Co se semlelo? Na scéně se objevil bodrý chlapík z venkova a jinak také autor historických knih, pan Francois Bayrou.
I když se mu v průzkumech nikdy moc nedařilo, v posledním týdnu si to plně vynahradil. Neuplyne den, aby mu nějaký průzkum nepřisoudil buď nepatrně nižší, anebo totožné preference jako Royalové.
Jinde v Evropě by to až takový povyk nevyvolalo. Jinde by přední členové strany (v tomto případě socialistické) nezačali po pár průzkumech panikařit a svou kandidátku v privátních rozhovorech předem odepisovat.
Strašidlo 21. dubna
Jenže v jiných státech nemají "trauma 21. dubna“. Tohoto data před sedmi lety nečekaně uspěl zlověstný ultrapravičák Jean-Marie Le Pen, postoupil do druhého kola a smetl socialistického kandidáta Lionela Jospina. Socialistům nezbylo než potupně vyzvat k volbě Jacquese Chiraka.
Právě z opakování tohoto scénáře mají největší hrůzu.
Bayrou, jenž se označuje za "kandidáta středu“, je však na rozdíl od Le Pena celkem milý chlapík. Dokonce v případě vítězství soupeřícím stranám nabízí vytvoření společné vlády národní jednoty.
Nikdo by v socialistickém táboře neměl důvod nepodpořit Bayroua proti nenáviděnému exministrovi vnitra Sarkozymu, v současné době hlavnímu favoritovi voleb. Takže by se Bayrouovi nakonec zřejmě podařilo zvítězit.
Z čehož zároveň vyplývá, že Sarkozyho pravicový tábor pociťuje z možnosti postupu Bayroua do druhého kola stejný strach, i když mu možná ještě neříká trauma.
Spekuluje se totiž o tom, že za náhlým vzestupem kandidáta středu stojí příliv voličů zleva, kteří již pochopili, že šarmantní Ségolene na Sarkozyho nebude stačit. Mimochodem, volby začínají 21. dubna.
