S možností stálé spolupráce několika členských států unie v oblasti obrany a bezpečnosti a obranné politiky (PESCO) počítá už lisabonská smlouva. Stálý rámec umožňuje zemím, které to chtějí a mohou udělat, aby společně rozvíjely obranné schopnosti, investovaly do společných projektů nebo posílily operační připravenost a příspěvky svých ozbrojených sil.
Reálně ale země EU dlouhou dobu nic konkrétního nepodnikaly. Změna přišla až s rozhodnutím Velké Británie Unii opustit, přesto se pohledy významných unijních hráčů na konkrétní podobu obranné spolupráce lišily. Francie, která nese tíhu unijních operací například v Africe, prosazovala těsnější a účinnější kooperaci menší skupiny vojensky schopnějších členů EU.
Naproti tomu Německo zdůrazňovalo význam co nejširšího zapojení zemí bloku. Výsledkem je kompromis, na kterém se v polovině listopadu shodlo třiadvacet zemí, další dvě - Irsko a Portugalsko - se od té doby rozhodly připojit. Mimo PESCO tak nyní kromě Britů, kteří unii opouštějí, zůstává jen Dánsko a Malta.
Mezi závazky, které na sebe země berou, patří pravidelné zvyšování výdajů na obranu „v reálném vyjádření“. Mnozí z účastníků nyní vznikající unijní spolupráce jsou zároveň členy Severoatlantické aliance, kde je zvyšování obranných výdajů také prioritní záležitostí.
#EUdefence: Permanent Structured Cooperation #PESCO formally established. 25 participating Member States: more info ➡️https://t.co/TBHDNkjIqA https://t.co/uzzurW1OO5
