Ramaphosa v prohlášení vyjádřil jménem všech Jihoafričanů hluboký smutek nad úmrtím této zásadní postavy jihoafrické historie. „Odchod emeritního arcibiskupa Desmonda Tutua je další kapitolou truchlení při loučení našeho národa s generací skvělých Jihoafričanů, kteří nám odkázali osvobozenou Jižní Afriku,“ uvedl jihoafrický prezident.
Tutua zároveň označil za „ikonického duchovního lídra, aktivistu proti apartheidu a bojovníka za lidská práva ve světě“. Tutu byl podle Ramaphosy mužem mimořádného intelektu a integrity a patriotem, jenž byl pragmatický, zásadový a měl soucit s utlačovanými.
Na konci devadesátých let byla Tutovi diagnostikována rakovina prostaty. V posledních letech byl několikrát hospitalizován.
O jeho úmrtí jménem rodiny informovala úřadující předsedkyně jeho nadace a koordinátorka úřadu arcibiskupa Ramphela Mampheleová. Zemřel podle ní pokojně dnes ráno v domově pro seniory v Kapském Městě. Příčinu úmrtí Mampheleová nesdělila.
Politování nad smrtí emeritního arcibiskupa vyjádřila řada světových lídrů. Britský premiér Boris Johnson vyzdvihl jeho klíčovou roli v „boji za novou Jižní Afriku“. Britská panovnice Alžběta II. připomenula arcibiskupovu vřelost a humor. „Ráda na setkání s ním vzpomínám především pro jeho velkou vřelost a humor,“ sdělila.
Americký prezident Joe Biden s manželkou Jill ve svém prohlášení napsali, že Tutuův příklad „přesahuje hranice a bude mít dozvuky po dlouhou dobu“. Bývalý šéf Bílého domu Barack Obama mrtvého označil za „učitele, přítele a morální kompas“. „Soustředil se na boj za osvobození a spravedlnost ve své zemi, ale zajímal se o nespravedlnost kdekoli jinde. Nikdy neztratil svůj rošťácký smysl pro humor a ochotu hledat lidskost i u nepřátel,“ uvedl Obama.
Pro generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese je Tutu „zdrojem inspirace pro generace v celém světě“. Šéf Evropské rady Charles Michel vzdal čest „muži, který zasvětil život svobodě a boji o lidskou důstojnost, gigantovi, který se postavil apartheidu“.
Před pěti lety řekl, že by chtěl mít možnost „důstojné asistované smrti“. Ve svém článku pro americké noviny Tutu napsal, že věří v „posvátnost života“. Současně ale zopakoval svou podporu „asistovanému umírání“ u smrtelně nemocných lidí, kteří chtějí dobrovolnou možnost odchodu ze světa. Naposledy se jeho slova objevila letos v listopadu, kdy reagoval na úmrtí posledního bělošského prezidenta JAR a dalšího nositele Nobelovy ceny za mír Frederika de Klerka.
Tutu, označovaný za „svědomí“ JAR, sám získal v roce 1984 Nobelovu cenu jako druhý Jihoafričan po šéfovi Afrického národního kongresu (ANC) Albertu Luthulim, jenž ji dostal v roce 1960. Anglikánský duchovní Tutu ocenění dostal podle Nobelova výboru „za sjednocující roli v kampani na vyřešení problému apartheidu v JAR“.
Byl mimo jiné osobním přítelem de Klerkova nástupce a prvního jihoafrického černošského prezidenta Nelsona Mandely. Ten v domě arcibiskupa strávil svou první noc po propuštění z vězení v únoru 1990 a o Tutuovi řekl, že je „někdy halasný, často něžný, vždy nebojácný a místy příliš vážný“.
Tutu platil také za jednoho z největších odpůrců homofobní církve. „Nikdy bych nepřijal homofobního boha. Nechci skončit v homofobním nebi, to raději půjdu do pekla,“ prohlásil Tutu na loňském slavnostním spuštění kampaně OSN, která má bojovat za práva homosexuálů v Jihoafrické republice.
Život a politické působení
Tutu se narodil 7. října 1931 ve městě Klerksdorp v tehdejším bantustanu Transvaal jihozápadně od Johannesburgu a původem svých rodičů náležel ke Xhosům a Tswanům. Jeho otec byl řídícím učitelem metodistické školy v Klerksdorpu. Tutu chtěl původně studovat medicínu, z finančních důvodů se však stal učitelem a vyučoval několik let na škole pro černochy.
Poté se ale obrátil k teologii, v 29 letech byl vysvěcen na kněze a v letech 1962 až 1966 studoval v Londýně. Poté se vrátil do vlasti a teologii přednášel na různých školách. Pozornost vzbudil roku 1967 otevřeným dopisem tehdejšímu premiérovi Balthazaru Vorsterovi, ve kterém popsal situaci v zemi jako „soudek s prachem, který může kdykoli vybuchnout“.
Jsem rád, že je Mandela mrtvý, tvrdí kvůli politice v JAR Desmond Tutu |
Po čtyřletém pobytu v Británii se v roce 1975 usadil v Sowetu a zapojil se do boje proti apartheidu. K boji proti rasovému útlaku využíval i svého postavení v anglikánské církvi (1977 až 1978 jako biskup v Lesothu, 1984 až 1986 biskup v Johannesburgu a od roku 1986 arcibiskup) a v Jihoafrické radě církví, zastřešující organizaci více než 30 převážně protestantských církví a náboženských spolků.
Tutu podporoval cíle Afrického národního kongresu (ANC), nikoli však jeho metody. Svým vytrvalým naléháním na západní státy, aby uplatnily proti vládě JAR hospodářské sankce, vzbudil nevoli i u části černého obyvatelstva. Příznivý ohlas nalezly naopak jeho snahy o prosazení společného občanství všech ras v JAR, odvolání zákona o pasech, zastavení nuceného přesídlování a vytvoření jednotného vzdělávacího systému. Jihoafrické úřady Tutua šikanovaly, několikrát byl zatčen.
V období bouřlivých nepokojů v černošských ghettech v letech 1984 až 1986 neustále vystupoval na pohřbech a demonstracích a zapřísahal mládež, aby neupalovala a nevěšela údajné kolaboranty a informátory policie.
Zemřel poslední bělošský prezident JAR de Klerk, zasadil se o konec apartheidu |
Arcibiskup Tutu byl členem delegace ze Soweta, s níž jednal začátkem října 1989 prezident Frederik de Klerk. Po skončení režimu apartheidu v roce 1994 předsedal Komisi pravdy a usmíření, která vyšetřovala porušování lidských práv v době apartheidu. Z postu hlavy anglikánské církve v Jižní Africe, jejíž byl hlavou jako první černoch téměř deset let, odešel v červnu 1996 do důchodu.
