„Objevujeme věci, které pekelně komplikují naši historii a které si žádají, abychom se zřekli naučených mýtů,“ říká antropolog Gregorio Gonzáles. Nejen černoši totiž byli v historii Nového světa prodáváni do otroctví.
Pod bičem otrokářů staletí trpěli i původní obyvatelé Severní Ameriky. Indiáni. Obchod s nimi kvetl především na americkém jihozápadě a podle amerického deníku The New York Times byli domorodci v nabídce zhruba od 16. století. Tedy v době, kdy španělští dobyvatelé ovládali území dnešního Mexika a Nového Mexika na jihu Spojených států.
Tam si indiánské otroky s oblibou kupovaly zámožné hispánské rodiny a právě tam, o stovky let později, nyní mnozí „Latinos“ zjišťují, jak pestrý osud jejich rodiny je. „Nevěděl jsem, že se v Novém Mexiku obchodovalo s otroky, takže jsem byl ohromený. Až pak jsem zjistil, jak výrazně otroctví do historie mé rodiny zasáhlo,“ vypráví šestašedesátiletý pošťák v důchodu Lenny Trujillo.
Ten až nedávno přišel na to, že jeden z jeho předků byl indián prodaný do otroctví a že i on sám tak patří mezi Genízaros, jak se těmto nedobrovolným obyvatelům někdejší španělské kolonie říká.
Historici odhadují, že v 18. století tvořili Genízaros zhruba třetinu obyvatel Nového Mexika, kterých bylo tehdy na 29 tisíc.
Španělští dobyvatelé od počátku zotročovali místní indiány z kmene Pueblo, postupně však přidali i další včetně známého kmene Navajo. Tisíce otroků včetně žen a dětí unášeli z jejich domovů a prodávali v aukcích na náměstích. Španělští králové se bující obchod s lidmi pokusili zastavit, otrokáři však zákaz snadno obcházeli tak, že indiány vydávali za sluhy.
A zatímco v ostatních částech dnešních Spojených států pod anglickou správou časem indiánské otroctví vytlačili dovezení Afričané, v Novém Mexiku, ale i Utahu či Kalifornii obchod s indiány přetrval.
Otroci po nocích utíkali a sváděli ženy
Otroctví se v Novém Mexiku trpělo také vzhledem k představě kolonizátorů, že tím indiánům vlastně pomáhají. Dostali přece jídlo, evropský styl života a konečně je někdo seznámil s křesťanským Bohem, jak píše Ramón A. Gutiérrez v knize When Jesus came, the corn mothers went away : marriage, sexuality, and power in New Mexico, 1500-1846.
Uvádí také, že nejvíce si zákazníci cenili dívek a za otrokyně platili i o polovinu více než za otroky. Dívka ve věku 12 až 20 let přišla na konci 18. století na dva koně a pár drobných či 60 až 80 pesos. Proč stáli Hispánci o mladé ženy namísto statných mladíků? Protože v době, kdy se tam jen každé třetí dítě dožilo dvacetin, bylo znásilňování otrokyň snadným způsobem, jak přijít k dalším potomkům.
A jak dodává autor knihy To druhé otroctví Andrés Reséndez, indiáni pro kolonizátory přece jen nebyli tak užiteční jako ženy, protože uměli jen lovit a rybařit. Ženy zato zastaly většinu domácích prací a svým pánům nedělaly problémy.
U mužských otroků naopak hrozilo, že se mohou kdykoliv vzbouřit. Po nocích navíc často utíkali a sváděli otrokyně či jiné níže postavené ženy. Sexuální svoboda přitom rozhodně nebyla něco, co by puritánští Španělé svým otrokům povolovali. Nehledě na pohlaví zotročeného indiána byly v mnoha domácnostech na denním pořádku fyzické tresty, ponižování a zneužívání. Na své pány si však Genízaros často stěžovali až u soudu, dodává kniha.
Zajímavý je také původ samotného slova Genízaros. Sahá až do časů Osmánské říše, kde se pojem Yeniçeri používal pro zotročené ortodoxní křesťany z Balkánu, kteří se po konverzi k islámu a obřízce stali vojáky sultánovy armády. Podle tureckého listu Hürriyet byly jednotky těchto otroků jedny z nejdisciplinovanějších na světě.
Jak zdatní byli indiánští otroci po nich pojmenovaní, není známo. Jisté však je, že spousta indiánů v Novém Mexiku zůstala i po vzniku Spojených států a Mexika a postupně se asimilovala. Na jejich pohnutý osud se brzy zapomnělo, čemuž napomohla i oficiální legenda úřadů o mírumilovném soužití Hispánců, indiánů a „Anglos“, tedy bílých Američanů.
Nové Mexiko je jeden ze států USA, který leží u americko-mexických hranic.
Genízaros se začínají hlásit o svá práva
Ve státě, kde se lidé stále hrdě hlásí ke svému „vznešenému“ evropskému původu - ať už opravdovému nebo spíš domnělému - se tak bolestné téma začíná otevírat až dnes. S hledáním svých kořenů hispánským Američanům pomáhají i testy DNA.
Podle odhadu výzkumníka a genealoga Miguela A. Tórreze má 30 až 40 procent dnešních „Latinos“ v Novém Mexiku indiánský původ. „Já sám mám mezi svými předky členy kmenů Navajo a Chippewa, ale i Řeky a Španěly,“ popisuje Tórrez, který si proto říká „mestizo“ - míšenec.
„Nejsem o nic víc domorodec než Řek. Ale je fascinující a znepokojující vidět, kolik různých kultur se v Novém Mexiku sešlo,“ míní genealog. Rostoucí povědomí o Genízaros dnes vede i k tomu, že se potomci zotročených indiánů začínají ozývat a po Spojených státech požadují, aby jim přiznaly stejná práva, jaká mají tradiční indiánské kmeny.
„Víme, kdo jsme, a chceme svou zemi zpět,“ říká náčelník organizace Genízaro Affiliated Nations David Atekpatzin Young. Další však upozorňují, že se Genízaros na rozdíl od černošských otroků neměli v Americe zase tak špatně a ze svého postavení se bez větších obtíží dostávali.
Nejenže mnozí z nich časem získali svobodu a stali se z nich nezávislí a soběstační obyvatelé Nového světa, často také přijímali příjmení svých dřívějších pánů i jejich katolickou víru. Nejsnazší to přitom měli ti, kteří se do otroctví dostali už jako děti. Ale aby historie otroctví na jihu USA nebyla tak jednoduchá, vyskytly se i případy, kdy indiáni naopak zotročovali hispánské osadníky.
O tom, jak zamotané jsou americko-mexické dějiny, se nakonec přesvědčil i pošťák Trujillo. Jeho indiánský předek se totiž z otroctví po čase vymanil a sám si pořídil tři otroky. „Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že mám v rodině otroky i otrokáře. Něco tak složitého je pro některé lidi až příliš, ale je to součást příběhu o tom, kdo jsem.“
