Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNapětí ve Francii po oslavách výročí pádu Bastily se podle českého velvyslance zmírňuje. Nepokoje na předměstích Paříže utichají a život se vrací do normálu. „Značně se to zklidnilo, je mnohem méně výtržností. Pomalu to opadá, protože začínají prázdniny.“
„Čeští turisté nám hodně psali,“ pokračuje Fleischmann s tím, že naši ambasádu v Paříži Češi doslova bombardovali dotazy, zda je v zemi bezpečno. „Lidé se báli v Paříži i v jiných městech, přestože se nepokoje ve valné většině odehrávaly na předměstích, kam se jen málokdy český turista dostane. Trochu to ovlivnila hysterie, která kolem toho vznikla. Ale nepokoje byly skutečně vážné a ukázalo to na to, v jakém stavu je francouzská společnost. Turismu se to ale nedotklo.“
Francie situaci nezvládla
Podle velvyslance se francouzské vládě nedaří úspěšně zvládat situaci na francouzských předměstích. Z nich se v posledních desetiletích stala často „ghetta“ obývaná potomky poválečných přistěhovalců ze severu Afriky. „Investice do psychologických a sociálních středisek v těchto lokalitách se neosvědčily.“
„A tak jsme svědky zajímavého fenoménu. Nepokoje jsou totiž často vedeny mladými lidmi okolo 13, 14 nebo 15 let. A z toho vyplývá, že jejich rodiny nevedou tyto mladé lidi z předměstí k bezproblémovému soužití s Francouzi,“ pokračuje velvyslanec.
„No a vyplývá z toho i to, že pro tyto mladé lidi jsou nepokoje jakousi formou zábavy. Vznikají gangy mladých lidí a nezletilých dětí, které se předhánějí v této činnosti, třeba v zapalování aut. A lidé si uvědomují, že strategie posledních zhruba deseti let je neúspěšná,“ míní Fleischmann.
Potomci přistěhovalců
„Tito mladiství Francouzi patří už ke třetí, někdy čtvrté nebo i páté generaci přistěhovalců,“ upozorňuje velvyslanec. „Mohli bychom si myslet, že už jsou plně integrováni, ale není tomu tak. Oni žijí ve svých komunitách, rodinách a chodí na výuku islámu. A to představuje velikánské problémy. Jejich rodiny jim říkají: francouzský stát se o nás dostatečně nestará, takže si vše musíme vybojovat sami.“
„Francouzské ministerstvo spravedlnosti se to pokoušelo napravit: aby se rodiče o své děti více starali, aby jejich děti chodily do škol, aby se mohly integrovat. Bylo vytvořeno na tisíc spolků, kulturních, integračních a sociálních asociací. Ale nedaří se to zvládat. Je to boj, kteří tito mladiství (z islámského prostředí) pod tlakem imámů vedou proti francouzskému katolicismu,“ myslí si Michal Fleischmann.
Zapomenuté oběti pařížské periferie. Jak žijí běžní Francouzi v ghettu mezi gangy |
Nepokoje na přelomu června a července vypukly ve Francii poté, co policista zastřelil při dopravní kontrole sedmnáctiletého mladíka. „To bylo neospravedlnitelné. A stalo se to rozbuškou. Ale žijeme v demokratickém státě, kde se musí respektovat právo.“
„A tito lidé jsou Francouzi, jsou občany Francie, jsou to budoucí voliči. A je třeba s nimi zacházet stejně jako s jakýmkoliv jiným Francouzem,“ podotýká velvyslanec.
Kundera zaplnil média víc ve Francii
V další částí Rozstřelu pak hovořil Michal Fleischmann o tom, jak se Francie loučila s legendárním spisovatelem českého původu Milanem Kunderou. „Pro francouzská média to bylo obrovské téma. Nenašel jsem deník, který by fotografii slavného spisovatele neměl po jeho smrti na titulní straně.“
„Překvapivé to pro mě bylo i v tom, že se tady o Milanu Kunderovi psalo dokonce mnohem více než v Česku. Francouzi prostě přijali Milana Kunderu jako francouzského autora. Mým úkolem jako velvyslance je samozřejmě přesvědčit Francouze o tom, že nebyl jen francouzským spisovatelem, ale že měl český původ, že to byl i český autor, dokonce brněnský autor.“
KOMENTÁŘ: Fučík, okupace, „práskačská“ aféra. Zhrzený a lhostejný Kundera |
„Naštěstí tohle všechno tady nakonec zaznělo. A jsem rád, že bylo zdůrazněno, že jeho literatura byla založena i na jeho češství, možná moravanství. Že jeho dílo je zakotveno v Československu a vychází z československé reality,“ říká ambasador.
Alzheimer a loučení
On sám se s Milanem Kunderou naposledy viděl dva týdny před jeho úmrtím. „Byl už značně unavený. Nevypadalo to s ním dobře. Poslední čtyři roky bojoval s těžkou nemocí, byl zasažen Alzheimerem.“
Trápila ho prý paměť a bylo těžké s ním komunikovat. „Mluvil chvílemi česky, chvílemi francouzsky, takže to už v závěru byly jen krátké konverzace.“
Michal Fleischmann přitom Kunderu znal od svého dětství. Jeho tatínkem byl významný český básník a překladatel Ivo Fleischmann, mimo jiné také jeden ze zakladatelů deníku Mladá fronta DNES, zároveň též významný československý diplomat, který po roce 1969 emigroval s celou rodinou do Francie.
Velvyslanec tak od svých osmnácti let trvale pobýval ve Francii. Na Sorbonně vystudoval francouzskou literaturu, poté pracoval jako režisér ve francouzském veřejnoprávním rozhlasu a zároveň do francouzštiny přeložil básně Jaroslava Seiferta.
Kundera mi přiblížil sexuální život
„Prvně si na Milana Kunderu vzpomínám, když mi bylo nějakých 12 nebo 13 let. Byl přítelem mého otce a chodil k nám domů do Vršovic. Tehdy přinesl tátovi jednu ze svých prvotin, byly to Směšné lásky. Řekl otci, aby mi to dal přečíst. A můžu vám říct, že to ve mně zanechalo neskutečnou vzpomínku. Najednou jsem objevoval, co je to svobodné smýšlení. A pokud bych mohl být osobní, tak mi to v takto mladém věku přiblížilo, co je to sexuální život,“ vzpomíná s nostalgickým úsměvem velvyslanec.
Následně přečetl všechny Kunderovy knihy, všechny má od autora osobně podepsané. Stýkali se v emigraci během normalizace a následně i po sametové revoluci. „A ještě jedna vzpomínka. Nedávno i v Česku vyšel překlad Kunderova textu Unesený Západ. Při oslavách osvobození jsem text letos 8. května předal přímo osobně prezidentu Macronovi.“
Žert o svazáctví. Větší význam než omluvy za minulost má Kunderovo dílo |
„A prezident mi tehdy řekl, že tento text právě čte. No a pak z něj dokonce v Bratislavě a ve Vilniusu citoval. Přitom Milan Kundera se neustále bránil tomu, aby byl vnímán jako politický spisovatel. I tak se však jeho dílo stalo politickým mementem. Přinesl do literatury jasnou formulaci toho, za co a proti čemu máme bojovat,“ vzpomíná velvyslanec.
„A když dovolíte, ještě jedna osobní vzpomínka. Milan Kundera si oblíbil mého psa Connyho a vyžadoval, abych ho bral při svých návštěvách za ním. Conny vždycky vyskočil do jeho náruče a olízal ho. Takže i můj Conny si oblíbil Milana Kunderu,“ uzavírá ambasador.
Kam čeští turisté ve Francii míří nejčastěji? A naopak kam jezdí typický Francouz na dovolenou? I na to odpovídal Michal Fleischmann, český velvyslanec ve Francii, v pondělním Rozstřelu.
