Jednačtyřicetiletá Hayesová se rozhodla jít touto cestou. Tradice zasvěcených panen je v rámci katolicismu méně známou praktikou, kterou katolická církev znovu oficiálně přijala před téměř padesáti lety. Ženy při slavnostním obřadu slibují celoživotní nevinnost a vzdávají se jakýchkoli sexuálních či romantických vztahů.
Obřad se ale na první pohled příliš neliší od tradiční svatby. Nevěsta se vdává v bílém a na svůj prsteníček navlékne prsten, který je symbolem jejího zasnoubení s Bohem.
„Často dostávám otázku, jestli jsem vdaná. Většinou vysvětluji, že jsem podobná řádové sestře a jsem plně oddaná Kristu, žiji ale mimo kongregaci,“ popisuje Hayesová. Ta je podle americké Asociace zasvěcených pannen jednou z 254 Kristových nevěst ve Spojených státech. Jejich povolání často vůbec nesouvisí s církví a v jejich řadách najdete vedle zdravotních sester a psycholožek také účetní, záchranářky nebo hasičky.
Na celém světě jsou v současnosti asi čtyři tisíce zasvěcených panen, jejichž počet se podle Vatikánu neustále rozrůstá. Tyto ženy ale na rozdíl od jeptišek nežijí v uzavřených komunitách a nenosí typický náboženský oděv. Naopak vedou sekulární život, mají práci a starají se samy o sebe. V katolické církvi nemají podle BBC žádný mužský ekvivalent.
„Vyučuji už osmnáct let a momentálně učím na stejné střední škole, kam jsem sama chodila,“ popisuje Hayesová, která žije ve městě Fort Wayne v Indianě. „Před zasvěcením mi došlo, že necítím potřebu žít s komunitou jeptišek nebo v náboženské kongregaci,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Mé tělo patří jen Bohu, popisuje zasvěcená panna
Když Hayesová neučí, většinu času věnuje soukromým modlitbám a pokání. Pravidelně se také setkává se svým duchovním poradcem a hlásí se diecéznímu biskupovi. Před svým zasvěcením Bohu prožila Hayesová několik romantických vztahů. „Myslela jsem, že se vdám. Setkala jsem se s hodnými lidmi, ale nikdy to nebylo vážné,“ říká.
Zasvěcené panny jsou součástí církve již od raných křesťanských časů. Během prvních tří století zemřely mnohé z nich mučednickou smrtí, mezi jinými například svatá Anežka Římská. Ve středověku praxe postupně upadla v zapomnění. Vatikán ji znovu oživil roku 1971, kdy věčné panenství uznal jako dobrovolný stav života v církvi.
Katolická církev se kaje za prznění dětí. Zrušme celibát, volají někteří |
Hayesová se pro zasvěcení rozhodla v roce 2013, slavnostní obřadu se zúčastnila o dva roky později v šestatřiceti letech. „Mám hodně stejných povinností jako před zasvěcením. Mít vztah k Bohu jako k manželovi je ale jiné než jako k příteli,“ říká.
Podle Hayesové je život ve společnosti, která klade sexualitu velmi vysoko, pro některé panny obtížný. „Lidé mi říkají, že jsem single. Vysvětluji jim, že můj primární vztah je s Bohem. Své tělo dávám jemu,“ vysvětluje. Církev si nicméně není jistá tím, jestli mají být zasvěcené panny skutečně neposkvrněné.
Zatímco jeptišky se zavazují k celibátu dnem, kdy vstupují do náboženského řádu, od zasvěcených panen se očekává celoživotní panenství. Podle nejnovějších pokynů Vatikánů z loňského roku je sice „neposkvrněnost velmi důležitá nikoli však nezbytná“, žena tedy nemusí být nutně panna. Kandidátky nicméně nesměly být v průběhu života vdané ani se nesmí dopustit „hrubého porušení cudnosti“.
