Proti demonstrantům v ulicích zasahovali kromě policistů i dobrovolníci v civilu zvaní basídžové. Ti také podléhají gardám. Nebyli moc úspěšní, takže se v Teheránu a dalších městech objevili muži v maskovacích uniformách, kteří patří podle svědků k elitním oddílům gard Sáberín.
Gardisté při domácích problémech zasahují jen v krajní krizi. Osud nynějších protestů závisí na soudržnosti gard se zbytkem ozbrojených sil, napsal deník The New York Times.
Gardy fungují odděleně od armády – jejich povinností je chránit hranice a nejvyšší představitele. Jsou natolik propojené s ekonomickou a mocenskou strukturou, že v případě svržení systému přijdou o všechno.
„Jako organizace se nestarají o lidské ztráty nebo o nepokoje. Jde jim o zachování systému, ne Íránu,“ řekl odborník na blízkovýchodní dějiny z postgraduální školy námořnictva USA Afshon Ostovar.
 |
Íránské ozbrojené síly tvoří armáda a policie, které řeší domácí problémy, a právě gardy s basídži. Zatím se neobjevují zprávy o zbězích, ale existují svědectví, že se mezi složkami zasahujícími teď v ulicích objevuje únava a znepokojení z násilí zejména vůči ženám.
Armáda a policie se snaží předejít zběhnutí členů zastrašováním, že zkolabuje-li systém, opozice je popraví. Basídžové nedávno zahájili palbu do studentů a zbili profesory na univerzitě v Teheránu. Milice byly nasazeny v sobotu i ve věznici Evín, kde začalo hořet při bitce a kde je drženo mnoho disidentů a cizinců.
Požár v íránské věznici Evín si vyžádal čtyři mrtvé a 61 zraněných |
K arzenálu gard patří balistické střely a bezpilotní letadla. Jejich velitelé zastávají i politické funkce, jejich obávaná tajná služba zatýká disidenty, jejich zahraniční křídlo Kuds poskytlo výcvik a vyzbrojilo milice v Libanonu, Sýrii, Iráku i Jemenu.
Gardám patří továrny, podniky a bankovní pobočky, ovládají infrastrukturu, bytový fond, letecké společnosti, cestovní sektor a další. „Nikdo nekontroluje, odkud mají peníze a jak je používají, mluvíme zde o značné části íránského státu. Kdyby došlo na velké násilí a obrátilo se to proti nim, mají tito lidé mnoho co ztratit,“ řekl Roham Alvandi z Londýnské školy ekonomie (LSE).
Složení zasahujících jednotek se změnilo
Protesty začaly poté, co 16. září zemřela v policejní vazbě Mahsá Amíníová, kterou zatkla o tři dny dříve mravnostní policie za špatně zakryté vlasy. Podle lidskoprávních organizací o život přišlo na 240 lidí. Íránské úřady mluví o 24 mrtvých policistech. Lidé volají po „smrti diktátora“ a po svobodě. Íránské vedení neustoupilo o píď.
Vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který má poslední slovo ve všech státních záležitostech, řekl členům vedení, aby na protesty nebrali zřetel a pokračovali v práci. V pátek prohlásil, že díky revoluci vznikl neotřesitelný stát. „Semeno se změnilo v mocný strom a nikdo nesmí ani pomyslet na to, že by ho vyvrátil z kořenů,“ řekl.
Žena, život, svoboda! Íránské protesty už nejsou pouze o hidžábu |
Nasazení gardistů do ulic ale značí, že se strom ohýbá. „Složení zasahujících jednotek se zjevně změnilo,“ řekl dokumentarista Džavád Múgúej, podle nějž gardy nasadily elitní jednotku Sáberín. Múgúej, jehož otec a bratr patří k velení gard, kritizoval násilí proti demonstrantům, do nichž se střílí a při němž jsou ženy vláčeny za vlasy a bity.
Protestující se brání házením kamení, zapalováním aut i osobními souboji s protivníky. Múgúej popsal, že ho v Teheránu zbil milicionář do bezvědomí, protože se snažil ochránit napadenou ženu. Během současných protestů rukou strážce zákona zemřelo už několik Íránek, a to včetně velmi mladých dívek. Odpor vůči režimu se totiž víc než kdy dřív šíří i ve školách.
Studentky sundávají hidžáby i portréty duchovního vůdce, na což v některých oblastech odpovídají bezpečnostní složky raziemi přímo ve třídách. V Ardabílu takto ozbrojenci podle médií vtrhli do školy a zmlátili jednu z dívek tak, že na následky svých zranění zemřela. Asře Panahíové bylo teprve šestnáct let a údajně se provinila tím, že odmítla zazpívat prorežimní píseň.
Samotné demonstrace nebývají velké, ale jsou v celé zemi, což vládě brání zasadit rozhodující ránu. Proto protesty trvají, ale nemají jasné vedení ani jednotný cíl. Nedávné události v jiných blízkovýchodních zemích jsou příkladem potlačení lidových hnutí – v Tunisku a Egyptě se k moci dostali prezidenti s velkou mocí, Jemen se zhroutil do občanské války, Sýrie je příkladem krveprolití, k němuž je režim schopen sáhnout v zájmu vlastního přežití.
Íránské protesty jsou masové. Proti hidžábům je polovina populace, říká expert |
Íránské bezpečnostní složky mohou nasadit účinnější sílu, pokud by se začaly bát o sebe. To ale uvnitř vlády vzbuzuje obavy. „Říkáme na schůzkách s vedením, že pokud nezmění kurz a nepřiznají si, že jde o legitimitu tohoto systému, může islámská republika zůstat u moci jedině povražděním několika set lidí každých pár měsíců. Bránit domácí politiku začíná být velmi těžké, dokonce nemožné,“ řekl vládní poradce Ghejs Ghurejší.
„Při posledních větších protestech v listopadu 2019 zabily zasahující jednotky přes 400 lidí, i když podle ochránců lidských práv jich bylo mnohem víc. Většina z nich byla v posledním týdnu protestů zasažena z těsné blízkosti do hlavy nebo krku. Tentokrát ale protesty vedou ženy a mladí Íránci. Scény brutálních zásahů proti nim vyvolávají nevoli i výzvy, aby policisté odložili zbraně a přestali zabíjet. Domnívám se, že íránští vojáci a policisté, jakkoli jsou krutí, nejsou připraveni na to stát se vrahy íránských dcer. Museli by zabít mnoho žen, aby to utichlo, ale nemohou je zabít všechny,“ řekl Ostovar.
