí na Balkáně. Zaznamenali mezi nimi pouze dva případy leukemie, což je 0,6 na deset tisíc.
V Bosně i v Kosovu, kam letouny NATO svrhly střely obsahující celkem asi dvanáct tun ochuzeného uranu, mají problémy s vytvářením statistik. Kosovský zdravotní úřad, který je součástí správy OSN této provincie, však už oznámil, že loni zaznamenal dokonce nižší výskyt leukemie v civilní populaci než v předchozích letech - v roce 2000 to bylo jen 19 případů na necelé dva miliony obyvatel, zatímco dříve to byly tři až sedm případů na sto tisíc obyvatel. Bosenské úřady oznámily, že souvislost uranových střel a onemocnění leukemií prošetřují.
Ze zprávy Světové zdravotnické organizace o vztahu leukemie a záření z ochuzeného uranu, používaného v leteckých střelách, a dosavadních poznatků expertů NATO vyplývá, že neexistuje mezi nemocí a radioaktivním zářením z uranových střel souvislost. "Podle nyní dostupných údajů není žádný důkaz, který by spojoval jakoukoli nemoc vojáků z Balkánu a munice z ochuzeného uranu," sdělil MF DNES generál Leo Klein, zdravotnický poradce velitele evropských sil NATO. Jeho kolegové, náčelníci zdravotnických služeb ze všech členských armád, budou o problému "balkánského syndromu" jednat příští týden.
Experti ovšem dokládají, že zvýšená nemocnost vojáků z Balkánu by mohla mít souvislost se znečištěním bojiště a životního prostředí - například těžkými kovy, mezi něž uran patří. "Nebezpečné může být ovšem vdechování uranového prachu vytvořeného po zásahu obrněné techniky," praví se ve zprávách amerického institutu Rand a britského ministerstva obrany o válce v Perském zálivu. Prach z těžkých kovů, k nimž uran také patří, způsobuje problémy ledvin a podporuje vznik rakoviny lymfatických uzlin, plic a mozku.
Podle českého experta na odstraňování následků radioaktivního a toxického znečištění Stanislava Mikesky záleží na okolnostech v okamžiku výbuchu, na počasí, na prostředí a také na zdravotním stavu jednotlivce, kterému se toxické části uranu dostanou do organismu. "Vše je dáno specifickými podmínkami lidského organismu a okolí, kdy se jednotlivé faktory sčítají. Například stres, vyčerpání, genetická náchylnost na různé podněty a celá řada různých okolních podnětů," domnívá se Mikeska.
Podobně jako v případě "syndromu ze Zálivu" se vědci nedokážou shodnout na příčinách různých záhadných onemocnění vojáků. Podrobnější studie však budou trvat delší dobu - už kvůli předpokládané době několika let, kdy se rakovina rozvíjí. "Účinky atomové bomby byly s konečnou platností uzavřeny teprve po čtyřiceti letech," tvrdí Mikeska. A generál Klein k tomu dodává: "Neznám žádné studie, které by porovnávaly různé skupiny populace - vojenské a nevojenské - a výskyt určitých nemocí. Tento typ studií by bylo sice velmi složité provést, ale byly by velmi užitečné." Existující studie se vztahují většinou na válku v Perském zálivu.
Například britská práce z Manchesterské univerzity tvrdí, že ze 53 000 vojáků nasazených v Perském zálivu zemřelo 452 vojáků do 30. června 2000. Ze stejné skupiny, která v Zálivu nebyla, zemřelo 439. Rakovina byla příčinou smrti 64 vojáků ze skupiny, jež byla v Zálivu, a 68 ze skupiny, která v Zálivu nebyla.
