„Vydávalo to zvuky. Jako kdyby to bylo něco živého,“ uvedl pro The New York Times Jevgenij Čuvilin. Přední ruský expert na permafrost se letos v červenci zúčastnil expedice, která obří díru do země na poloostrově Jamal objevila.
Podobné díry do země na severozápadě Arktidy rychle přibývají, vědci jich za posledních šest let napočítali celkem sedmnáct. Předpokládá se, že vznikají v důsledku tání věčně zmrzlé půdy. Z permafrostu se postupně uvolňuje metan a hromadí se v podloží, až je jeho tlak tak velký, že vyhodí do vzduchu zeminu a led nad sebou.
„Nahromaděný plyn bouchne jako lahev šampaňského,“ přiblížil proces pro americký deník Jevgenij Čuvilin. Krátery se objevují téměř výhradně na Jamalu a Gydském polostrově, což je podle vědců dáno specifickými geologickými podmínkami.
Posledně objevený objekt dostal název Kráter 17, některé zpravodajské weby o něm píší jako o „díře do pekla“. V jiných částech Sibiře se zase vlivem oteplování objevují termokrasy, propadliny a hrboly v terénu, které při pohledu z letadla vypadají jako obří bradavice.
Sibiř se otepluje rychleji než ostatní části světa. V posledních letech zaznamenala nezvyklá letní vedra a rozsáhlé požáry. Budovy se na rozmáčené půdě hroutí, silnice a železnice se kroutí, plynovody a ropovody se lámou. Ruskou ekonomiku to stojí až sto padesát miliard rublů ročně (54 miliard korun).
Tání permafostu se podle všeho stalo i příčinou ekologické katastrofy ve městě Norilsk, kde se v květnu na rozmrzající půdě podlomily opěry pod zásobníky s ropou. Z nádrží elektrárny uniklo více než 21 000 tun paliva a maziv. Většina se vlila do řeky Ambarnaja, zbytek se vsákl do půdy.
7. srpna 2014 |
