NATO je připraveno být velmi otevřené, podávat všechna fakta, všechny informace veřejnosti a všem národům. V Bruselu o tom jednali v Severoatlantické radě poslední tři dny, všichni šéfové zdravotních služeb zamíří příští týden v pondělí do Bruselu na schůzku, kde budou probírat všechna vědecká a lékařská data a budou se snažit dospět k nějakým závěrům. (Rada NATO se včera rozhodla ustavit výbor, který má záležitost vyšetřit - pozn.MF DNES.)
Jak je možné, že skandál nabral takových rozměrů?
Postavme to celé do kontextu. Média a veřejnost mají představu, že mluvíme o velkých bombách. Ale to, o čem mluvíme, jsou kulky, střely z kulometů letadel. Kulka je velká asi jako plnicí pero a má průměr třicet milimetrů. Ale ani ta není celá z ochuzeného uranu. Ten kus je veliký asi jako polovina toho plnicího pera.
Velmi důležité je i to, že se jedná o ochuzený uran.
Může taková munice způsobit radioaktivní zamoření, které by bylo zdraví nebezpečné?
Pokud byste vzal jeden kilometr čtvereční půdy, přírodního uranu v této půdě do hloubky zhruba třicet centimetrů je 1500 kilogramů. A ochuzený uran ve střele má o čtyřicet procent menší radioaktivitu než ten, co se nachází v půdě. Třicet let naši mechanici a zbrojíři nakládají tuto munici do letadel, pracují s ní, skladují ji. Dělali jsme velmi podrobné studie o zdravotních dopadech, máme třicet let stará data, která nedokládají žádný dopad na zdraví lidí.
Je nutné střely z ochuzeného uranu používat?
Tankový pancíř odrazí normální střely. Ty s ochuzeným uranem mají větší průraznost. Kinetická energie z rychlosti a váhy této střely je při zásahu větší. Je to však těžký kov jako olovo či rtuť. Stejně jako další těžké kovy to nechcete jíst, ani to jinak do sebe dostat.
To je důvod, proč jsme poskytli informace všem státům už v červenci 1999. Všechny státy, které šly do Kosova, organizace OSN, nevládní organizace, to věděly. Řekli jsme jim: Pozor, když půjdete kolem zničeného tanku, tak buďte opatrní! Nejezte to, nepijte to! Je to stejné jako s olovem.
Myslím, že NATO se velmi odpovědně staralo o zdraví svých vojáků. Loni v srpnu třeba v OSN upozornilo, že v Kosovu je továrna na olovo, která otravuje vzduch, a je třeba ji zavřít, protože škodí životnímu prostředí a poškozuje zdraví vojáků KFOR a místních lidí.
Problém s uranem se dotkl dvou problémů současného NATO - misí na Balkáně a vztahů USA s evropskými spojenci. Neobáváte se v důsledku aféry s uranovou municí oslabení ve vztazích mezi Spojenými státy a Evropou, zvláště když se zde objevil problém budování vlastních ozbrojených sil Evropské unie?
Vůbec to tak necítím. Mluvím a pracuji s představiteli evropských spojenců každý den. Je možné pracovat s EU dohromady, pokud to budeme dělat korektně a pokud budeme mít příslušná spojení a příslušné rozhodovací procesy. Nebojím se evropských sil, pokud toto vyřešíme. A věřím, že vše vyřešíme.
Mohou aféry, jako tato uranová, ohrozit mírové operace aliance? Například část norských vojáků už odmítla jít do Kosova do KFOR v obavách z balkánského syndromu.
Nevím o žádných problémech žádného státu s vojáky jdoucími do KFOR a SFOR a přitom mluvím s vojenskými šéfy států téměř denně. Nevím o žádném takovém případu.
Zpět k evropské vazbě. Jaká struktura evropské bezpečnostní architektury je pro NATO ještě přijatelná? A co znamená pro NATO jako takové?
Pokud národy EU posílí své vojenské síly, znamená to zároveň, že NATO může být posíleno. Jedenáct z patnácti zemí unie jsou přece země NATO.
Jediný problém může být, že musí být jasný proces, jakým se budou dělat rozhodnutí. Musí být jasné vojenské plánování, nesmí nastat zdvojení vojenských velitelství či zdrojů.
Poslední věc, kterou by Evropané měli udělat, je vybudování velitelství s několika tisíci důstojníků. Peníze by měly jít nejdříve na vojáky v kasárnách. To je jediná věc, která nebyla uspokojivě vyřešena.
Česká armáda má velké, především ekonomické problémy se svou transformací. Jaké byly vaše rady, pokud jste nějaké dal, k řešení těchto problémů vašim českým partnerům?
První, co jsem českým partnerům řekl, bylo, že jen Česká republika se může rozhodnout, kolik a jakých zdrojů dá do svých ozbrojených sil. Moje rada zní, aby byla vyrovnána kvalita, velikost, vycvičenost a vybavení těchto sil. Nemůžete mít příliš velkou armádu, pro niž nebudete mít dostatek zdrojů na udržování. Nebo modernizace: když jí budete chtít dělat příliš mnoho, tak zase nebudete mít dost zdrojů pro výcvik.
Hlavní tajemství spočívá v získání oné rovnováhy.
Co považujete za hlavní příspěvek České republiky alianci po téměř dvouletém členství?
Přispívá mnoha způsoby. Jako první jasný příspěvek jsou vojáci v silách na Balkáně, které jsem v SFOR navštívil. Jsou to vynikající vojáci pod skvělým velením a dělají výbornou práci pro uprchlíky u Prijedoru.
V rovině velitelství - víte, kdo je můj člověk v evropském velitelství přes ochuzený uran? Český generál Leo Klein, šéf zdravotní služby. Je to výborný důstojník a skvělý lékařský expert. Podobně by se dalo mluvit i o rovině diplomatické.
 Vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě Joseph Ralston hovoří na tiskové konferenci po setkání hlavních funckionářů české armády, kteří v Praze hodnotili loňský výcvikový rok. (10. ledna 2001) |
