Po ledovcích „stávkuje“ i klima. Země se otepluje pomaleji, než se čekalo

Zdá se, že po krachu kodaňské konference přecházejí odpůrci teorií o globálním oteplování do protiútoku. Nedávno se provalilo, že himalájské ledovce zdaleka netají tak, jak by měly. A teď se zdá, že oteplování Země postupuje o dost pomaleji, než by podle původních varovných zpráv mělo.

Růst teploty vědci pozorují například na Antarktickému poloostrově, který se za půl století (1957-2006) oteplil až o čtvrt stupně. | foto: Profimedia.cz

Nová studie, která zpochybňuje teorie o oteplování, bude součástí publikace amerických meteorologů Journal of Climate.

"Podle odhadů citlivosti podnebí to vypadá, že množství CO₂ a dalších skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry během industriální éry mělo způsobit nárůst teploty o 3,8 °F, což je o hodně více, než pozorovaný nárůst o 1,4 °F," shrnuje server ScienceDaily.com závěry autora studie Stephena Schwartze a jeho kolegů.

ČTĚTE TAKÉ: VELKÁ LEDOVCOVÁ OSTUDA

Studie o roztátí ledovců v Himaláji stála místo dat na odhadech

Teplota tedy podle studie stoupla jen asi o 0,8 °C. Ale proč?

Schwartzův tým došel ke dvěma důvodům, které se na "menším než velkém" oteplení zřejmě podílejí. Zaprvé: zemské klima je zřejmě méně citlivé na nárůst skleníkových plynů, než se dosud očekávalo. A zadruhé: "zakouřená" atmosféra může některé sluneční paprsky odrážet, čímž sníží dopad skleníkového efektu.

"Zatím si nejsme jistí citlivostí klimatu a odrazivostí částeček v atmosféře. A proto není možné určit přesně, jakým dílem se na výsledku podílejí," říká Schwartz.

Jeho studie by mohla přispět do debaty, jakým způsobem se v budoucnu svět vypořádá s poptávkou po energii. Jinými slovy, co a jak dlouho si můžeme dovolit do atmosféry vypouštět. Přičemž zdravý rozum říká, že vypouštění škodlivin planetě rozhodně nepomáhá, ať už se otepluje více, méně či vůbec. - čtěte komentář ke sporům o klimatu

Možné totiž také je, že skleníkové plyny vliv mají, ale planeta prostě na změny v atmosféře reaguje pomaleji. "Jako když ohříváte konvičku na kamnech," srovnává to Schwartz. Nynější studie ale pokládá roli "zpoždění" v oteplování za nevýznamnou.

Klimatologové řeší otázku, kolik skleníkových plynů se ještě do atmosféry může dostat, aniž by nastaly velké změny, které ekosystém obrátí naruby. Někteří vědci soudí, že onen práh je dva stupně nad předindustriálními teplotami. Nicméně ne všechny změny nastávají při stejném nárůstu teploty - některé už začaly, jiné to ještě dlouho nečeká.

TŘI SCÉNÁŘE BUDOUCNOSTI

Schwartzova studie obsahuje tři možné scénáře. Pokud je citlivost klimatu na dolní mezi odhadů mezivládního klimatologického panelu IPCC, lze vypustit ještě množství skleníkových plynů odpovídající pětatřicetinásobku současné roční "produkce", aniž by se to projevilo nárůstem teploty o více než dva stupně Celsia.

Pokud by současné odhady byly přesné, tak by lidstvo stálo právě na hraně. S touto verzí pracovala i kodaňská konference - politici mluvili o "poslední šanci", než se z konference stala blamáž.

A pokud by klima bylo ještě citlivější, tak už je stejně na snahu udržet teplotní růst v rozmezí dvou stupňů nad předindustriální teploty pozdě, říká třetí - podle Schwartzova týmu nepravděpodobný - scénář.

Autoři studie zdůrazňují, že je potřeba přesněji určit vliv stínících částic v atmosféře. To pokládají za mnohem složitější, než zpřesnění odhadu o vlivu skleníkových plynů.

Sám Schwarz to shrnuje slovy námořního navigátora. "Víme, že musíme změnit kurs. Víme, jakým směrem. Jenže nevíme, o kolik a do kdy," cituje ho ScienceDaily.com.